Nejenže snižuje stres, ale také pomáhá překonat některé duševní poruchy.
„Přicházím do klidu divokých věcí, které nezatěžují svůj život zármutkem. Přicházím do přítomnosti klidné vody a cítím, jak nade mnou čekají hvězdy se svým světlem. Na chvíli odpočívám v milosti světa a jsem svobodný.“
Tato slova farmáře a spisovatele Wendella Berryho vystihují klidný zážitek ze setkání s přírodou. Jedním ze způsobů, jak tohoto klidu dosáhnout, je muškaření.
Když se ponořím do průzračných, třpytivých vod studeného pramenitého pstruhového potoka, nechávám svět za sebou. Jsem tu jen já, moje muška a prut, zvuk zurčící, šumící vody, ukrytí pstruzi a sluncem zalitá tapiserie nádherného listí převisajícího přes sklovitou vodní hladinu. Podařilo se mi uniknout.
Muškař musí najít rytmus, podobně jako básník nebo hudebník. Muškaření obrací očekávané pořadí: Místo toho, aby váha nástrahy poháněla muškařský vlasec (jako je tomu u přívlačového prutu), je to váha vlasce, která pohání malý kousek peříčka a nitě – mušku – na konci vlasce, ne těžší než pavučina, dopředu na vodu. To vyžaduje pohyb nahazování dopředu a dozadu, který vytváří velký oblouk vlasce, tak charakteristický pro muškaření. Abyste to však zvládli správně, musíte najít rytmus jako básník – nebo jako kouzelník, který vykouzlí rybu z vody. Pokud rytmus porušíte, vlasec se vám zamotá a let mušky se zhroutí.
Pravidelný rytmus – 1, 2, 3, 4, 1, 2, 3, 4 – proniká do těla a uvolňuje mysl. Šňůra se vrací zpět. Šňůra jde dopředu, smítko mušky se snáší na živou, třpytící se tvář vody. Najednou se hladina protrhne a kapky zachytí slunce, což způsobí explozi jisker. Záběr. Pstruh chytil mušku. Několik vteřin bez dechu, kdy sundáváte vlasec, a držíte v ruce tvora s vynikající elegancí, chladný, hladký, pružný sval, celý vyšitý skvrnami a tečkami: pstruha potočního.
Po takovém zážitku odcházíte od potoka osvěženi, povzbuzeni, uklidněni.
Množství výhod
Nejsem první, kdo si všiml uklidňujícího účinku muškaření. O relaxačním účinku muškaření psali a studovali již mnozí. Stres nám zvyšuje hladinu adrenalinu a aktivuje reakci bojuj nebo uteč. Tím se zvyšuje srdeční frekvence a krevní tlak. Dochází také ke zvýšení hladiny kortizolu. Relaxační reakce je opakem tohoto procesu, stavem hlubokého odpočinku, který snižuje krevní tlak, srdeční frekvenci a hladinu kortizolu.
Studie z roku 2008 naznačila, že muškaření je skvělým způsobem, jak nastartovat relaxační reakci, a Nadace pro rekreační rybolov a rybaření popisuje tento typ rybolovu jako relaxační aktivitu díky přírodnímu prostředí, které rybáře obklopuje, a odpojení od elektronických zařízení. Studie prokázaly, že pobyt v přírodě posiluje imunitní systém, snižuje stres, snižuje krevní tlak, zvyšuje schopnost soustředění, zlepšuje spánek a zlepšuje náladu.
Terapeutka pro duševní zdraví Melissa Ceren poukázala na přínosy muškaření pro duševní zdraví, včetně učení se přítomnosti v daném okamžiku, prožívání úžasu a posilování sebedůvěry. Přírodní krása, meditativní klid a opakovaný pohyb při muškaření dohromady vytvářejí účinný prostředek k podpoře duševní a fyzické pohody.
Terapeutické využití
V USA byly všechny tyto údaje využity k tomu, aby pomohly válečným veteránům zotavit se z traumatických zážitků. Výzkumníci z University of Southern Maine, University of Utah a Veterans Administration v Salt Lake City zjistili, že u účastníků studie došlo po absolvování muškaření k výraznému snížení stresu a příznaků posttraumatické stresové poruchy.
Muškaření je při léčbě posttraumatické stresové poruchy veteránů tak účinné, že byla založena celá organizace Project Healing Waters, která pomáhá válečným veteránům léčit se prostřednictvím této aktivity. Program projektu je postaven na třech pilířích: komunitě, výukovém programu muškaření a zážitcích z pobytu v přírodě. Chris Woodward, viceprezident pro provoz PHW, v rozhovoru pro Epoch Times popsal tento postup jako „recept“ na uzdravení, ačkoli jde o složitý proces s mnoha faktory.
Tato kombinace prvků důsledně pomáhá veteránům překonávat posttraumatickou stresovou poruchu, úzkost, deprese, izolaci a problémy se začleněním zpět do společnosti. Kromě PTSD z traumatických zážitků Woodward vysvětlil, že veteráni vracející se z nasazení často zažívají izolaci, protože za sebou nechali kohortu svých spolubojovníků ve službě a komunita, kterou znali doma, se během jejich nepřítomnosti posunula dál. Někteří veteráni se cítí odděleni od společnosti a mají pocit, že jejich život má trvalou pauzu, což může vést k zoufalství a dokonce k myšlenkám na sebevraždu.
Muškaření umožňuje hojivý vliv přírody, komunity a cílevědomosti, který zmírňuje rány těchto bojovníků. Woodward věří, že význam přírody je „v naší DNA. Lidé jsou v přírodě od počátku naší existence. … [Když jsme venku,] mozek se jakoby probouzí.“
Navíc relaxační účinek pobytu venku může lidem pomoci snížit ostražitost natolik, aby se stali dostatečně citově zranitelnými a mohli navázat opravdové vztahy. Učební plán projektu Healing Waters zaměřený na muškaření, vázání mušek a stavbu prutů vytváří pro veterány smysluplné a společné úsilí. Intenzivní soustředění a osvojování dovedností, které muškaření vyžaduje, pomáhá účastníkům programu budovat si sebevědomí a pomáhá „ztlumit vnější podněty“, jak říká Woodward.
Woodward řekl deníku Epoch Times: „Pro nás je to kamarádství, učební program a pobyt v přírodě, a tak vytváříte tento třípilířový proces, který obvykle vede ke zlepšení zdraví a pohody hrdinů našeho národa.“
Veteránům v USA se nyní, kdy se američtí vojáci stáhli z přímého konfliktu, věnuje méně pozornosti, ale programy na jejich podporu jsou stále velmi potřebné. „Válka sice skončila, ale spousta léčení teprve začíná,“ řekl.
Jeden z účastníků programu, postižený veterán Mikael Madsen, o této zkušenosti řekl: „Jsem rád, že jsem se zúčastnil programu: Tato cesta pro mě byla transformující.“ Proces výroby bambusového prutu, klid při muškaření a vítězství při každém úlovku jsou pro mě vlastní formou terapie, která mě léčí tak, jak by to tradiční medicína nedokázala.“
Program pomohl od roku 2010 již 25 000 veteránů, jako je Madsen.
Boj samozřejmě není jediným druhem stresu, který pomáhá muškaření léčit. Zdá se, že jakýkoli lidský zármutek může za správných okolností zmírnit rybaření. Spisovatel Norman Mclean ve své slavné poloautobiografické povídce Teče tudy řeka vyprávěl, jak se mu rybaření stalo útěchou v osamělosti stáří a při vzpomínkách na minulé ztráty.
„Teď už jsou téměř všichni, které jsem měl rád a kterým jsem v mládí nerozuměl, mrtví, ale já na ně stále nedosáhnu. Samozřejmě jsem teď už příliš starý na to, abych se mohl věnovat rybaření, a teď samozřejmě lovím na velkých vodách většinou sám, i když někteří přátelé si myslí, že bych neměl … Často začínám rybařit až za chladného večera. Pak v arktickém pološeru kaňonu veškerá existence zaniká v bytí s mou duší a vzpomínkami a zvuky řeky a čtyřtaktový rytmus a naděje, že se vynoří nějaká ryba. Nakonec se všechny věci spojí v jedno a vším protéká řeka.“
Znám ten druh klidu, který se do nás při rybaření vkrádá. Můj nejoblíbenější okamžik je vyjmutí háčku po vytažení ryby. Málokdy si pstruha nechám. Místo toho ho opatrně spustím zpět do vody v uvolněné kleci svých prstů. Pstruh, unavený bojem, tam chvíli odpočívá, jemně mává ploutvemi, žábry se otevírají a zavírají. Držím toho divocha v rukou a on se už nebrání. Odpočívá a já odpočívám.
Ulovil jsem kousek prastarého proudu, nepolapitelného jako duch řeky, a na pár okamžiků, které proklouznou stejně rychle jako voda, mi patří. Pak zmizí, vyklouzne mi z prstů. Znovu splyne s vodou. Zažívám obnovující klid řádu. To je emocionální a psychologická síla muškaření v praxi.
–ete–
