Studie z Univerzity Charlese Darwina v Austrálii uvádí, že umělá inteligence není inteligentní v žádném lidském smyslu – a to ovlivňuje naši lidskost.
Studie zkoumající dopad umělé inteligence (AI) na nespočet lidských činností jsou dnes běžné a zkoumají, jak zdánlivě nezastavitelný postup této technologie do našich životů ovlivnil všechno od míry plagiátorství až po zaměstnanost, od lékařských diagnóz až po řízení.
Nyní nová studie z Univerzity Charlese Darwina zkoumá její dopad na naši lidskost a dospívá k závěru, že představuje celosvětovou hrozbu pro lidskou důstojnost.
Hlavní autorka studie, Maria Randazzoová, akademička z právnické fakulty této univerzity, uvádí, že studie zjistila, že AI přetváří právní a etický rámec západních společností bezprecedentní rychlostí, přičemž podkopává demokratické hodnoty a prohlubuje systémové předsudky.
Podle Randazzoové je tvůrci AI téměř neřeší, a některé nové verze velkých jazykových modelů (LLMS) situaci zdánlivě ještě zhoršují, takže je na zákonodárcích, aby zkrotili její nejhorší excesy.
Randazzoová však tvrdí, že současné regulace nekladou důraz na základní lidská práva a svobody, jako je soukromí, ochrana před diskriminací, uživatelská autonomie a práva k duševnímu vlastnictví, a to především kvůli nesledovatelné povaze mnoha algoritmických modelů, které velké technologické společnosti považují za své duševní vlastnictví.
Rozhodnutí učiněná procesy hlubokého učení nebo strojového učení jsou pro uživatele nesledovatelná, což jim ztěžuje zjistit, zda a proč AI model porušil jejich práva a důstojnost, a domoci se spravedlnosti tam, kde je to nutné.
Tuto situaci nazývá „problémem černé skříňky“, protože nikdo mimo technologické společnosti neví, co se uvnitř té skříňky děje.
„Toto je velmi závažný problém, který se bez adekvátní regulace bude jen zhoršovat,“ říká Randazzoová.
„AI není inteligentní v žádném lidském smyslu. Je to triumf inženýrství, nikoliv kognitivního chování. Nemá ani tušení, co dělá a proč – neprobíhá zde žádný myšlenkový proces, jak jej chápeme my lidé, pouze rozpoznávání vzorců zbavené tělesnosti, paměti, empatie nebo moudrosti.“
V současné době tři dominantní digitální mocnosti světa – Spojené státy, Čína a Evropská unie – přistupují k AI výrazně odlišně, přičemž se opírají o modely zaměřené na trh, stát a člověka.
Randazzoová se domnívá, že přístup EU zaměřený na člověka je nejlepším způsobem, jak chránit lidskou důstojnost; bez celosvětového závazku k tomuto cíli však i tento přístup selhává.
„Globálně, pokud neukotvíme vývoj AI v tom, co nás činí lidmi – v naší schopnosti volit, cítit, uvažovat s péčí, mít empatii a soucit – riskujeme, že vytvoříme systémy, které devalvují a zplošťují lidskost na pouhé datové body, namísto toho, aby zlepšily lidský stav,“ konstatuje.
„Lidstvo nesmí být používáno jen jako prostředek k dosažení cíle.“
–ete–
