Přeformulování traumatu a těžkostí může pomoci uzdravit tělo i mysl.
Schopnost vidět v negativní zkušenosti příležitost k růstu a zlepšení nejen zmírňuje depresi, ale přináší i zdravotní přínosy, naznačuje nová studie.
Výzkum Stanfordovy univerzity ukázal, že lidé, kteří prodělali covid-19 a začali svou zkušenost vnímat jako příležitost k osobnímu růstu, vykazovali po třech měsících od této změny myšlení měřitelně nižší hladiny zánětu v krvi. Zjištění představují dosud jeden z nejsilnějších důkazů, že nastavení mysli může přímo ovlivnit lidskou biologii.
Studie zveřejněná v časopise Brain, Behavior, and Immunity ukazuje, že udržování optimismu tváří v tvář těžkostem chrání nejen duševní zdraví, ale podporuje i přímo zdraví fyzické tím, že snižuje zánět – proces spojený s depresí, srdečními chorobami, cukrovkou a dalšími chronickými onemocněními.
Studie, kterou dva roky po vypuknutí pandemie provedli vědci ze Stanfordovy laboratoře Mind & Body Lab, zkoumala, zda krátká intervence zaměřená na myšlení dokáže změnit způsob, jak lidé nahlížejí na svou pandemickou zkušenost.
Celkem 379 účastníků bylo náhodně rozděleno do dvou skupin. Kontrolní skupina sledovala krátká videa shrnující časovou osu pandemie a odpovídala na otázky ověřující jejich znalosti. Intervenční skupina sledovala videa, která zdůrazňovala, že „katastrofy mohou být z dlouhodobého hlediska příležitostmi“. Odkazovala přitom na výzkumy ukazující, že lidé často po katastrofách rostou – a to skrze hlubší vztahy, silnější odolnost, obnovenou spiritualitu a větší vděčnost za život.
Účastníci se také zamýšleli nad způsoby, jak rozvíjet růstové nastavení mysli. Tři měsíce po intervenci jejich hladina C-reaktivního proteinu – ukazatele zánětu spojeného s depresí a chronickými nemocemi – klesla z 2,02 mg/l na 1,88 mg/l, zatímco v kontrolní skupině vzrostla z 2,05 mg/l na 2,17 mg/l.
Výraznější zlepšení zaznamenaly i výsledky měření deprese ve skupině s intervencí, což naznačuje, že právě změna myšlení přímo zprostředkovala tyto biologické účinky.
Proč je to důležité
Velké katastrofy, jako jsou války, pandemie či přírodní pohromy, jsou dobře známými spouštěči psychických potíží, například úzkostí, deprese a posttraumatické stresové poruchy. Během prvního roku covidu-19 se celosvětová míra deprese zvýšila o 25 procent.
Psychické problémy pak mohou přerůstat i do potíží fyzických.
Dlouhodobý stres zaplavuje tělo kortizolem a adrenalinem, oslabuje imunitu a podporuje chronický zánět. Ten je zase úzce spojen s depresí, úzkostmi a celou řadou chronických onemocnění.
Ačkoli katastrofy zanechávají trvalé jizvy, mohou být i zdrojem toho, co psychologové nazývají posttraumatickým růstem – pozitivních posunů v identitě, smyslu života či vztazích, které se formují v důsledku těžkostí. Jak naznačuje studie Stanfordu, tento duševní růst může zlepšovat také tělesné zdraví.
Léčivá síla mysli
Myšlenka, že mysl formuje zdraví – k lepšímu i horšímu – není nová. Napříč kulturami, od tradiční čínské medicíny (TČM) až po moderní psychologii, se dlouho pozoruje, že myšlenky a emoce zásadně ovlivňují tělo.
„Čínské lékařské tradice vycházejí z přesvědčení, že v těle je vše propojeno, včetně mysli a těla,“ uvedla pro Epoch Times Jamie Bacharachová, lékařská akupunkturistka z Acupuncture Jerusalem. Z tohoto pohledu se mysl a tělo nikdy nepovažují za oddělené, ale za součást širšího systému – problém v jedné oblasti proto nevyhnutelně ovlivní i druhou.
V TČM se věří, že emoce utvářejí tok qi (energie) v těle. „Negativní emoce, jako hněv nebo obavy, mohou tento tok oslabit nebo narušit, což vede k fyzickým potížím,“ podotkla Bacharachová.
Moderní výzkumy tento starý pohled potvrzují. Nastavení mysli – hluboce zakořeněná přesvědčení, která máme o sobě a o světě – může naši fyziologii nasměrovat buď ke zdraví, nebo k nemoci. Například růstové nastavení mysli, tedy víra, že obtíže jsou příležitostí k učení a posílení odolnosti, souvisí s nižší mírou stresu a menším rizikem psychických problémů.
Pozitivní emoce, jako je odpuštění či láska, mají také fyziologické účinky.
V jedné studii byli pacienti požádáni, aby si vybavili křivdu, kterou nikdy neodpustili. Výsledkem byl zúžený průtok krve do srdce. „Jakmile odpustili, zaznamenali větší průtok krve srdcem než pacienti, kterým byla podána běžná doporučení pro zdraví srdce,“ uvedl autor výzkumu Robert Enright pro Epoch Times.
Eric Goodman, klinický psycholog specializující se na úzkostné poruchy, který se studie neúčastnil, tento princip ilustroval jednoduchým pokusem: Představte si svého nejméně oblíbeného člověka a vnímejte napětí či zrychlený tep. Pak si vybavte někoho, koho milujete. Tělo se téměř okamžitě zklidní, stresové hormony klesnou a začne proudit oxytocin. „Ten posun jste vytvořili sami – a netrvalo to dlouho,“ řekl Goodman.
Dlouhodobé zdravotní důsledky
Negativní nastavení mysli může mít trvalé následky. Přetrvávající emoce, jako je zášť či lítost, mohou udržovat tělo ve stavu chronického stresu.
Dlouhodobá studie z roku 2018 zjistila, že lidé, kteří si pravidelně uchovávali negativní pocity z každodenních stresových situací – od hádek až po přejímaný stres z potíží svých blízkých – měli o deset let později vyšší pravděpodobnost vzniku chronických zdravotních problémů.
Robert Enright uvedl, že nevyřešená zranění z traumat, jako je zneužívání či zrada, mohou člověka uvěznit v cyklu přemítání a stresu, což časem oslabuje imunitní systém a činí tělo náchylnějším k nemocem.
Naopak udržování pozitivního nastavení mysli může zlepšit zdravotní výsledky. Například onkologičtí pacienti s nadějným, aktivním přístupem hlásí méně vedlejších účinků a lépe reagují na léčbu.
Dr. Yusuf Saleeby z Carolina Holistic Medicine doporučil přijmout integrativní přístup ke zdravotní péči, v němž se uzdravení dosahuje propojením těla, mysli a ducha.
Jak pěstovat pozitivní nastavení mysli
Stanfordští vědci zdůraznili, že pěstování určitého nastavení mysli není totéž co slepé pozitivní myšlení či popírání těžkostí. Jejich intervence ukázala, že „uznání traumatu může koexistovat s hledáním příležitostí k růstu“.
Podle Erica Goodmana může toxická pozitivita vést k potlačování bolestných emocí. To může dočasně fungovat, řekl, ale nakonec „něco praskne“. Jiní mohou spadnout do sebetýrání založeného na strachu – „raději musím myslet pozitivně, jinak…!“ – což se obrátí proti nim.
Užitečnější přístup podle Goodmana spočívá v pěstování „mentální flexibility, schopnosti zaměřit mysl na širší obraz namísto uvěznění v tunelovém vidění hrozby“.
Dalším silným posunem je obrácení pozornosti k soucitu – uvědomění si utrpení vlastního i cizího a závazek toto utrpení zmírňovat. Goodman poznamenal, že s praxí může soucit zahrnovat i naše nejméně oblíbené lidi, pokud si připomeneme, že život je těžký a každý z nás dělá to nejlepší, co může.
Enright však upozornil, že změny nastavení musí být zakořeněny v realitě. Na příkladu odpuštění uvedl, že nejde o předstírání, že je vše v pořádku, jen proto, abychom se cítili lépe, ale o schopnost vidět viníka v širším a soucitnějším světle.
Odborníci navrhli jednoduché způsoby, jak tyto změny mysli uvést do praxe:
- Vést si deník vděčnosti, i kdyby jen pár minut denně.
- Zůstávat přítomní a ukotvení v aktuálním okamžiku.
- Procvičovat soucit se sebou i druhými a vyvarovat se posuzování.
- Usilovat o rovnováhu prostřednictvím výživného jídla, pohybu, odpočinku a jasného myšlení.
- Používat dechová cvičení nebo meditaci ke zmírnění stresových reakcí.
–ete–
