Čínský režim podle odborníků využívá železniční projekt k vytváření „gravitační závislosti“, která Bangkoku prakticky znemožní odmítat žádosti o vydání uprchlíků.
Úsilí Číny o posílení strategických vazeb s Thajskem má zajistit, aby Bangkok vyhovoval bezpečnostním operacím Komunistické strany Číny (KS Číny), a zároveň umožnit export modelu „kolonialismu se zdrojovým kódem“ do thajského království, řekli Epoch Times odborníci.
Čínský vůdce Xi Jinping při setkání s thajským králem Maha Vajiralongkorn (Mahá Vatčirálongkón) 14. listopadu prohlásil, že Čína a Thajsko jsou si „blízké jako jedna rodina“, a vyzval ke společnému úsilí o vybudování společenství se sdílenou budoucností, uvedl deník China Daily ve zprávě z 14. listopadu.
Král Vajiralongkorn a královna Suthida ukončili 17. listopadu svou pětidenní státní návštěvu Číny. Cesta, uskutečněná na pozvání Xi Jinpinga, připomíná 50. výročí diplomatických vztahů obou zemí a představuje první státní návštěvu vládnoucího thajského monarchy v Číně.
Panovník líčil čínsko-thajské vztahy jako bratrskou spolupráci a dodal, že doufá ve zintenzivnění spolupráce v různých oblastech.
Rozvoj ve službách represe
Čínské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení z 14. listopadu konstatovalo, že Čína doufá v plynulé posouvání spolupráce s Thajskem na klíčových projektech, jako je čínsko-thajská železnice.
Pavin Chachavalpongpun, profesor na Centru pro studia jihovýchodní Asie při Kjótské univerzitě, sdělil, že Xiho příslib pokročení velkých infrastrukturních projektů představuje přímé využití ekonomických pobídek jako strategického nástroje.
„Čína nepochybně využije hrozbu zpomalení financování, oddalování technické pomoci nebo stažení kapitálu z tohoto obřího projektu jako hlavní páku, kterou bude Thajsko tlačit k poslušnosti v politicky citlivých oblastech nesouvisejících s ekonomikou,“ říká Pavin pro Epoch Times.
Pavin varuje, že nejjasnější protislužbou je zachování, či dokonce rozšíření thajské role „poslušného bezpečnostního uzlu pro navracení čínských kritiků“, zejména ujgurských uprchlíků.
„Pokračující úspěch železničního projektu bude nevyřčeně, ne-li přímo výslovně, podmíněn trvalou spoluprací Bangkoku při předávání či správě osob, které Čína považuje za disidenty. To upevní funkci Thajska jako pohraničního státu sloužícího čínským vnitřním bezpečnostním zájmům,“ dodává.
Odpůrci čínského komunistického režimu a další osoby, na něž Peking cílí – včetně Ujgurů – byli po odchodu z Číny proti své vůli navráceni z jiných zemí, které obešly právní postupy, uvádí zpráva organizace Human Rights Watch (HRW) z 12. listopadu.
„Čínské úřady také dosáhly nuceného návratu Ujgurů bez vydání extradičních příkazů či využití formálních bilaterálních právních kanálů, když místo toho uplatnily svůj politický či finanční vliv na vlády hostitelských států,“ zmiňuje HRW ve zprávě.
„Fyzické akty přeshraniční represe – včetně zadržení, zatýkání nebo vydávání – se často uskutečňují prostřednictvím spolupráce Číny s bezpečnostními službami hostitelských zemí. Vlády, které tato vydání umožnily, porušily mezinárodní právní ochranu před navracením osob do země, kde jim hrozí pronásledování.“
HRW sdělila, že thajské úřady v roce 2014 obvinily stovky Ujgurů – z nichž mnozí uprchli před narůstající represí – z porušení imigračních předpisů a zadržovaly je v detenčních centrech.
„V roce 2015 thajské úřady propustily přibližně 170 zadržených ujgurských žen a dětí do Turecka, ale zároveň násilně vrátily více než 100 ujgurských mužů do Číny. Desítky zbývajících Ujgurů byly drženy v neurčité detenci až do února 2025, kdy Thajsko násilně odeslalo dalších 40 ujgurských mužů do Číny.“
Thajsko „umožnilo přeshraniční represi autoritářským sousedům, jako je Čína“, a stalo se centrem přeshraniční represe v jihovýchodní Asii, uvádí komentář newyorského think-tanku Rady pro zahraniční vztahy (CFR) z října.
Prem Singh Gill, člen Královské asijské společnosti Velké Británie a Irska a člen thajské Lidové strany, popsal železniční dohodu jako brutálně jednoduchý výpočet, kdy každý miliardový dolar čínské investice „zvyšuje cenu za odmítnutí extradiční žádosti“ a oslabuje morální autoritu Thajska.
„Čínský přístup spočívá v tom, že nikdy výslovně nepožaduje protislužbu. Místo toho vytváří gravitační tah závislosti tak silný, že thajská vláda bude instinktivně vědět, co Peking očekává, až se v Bangkoku objeví další ujgurský uprchlík,“ řekl Gill pro Epoch Times.
„Železnice se stává neustálou připomínkou: zkuste se nám protivit a sledujte, jak se vaše rozvojové sny vykolejí.“
„Posílení strategií“
Čínská státní agentura Xinhua uvedla, že Xi Jinping řekl, že Čína je připravena „posílit sladění strategií“ s Thajskem, aby obě země získaly z bilaterální spolupráce více hmatatelných výhod.
Gill po odstranění diplomatických formulací vyložil Xi Jinpingova slova jako výzvu: „nechte nás lovit lidi ve vaší zemi“, tedy že Peking žádá Thajsko, aby se stalo franšízovým místem pro operace čínské státní bezpečnosti.
„Koordinace začíná sdílením informací. Thajská policie předává údaje o čínských občanech. Pak přichází další fáze: operační spolupráce, kdy čínští agenti nejen přijímají zpravodajské informace, ale přímo se účastní sledování, výslechů a nakonec i únosů,“ popisuje Gill.
Gill poznamenává, že protože se thajské království profilovalo jako nejspolehlivější partner v jihovýchodní Asii pro „zmizení“ nepohodlných osob zpět do Číny, Peking nyní usiluje o formální zakotvení a rozšíření tohoto uspořádání, které označil za „logický vývoj“ toho, co výraz „posílit sladění strategií“ ve skutečnosti znamená.
„Představte si čínské bezpečnostní pracovníky usazené přímo na thajských imigračních úřadech, kteří mají v reálném čase přístup k databázím a automaticky označují cíle. Představte si společné operace, při nichž thajská policie poskytne právní krytí, zatímco čínští agenti dodají sílu. To není paranoidní spekulace,“ vysvětluje Gill.
S ohledem na tuto obavu Pavin varuje, že výzva k posilování sladění strategií „v sobě nese významné riziko“, protože přesahuje rámec cíle KS Číny dopadat své kritiky.
„Zatímco Čína používá tento vágní pojem k zajištění spolupráce proti svým disidentům a Ujgurům pod rouškou sdílené bezpečnosti, thajská vláda si tento široký rámec pravděpodobně osvojí pro vlastní domácí represi,“ doplňuje Pavin, který žije v dobrovolném exilu kvůli státní perzekuci.
Tím, že se Bangkok sblíží s takto mocným globálním aktérem, jako je Čína, získává podle Pavina novou úroveň legitimity a politického krytí k zesílení zásahů proti vlastním domácím odpůrcům, zejména prodemokratickým aktivistům či osobám obviněným z urážky majestátu.
„Thajská vláda pak může interně ospravedlnit zostřený dohled a právní kroky tvrzením, že jsou součástí nezbytného, vysoce postaveného dvoustranného bezpečnostního úsilí proti sdílené ‚nestabilitě‘. Tím se autoritářské praktiky normalizují a odpovědnost za represi se přesouvá na geopolitický mandát,“ podotýká.
Export digitálního autoritářství
Xi Jinping chce podle agentury Xinhua rovněž posílit spolupráci s Thajskem v nově se rozvíjejících oblastech, jako je umělá inteligence (AI) a digitální ekonomika.
Punchada Sirivunnaboodová, děkanka a profesorka na Fakultě sociálních věd a humanitních studií Mahidolovy univerzity v Thajsku, zmiňuje, že Bangkok musí být při této spolupráci obezřetný, protože AI je strategické odvětví, na něž Thajsko cílí v rámci svého budoucího hospodářského růstu.
„Thajci kupují velké množství čínských technologických produktů, a to může Číně umožnit získávat naše informace zevnitř země, což je trochu děsivé,“ říká Punchada pro Epoch Times. „Vláda se může pokusit zavést regulace nebo jiná ochranná opatření, aby zajistila, že tyto čínské technologie nebo produkty založené na AI neohrozí bezpečnost Thajců.“
Gill popisuje tuto spolupráci mnohem temněji a tvrdí, že nabídky Pekingu v oblasti umělé inteligence a digitální ekonomiky představují „kolonialismus se zdrojovým kódem“ navržený k instalaci mechanismů dálkového ovládání.
„Každé datové centrum, které zpracovává thajské informace prostřednictvím čínské architektury, se stává potenciálním přístupovým bodem pro čínské zpravodajské služby. Thajsko si myslí, že modernizuje; ve skutečnosti se dobrovolně mění v testovací prostor pro autoritářské technologie, které nakonec budou sloužit zájmům Pekingu, nikoli Bangkoku,“ míní Gill.
Gill předpovídá, že thajská suverenita se bude postupně oslabovat kvůli této závislosti na čínském technickém know-how potřebném k udržování těchto systémů. Nejprve v chytrých městech, poté na letištích, hraničních kontrolních stanovištích a veřejných prostorech – vše napojené do sítí navržených Čínou.
„Nakonec Thajsko zjistí, že nedokáže monitorovat ani vlastní území bez čínské spolupráce, protože Peking vybudoval celou architekturu. V tom bodě bude odmítnout čínské bezpečnostní požadavky technicky nemožné, nejen politicky obtížné,“ upozorňuje Gill.
Ve stejném duchu Pavin zdůrazňuje, že Xiho návrh na spolupráci v oblasti AI a digitální ekonomiky vyveze čínský autoritářský model do Thajska prostřednictvím státně propojených dozorových firem, jako jsou Huawei a Hikvision, což Bangkoku umožní odmítat vnější kontrolu a zároveň zásadně poškodí jeho globální pověst.
„Přijetím čínského rámce pro digitální ekonomiku může Bangkok fakticky odmítnout kritiku ze strany demokratických zemí a vážně poškodit své mezinárodní postavení tím, že přijme technologicky vyspělý, represivní systém státní kontroly,“ uzavírá Pavin.
–ete–
