Komentář
Francouzský ekonom 19. století Frédéric Bastiat zlověstně předpověděl následující: S tím, jak budou oficiální instituce stále méně chránit vlastnická práva, bude klesat i úcta lidí k majetku druhých. Dojde k nárůstu krádeží, zejména veřejného, ale i soukromého majetku.
Je to z toho důvodu, že úřední úkony mají silný kulturní význam. Efekt je cyklický: čím méně je respektováno vlastnictví ve veřejné sféře, tím více je povoleno rabování v soukromé sféře. Platí to i naopak.
Vzpomněl jsem si na to loni, když jsem si prohlížel starší dům na trhu, který byl už rok prázdný. S hrůzou jsem zjistil, že jsou v domě vytrhané všechny rozvody. Zeptal jsem se proč. Realitní makléř řekl, že pokud není dům obydlený a zabezpečený, stává se to vždy. Kov obecně a měď zvlášť mají na trhu vysokou cenu.
To mi připadalo jako špatné znamení, ale netušil jsem přesně, co se děje v širším měřítku. Možná jste slyšeli o rozbujelých krádežích kovů ve Spojených státech? Ukazuje se, že v posledních několika letech už byla kvůli kovu rozkradena obrovská část veřejné infrastruktury. Patří sem pouliční osvětlení, části mostů, sochy, hydranty a veškeré elektrické kabely v mnoha městských prostředích.
Díky těmto krádežím kabelů a dalších kovů se rozsáhlé části několika měst ocitly ve tmě, pokud tomu vůbec můžete uvěřit. V Las Vegas se za poslední dva roky ztratilo z pouličního osvětlení více než 295 000 metrů elektrických kabelů, uvádí New York Times.
„V amerických městech zhasínají světla v důsledku bezostyšného a oportunistického typu zločinu. Zloději odstraňují měděné dráty z tisíců pouličních lamp a prodávají je za hotovost do sběren kovového šrotu. Dráty se obvykle prodávají za několik stovek dolarů, ale zhasnutá světla ohrožují bezpečnost řidičů a chodců a jejich oprava stojí města miliony.“
Částečně je to proto, že ceny mědi vzrostly za pět let o 66 %, takže je tak cenná, že mají zloději veškerou motivaci riskovat a vzít si vše, co není přibité. V současné době existují aktivní trhy s uloupenou mědí.
Odkaz na vysokou hodnotu mědi je ekonomickým vysvětlením toho, proč se zločin vyplácí. Ale nepostihuje podstatu problému. K něčemu takovému by v žádné civilizované společnosti nemělo docházet, a to bez ohledu na hodnotu ukradeného zdroje. Jsou věci, které jsou prostě špatné, a ukázněnost jednotlivců v kultuře vzájemné úcty by nutně zabránila tomu, aby se takové věci děly.
Jednoduše řečeno, není to prostě civilizované.
Pokud žijete v některém z velkých měst ve Spojených státech nebo v jejich blízkosti, víte o nárůstu drobných krádeží. Některé obchody mají kvůli tomu prázdné regály a jiné už léta zamykají některé výrobky, aby se zabránilo jejich krádežím. Někteří lidé ve větších městech musí jezdit na předměstí, aby našli obchody s výrobky, které potřebují.
Deník Epoch Times provedl znepokojivý průzkum kriminality v deseti městech, přičemž využil všechny dostupné údaje. Došel k následujícím závěrům: „velký nárůst kriminality, který sužoval největší města Spojených států, sice opadl, ale míra kriminality stále překračuje čísla z doby před protesty a nepokoji v létě 2020“. Studie zahrnovala přehledy vražd, loupeží, krádeží aut a přepadení. Je to ponuré čtení a slouží jako připomínka toho, že jako společnost už nejsme tak civilizovaní jako kdysi.
Samozřejmě nepomohl ani nátlak na policii a vliv má i tendence některých akademiků ospravedlňovat tyto druhy trestných činů jako nic jiného než odlišný životní styl. Ale pomůže skutečně více policejních opatření? Možná, ale je třeba vzít v úvahu i jinou pravdu. Žádná policejní opatření a žádné vymáhání práva nemohou nahradit základní kulturní úctu k majetku a vlastnictví.
„Když se loupení stane způsobem života,“ napsal Bastiat, „lidé si sami vytvoří právní systém, který jej povoluje, a morální kodex, který jej oslavuje.“
Bastiat hovořil o soukromém vlastnictví, ale v žádné společnosti nemůže být vše uzamčeno. Tak se prostě žít nedá. Máte na verandě květináč. Restaurace nechávají venku stoly a židle, které nelze zabezpečit proti krádeži. Ke každému veřejnému prostoru jakékoli krásy patří květiny a sochy, které jsou zabezpečeny pouze na základě očekávání komunity, že je ostatní ocení a nebudou ukradeny.
Jiný způsob prostě neexistuje. Veškerý dohled a policejní opatření, které můžete shromáždit, je neochrání, pokud existuje určitá skupina obyvatel odhodlaná je ostatním sebrat.
Dlouho jsem oslavoval sílu trhů a jejich morální oporu v právech na soukromé vlastnictví. Ale bez kulturního základu, který by je podporoval, je nemohou udržet žádné institucionální ani technické prostředky. Bez hlubšího společenského konsensu o respektování rozdílu mezi mým a tvým prostě neexistuje žádná legislativa, zákony nebo vynucování, které by jim mohly vdechnout život. Ten vzniká na základě dlouholetého učení a zkušeností. Jakmile jsou jednou zavedena, instituce následují.
Pokud se instituce rozpadnou, obvykle to má nějakou příčinu. Určitě jsem to pocítil v roce 2020 a následně při reakci na pandemii. S jistotou jsem věděl, že je tu moc něco takového jako lockdowny udělat, a pravidelně jsem o tom psal už 15 let předtím, ale nikdy jsem si nepředstavoval, že se to skutečně stane. Předpokládal jsem, že existuje dostatečný kulturní odpor vůči této myšlence a dokonce i znalosti o infekčních nemocech, které tomu zabrání.
Ale jakmile se ty dny odehrály a miliony malých podniků byly uzavřeny a kostely byly uzavřeny, bylo mi jasné, že jsem nepochopil, jak křehké se staly samotné základy civilizace. Nemělo se to vyvíjet tak, jak se to vyvíjelo. Mělo být více než zřejmé, že takto se pandemie nezvládá. Dokonce i bez ohledu na „vědu“ žádná svobodná společnost nemůže a neměla by se pouštět do takových metod. Ale stalo se.
Od těch dob se krize jen prohloubila. Ať už zkoumáte jakoukoli metriku – zadlužení vlády a podniků, závislost na veřejné podpoře, nárůst kriminality, ztrátu úcty k lidem, rozklad základních postulátů lidské důstojnosti a biologie – rozklad je patrný všude.
Vlastnická práva jsou základním principem, ale nejde jen o soukromé vlastnictví. Také veřejné vlastnictví potřebuje ochranu v každé společnosti, kde existují rozsáhlé prostory, které lze nazvat společným majetkem. Chceme-li zachovat pospolitost a jakési zdání civilizovaného života, potřebujeme společnou kulturu založenou na základních etických předpokladech. Právě ta je nyní napadána, a to s předvídatelnými důsledky.
Nikdo nechce žít ve společnosti, v níž veřejné památky, pouliční osvětlení a požární hydranty nejsou v bezpečí před vandaly. Ano, jako záminka může posloužit cena mědi. Ale v dobré společnosti by se to stejně nemělo stávat, bez ohledu na potřeby zisku z tržní ceny zdrojů.
Takže ano, mám obavy, co tento nový trend znamená z dlouhodobého hlediska. Žádné policejní opatření to nespraví. Jedinou odpovědí je nějaká duchovní obroda, ale neexistuje žádná legislativa, která by to umožnila.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.
–ete–