Vědci se uchylují k autocenzuře, aby vůbec mohli publikovat v prestižních časopisech. Patrick T. Brown, sám autor vědeckých článků, mimo jiné pro časopis Nature, to vysvětluje a mluví z vlastní zkušenosti. Politická agenda vydavatelů však podkopává důvěru ve vědu.
Důvěra veřejnosti v mnohá mainstreamová média stále klesá, vysvětluje Dr. Patrick T. Brown s odkazem na průzkum agentury Gallup z roku 2023, podle něhož více než třetina (39 %) lidí „vůbec nedůvěřuje“ médiím. V roce 2016 totéž uvedla jen o něco více než čtvrtina (27 %) respondentů. Klesá také důvěra ve stále více odborných časopisů.
„Jedním z důvodů je zřejmě to, že média stále více vyhovují ideologickým preferencím určitých skupin, čímž ztrácejí na důvěryhodnosti u širšího publika,“ dodává doktorand a klimatolog. On sám například kritizoval „New York Times za přehánění dopadů klimatických změn“.
Je si vědom, že tento druh kritiky „může být marný“, protože čtenáři a sponzoři chtějí právě takové zpravodajství. Důležité pro Browna, který zároveň působí jako pedagog na Univerzitě Johnse Hopkinse, je, že „v takovém mediálním prostředí jsou naléhavě zapotřebí seriózní zdroje vědeckých informací“.
„Zdroje, které odolávají pokušení podbízet se svému publiku, a místo toho kladou důraz na objektivní podávání faktů,“ vysvětluje Brown.
Časopisy na ideologických cestách
Brown není jediný, kdo považuje časopis Nature za jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů. Díky tomu má „pověst jednoho z nejspolehlivějších zdrojů informací na světě“. Díky tomu je mnoho článků – včetně jeho vlastních – publikováno až po důkladném recenzním řízení. Brown sám zažil „vedlejší účinky“ tohoto procesu a podrobně je popsal. Informoval o tom deník Epoch Times.
Kromě toho má časopis Nature „méně rozsáhlé sekce věnované vědeckým novinkám a podobně“, popisuje Brown v nedávném příspěvku na blogu. Bohužel se zdá, že vědecké časopisy jsou „podobně zapojeny do zkreslování informací o klimatu“. Dokládají to dvě nedávné publikace:
„Nárůst extrémních lesních požárů podporuje globální emise“ byla publikována v polovině prosince 2023. Xiaoying You v ní vysvětluje, že „změna klimatu a lidská činnost […] vedly v posledních dvou desetiletích k častějším a intenzivnějším lesním požárům“.
Začátkem měsíce časopis zveřejnil článek Carissy Wongové s názvem „Změna klimatu je také zdravotní krizí – tyto 3 grafy vysvětlují proč.“ Píše: „Na klimatické konferenci COP28 je na pořadu dne zdraví. Zvyšující se teploty podporují šíření infekčních nemocí, berou životy a způsobují nedostatek potravin.“
V obou článcích Brown našel čtyři klíčová sdělení týkající se lesních požárů, infekčních nemocí, úmrtí a potravinové bezpečnosti. Po bližším prozkoumání – a v prvním případě i ověření u autorky – se Brownovi podařilo všechna čtyři tvrzení vyvrátit:
Použitý zdroj je v rozporu s autorkou
Ve své studii vysvětluje, že „celosvětové lesní požáry uvolnily v letech 2001 až 2022 celkem 33,9 miliardy tun oxidu uhličitého. […] Důvodem nárůstu emisí je stále častější výskyt extrémních lesních požárů.“ Přičemž tento „nárůst lesních požárů je částečně způsoben častými vlnami veder a sucha způsobenými změnou klimatu“.
Podle You to zase vede ke zpětné vazbě: více lesních požárů, více CO₂; více CO₂, více oteplování; více oteplování, více lesních požárů. Brown v této souvislosti odkazuje na „Mezivládní panel pro změnu klimatu“ (IPCC), který je často neprávem povyšován na „Světovou klimatickou radu“. Zpětná vazba CO₂ spojená s požáry je „velmi malá“.
Ještě důležitější však je, že „globální emise CO₂ z lesních požárů se v rozporu s tím, co tvrdí článek, nezvyšují“, říká Brown. Ukazuje to dokonce i graf, který You ve své práci použila. Pochází z „neověřené zprávy, kterou v roce 2023 zveřejnila Čínská akademie věd“. V doprovodném popisku se píše: „Na obrázku je vidět, že se jedná o velmi zajímavou informaci:
„Celosvětové emise CO₂ z lesních požárů se v letech 2001–2022 snížily v průměru o 0,44 miliardy tun ročně“.
Emise rostou tam, kde jsou požáry
Vzhledem k tomu, že údaje o globálních lesních požárech rovněž ukazují pokles emisí CO₂ a každoročně se zmenšuje vypálená plocha, Brown vyhledal dialog s autorkou. Ta mu to sdělila e-mailem:
„Podle mého rozhovoru se Xu Wenruem, spoluautorem [Brownova poznámka: zprávy Čínské akademie věd], se extrémní požáry v oblastech náchylných k lesním požárům […] za posledních 22 let staly častějšími a jejich emise CO₂ se výrazně zvýšily.“ Nebo jak říká Brown:
„To však znamená pouze to, že emise CO₂ z lesních požárů rostou – tam, kde emise CO₂ z lesních požárů, rostou. Zcela ignoruje důležitou souvislost, že globální emise CO₂ z lesních požárů klesají.“
Zpochybnění statistik
„Každý rok umírají lidé na vlny veder způsobené změnou klimatu,“ píše se v druhém článku časopisu Nature, což Browna rozčiluje. Tvrdí v něm přinejmenším nepřímo, že vyšší teploty vedou k většímu počtu úmrtí. Toto tvrzení nepochází z článku Wongové. Brownovi se ho spíše podařilo dohledat ve zprávě ve vědeckém časopise Lancet z roku 2023.
Zatímco samotná metoda výpočtu je pro Browna sporná – namísto teplot jsou stanoveny „lokální dny veder“ ve vztahu k úmrtím – poukazuje na dvě další opomenutí: 114 autorů „zcela ignoruje vliv oteplování na úmrtí způsobená chladem“. Kromě toho „počet úmrtí v důsledku horka v průběhu času klesá, i když se posuzuje izolovaně, protože společnosti jsou méně citlivé na teplotu“.
Skutečnost je taková, že zima způsobuje již po desetiletí téměř desetkrát více úmrtí než teplo. Pokud se podíváte pozorněji, je to vidět i na údajích z předchozích článků časopisu Lancet.
Globální oteplování zachránilo miliony životů
Zatímco počet úmrtí v důsledku horka mírně vzrostl o 0,21 % – v neposlední řadě v důsledku nárůstu světové populace – počet úmrtí v důsledku chladu ve stejném období klesl o 0,51 %, což je více než dvakrát tolik.
V letech 2000–2019 zachránilo globální oteplování celkem 3,1 milionu životů před úmrtím způsobeným chladem. To kontrastuje s dalšími 130 000 úmrtími v důsledku horka. Celkově změna klimatu za posledních 20 let zachránila na celém světě téměř tři miliony životů. Informoval o tom deník Epoch Times.
A ještě jeden fakt na okraj: Německo je na seznamu nejteplejších zemí světa na 188. místě (z 217). V čele seznamu je Burkina Faso s průměrnou roční teplotou 30,01 stupně Celsia v roce 2021. Na opačném konci je Grónsko, kde mrzne při -17,56 stupně Celsia. Z hlediska 119 zemí s naměřenými extrémními teplotami je na 16. místě Německo – nejchladnější země. Z hlediska tepla je na 76. místě.
Malárie: možnost šíření v oblastech, kde se malárie dlouho nevyskytovala
V důsledku oteplování „se očekává, že se infekční nemoci rozšíří do nových oblastí“, pokračuje Wongová. Údajný důkaz je obsažen v mapě světa, která ukazuje, jak se v porovnání s lety 1951-60 zvětšily oblasti potenciálního přenosu malárie. Tato mapa vychází z „úrovně srážek, vlhkosti a teploty, kde by se malárie mohla šířit v průměru alespoň jeden měsíc ročně v průběhu desetiletí“.
Podřadicí způsob naznačuje určitou nejistotu. Brown to vyjadřuje následovně:
„Ze zprávy a grafu se zdá, že výskyt malárie se zvyšuje. […] Ve skutečnosti mnoho regionů zvýrazněných na mapě v článku v časopise Nature bylo kdysi ohroženo malárií, ale nyní jsou […] bez výskytu malárie.“
Brown také odkazuje na nejnovější zprávu Světové zdravotnické organizace (WHO) o malárii. Podle této zprávy není v regionech označených na mapě Wongové žádný významný počet případů malárie. Podle WHO navíc celková incidence i úmrtnost na malárii celosvětově klesá. To lze předpokládat i v kontextu současných klimatických předpovědí.
Tvrzení, že se infekční nemoci – zejména uvedený příklad – šíří do novějších regionů v důsledku klimatických změn, „se proto jeví jako nepodložené“, uzavírá Brown svou analýzu v tomto bodě.
Hlad v hospodářství a společnosti
V neposlední řadě Wongová tvrdí: „S oteplováním světa ztrácí stále více lidí přístup k bezpečným a výživným potravinám.“ Své tvrzení opět neopírá o přímá čísla, ale o model ze studie z roku 2022, v níž autoři vypočítávají počet hladovějících lidí na světě v roce 2021, jednou bez změny klimatu a jednou se změnou. V druhém případě by hladovělo o 127 milionů lidí více.
Podle Browna však byly krátkodobé výkyvy počasí srovnány s výkyvy dlouhodobé změny klimatu. Tato analýza má však ještě větší problém: „Vypočítané dopady klimatických změn jsou ve srovnání s výkyvy v technologiích a ekonomickém rozvoji jednoduše malé.“
Zatímco v nedávné historii bylo středním až velkým nedostatkem potravin postiženo přibližně 13 % Evropanů, v Africe je to téměř 50 %. Současně se míry ve scénáři bez změny klimatu v rámci regionu liší od historických hodnot o méně než 3 %. Z toho vyplývá, že ekonomické a sociální rozdíly ovlivňují vypočtenou míru hladu desetkrát až dvanáctkrát více než změna klimatu.
Hlad podněcuje řada krizí, klima mezi ně nepatří
S tvrzením Wongové kontrastuje i skutečnost, že podle Browna zvyšující se teploty „dramaticky“ zvyšují výnosy důležitých plodin. Americká vesmírná agentura NASA zase v souvislosti s rostoucí hladinou CO₂ zaznamenala „šokující velký“ efekt hnojení.
Richard Lindzen, emeritní profesor meteorologie na MIT a atmosférický vědec, vysvětluje paradox kolem tohoto životně důležitého stopového plynu neméně jasně:
„Kdyby se podařilo zbavit se 60 % CO₂, všichni bychom byli mrtví. Jedná se o velmi zvláštní znečišťující látku, která je nezbytná pro život rostlin.“
Teplota a CO₂ společně znásobily výnosy pšenice (+228 %), kukuřice (+200 %), rýže (+151 %) a sóji (+144 %) mezi lety 1990 a 2019. Zdá se tedy, že změna klimatu zmírňuje hlad.
Zvýšený růst však automaticky nezaručuje více potravin. Bez ohledu na to se však množství kalorií, které připadají na jednoho člověka z potravin, již několik desetiletí zvyšuje. Globální index hladu také ukazuje dlouhodobý pokles hladu ve všech regionech světa. Brown upozorňuje, že v posledních letech došlo k mírnému nárůstu. To je však spíše způsobeno „covidem-19, nárůstem cen potravin v důsledku války na Ukrajině a dalšími poruchami produkce potravin v Africe“.
„Hanba vědeckým časopisům“
Závěr pro Browna je jasný: „Nejvelkorysejší interpretace […] je, že všechna čtyři tvrzení opomíjejí důležité souvislosti. […] Méně velkoryse bych řekl, že články vycházejí vstříc vkusu svých čtenářů“.
Zdá se také, že časopisy jako Nature a Lancet se snaží „těžit ze své autority důvěryhodných vědeckých institucí. […] Ironií však je, že když instituce podniká kroky, je mnohem pravděpodobnější, že zkreslí údaje, což pak podkopává právě tu autoritu, kterou se snaží využít.“
Brown, který v žádném případě nepopírá problém klimatických změn, varuje před aktivismem. V závěru uvádí:
„Změna klimatu je závažný problém. […] Komplexní a rychlá restrukturalizace světové energetiky a zemědělství by však neměla být prodávána pod falešnou záminkou.“
Stejně jako:
„Tvrdohlavé trvání na hledání negativních dopadů na klima v jinak pozitivním příběhu odvádí pozornost […] a také zavádějícím způsobem vykresluje současné systémy jako méně atraktivní, než jsou. […] Je škoda, že vědecké publikace jako Nature zřejmě následují tento příklad.“
Článek původně vyšel na stránkách německé redakce Epoch Times.
