Účinky antikoncepce mohou přetrvávat i po ukončení užívání.
Studie zveřejněná v srpnu naznačuje, že hormonální antikoncepce může ovlivňovat, jak ženy reagují na strach – a tyto účinky mohou přetrvávat i poté, co ji přestanou užívat.
Ženy, které užívají hormonální antikoncepci, vykazují v bezpečném prostředí výrazně silnější reakce strachu než ženy, které antikoncepci nikdy neužívaly.
„To by mohlo vysvětlovat, proč jsou úzkostné a strachem podmíněné poruchy častější u žen,“ uvedl pro Epoch Times Dr. Tiao-Virirak Kattygnarath, odborník na plodnost a člen Americké koleje porodníků a gynekologů, který se na studii nepodílel.
Podle něj výzkum „přímo dokazuje“, že perorální antikoncepce ovlivňuje chování účastníků.
Elektrické šoky používané k vyvolání strachu
Studie zveřejněná v časopise Nature zahrnovala 147 zdravých účastníků – muže, ženy s přirozeným menstruačním cyklem a ženy užívající kombinovanou hormonální antikoncepci.
Vědci navrhli dvoudenní experiment, aby zjistili, jak dobře účastníci rozlišují mezi ohrožujícími a bezpečnými situacemi.
První den se účastníci naučili spojovat zhasnutí určitých barevných světel s přijetím elektrického šoku v kancelářském prostředí – tedy v ohrožujícím prostředí. Poté se naučili, že v knihovně (považované za bezpečné prostředí) se světla lampy zhasnou, aniž by došlo k šoku.
Druhý den vědci testovali, zda se strachové reakce vrátí, když se světla zhasnou v obou kontextech, a měřili přitom kožní reakce a aktivitu mozku.
Ženy, které v současnosti užívají hormonální antikoncepci nebo ji užívaly v minulosti, i nadále reagovaly strachem i v bezpečných prostředích – v podstatě nedokázaly rozpoznat, že už nejsou v nebezpečí.
Ty, jejichž přípravky obsahovaly vyšší dávky syntetického estrogenu, vykazovaly ještě silnější návrat strachu v bezpečném prostředí. Tyto účinky přetrvávaly i po vysazení antikoncepce, což naznačuje, že hormon může mít dlouhodobý vliv na chování.
Ženy s přirozenými hormonálními výkyvy podobné narušení neprojevovaly.
„Je významné, že syntetické hormony v perorální antikoncepci zřejmě působí jinak než přirozené hormonální výkyvy,“ uvedl Kattygnarath. „To naznačuje, že dlouhodobé vystavení vyšším dávkám může měnit zpracování strachu,“ a to s významnými dopady na duševní zdraví.
Mozkové snímky odhalily biologický mechanismus, který za těmito změnami chování stojí. Ženy užívající antikoncepci vykazovaly sníženou aktivitu v hipokampu a ventromediální prefrontální kůře – oblastech mozku, které hrají klíčovou roli při rozlišování mezi skutečným ohrožením a bezpečím.
Když je aktivita těchto oblastí potlačena, je pro ženy obtížnější potlačit strach v bezpečných situacích.
Podle studie by toto narušení mohlo být způsobeno tím, že syntetické hormony přímo ovlivňují mozkové okruhy odpovědné za učení a emoční paměť. Pokud jsou podávány v období dospívání, mohou narušit regulační systémy, které se v té době ještě vyvíjejí.
Širší důsledky
Studie zdůrazňuje nutnost zohlednit hormonální vlivy při porozumění poruchám souvisejícím se strachem, jako je posttraumatická stresová porucha (PTSD), která se u žen vyskytuje dvakrát až třikrát častěji než u mužů.
Dr. Trisha Shah, reprodukční endokrinoložka z Conceptions Florida, která se na studii nepodílela, upozornila, že lékaři se mohou opřít o pokyny Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) týkající se amerických kritérií zdravotní způsobilosti pro užívání antikoncepce.
„V těchto důkazech podložených doporučením nebyly kombinované perorální antikoncepční přípravky spojovány se zhoršením duševního zdraví u žen trpících depresí nebo bipolární poruchou,“ uvedla pro Epoch Times. „V těchto případech se považují za bezpečné, nicméně je třeba dalšího výzkumu, aby se lépe pochopily možné nežádoucí účinky antikoncepce na duševní zdraví.“
Shah dodala, že při konzultacích s pacientkami o hormonální antikoncepci vždy zjišťuje jejich psychický stav a probírá s nimi možné účinky na náladu i přínosy, které zahrnují regulaci menstruačního cyklu, zvládání bolesti a krvácení, prevenci početí či léčbu akné.
„Rozhodování by mělo být společným procesem mezi lékařem a pacientkou,“ zdůraznila.
Omezení studie
Vědci upozorňují, že studie měla určitá omezení.
Byla provedena na zdravých jedincích s krátkodobým vystavením různým prostředím, což nemusí zcela odrážet skutečné reakce na strach v běžném životě. Zkoumaný vzorek byl navíc homogenní a nemusí představovat ženy s existujícími duševními poruchami.
Je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se výsledky potvrdily v klinických podmínkách a aby se prozkoumalo, jak různé druhy a dávky antikoncepce ovlivňují zpracování strachu v čase.
Lepší pochopení těchto vlivů by mohlo vést k informovanějšímu výběru antikoncepce a k efektivnější léčbě duševního zdraví přizpůsobené biologickým reakcím žen na strach.
–ete–
