Sociální sítě se v posledních letech staly jedním z hlavních prostorů veřejné komunikace. Umožňují rychlé šíření informací i názorů, ale zároveň mohou být snadno zneužity k šíření obvinění nepodloženými fakty, která mohou vážně poškodit profesní i osobní pověst. Bránit se proti tomu je často zdlouhavé a vyčerpávající, popisuje advokátka pro Epoch Times.
Do tohoto vyhroceného prostředí byla vtažena také JUDr. Vladana Vališová, LL.M., advokátka, která se dlouhodobě profesně zabývá případy odškodňování újmy způsobené vakcinací. Mimo jiné publikuje právní komentáře k zákonným úpravám, jež podle ní vyplácení odškodnění státem fakticky znemožňují. Toto je její příběh o snaze přivést rozum a slušnost do diskusí na sociálních sítích.
Společenské spory v oblasti vakcinace, studií, na jejichž základě jsou vakcíny uváděny do oběhu, i v otázkách odškodňování osob poškozených schválenými vakcínami, se prohloubily a přiostřily v období pandemie viru SARS-CoV-2.
V polovině letošního července advokátka zjistila, že před lety ji jistý univerzitní profesor ve veřejném postu na svém facebookovém profilu zařadil mezi „dezinformátory“ a „antivaxery“, jež jsou podle jeho vyjádření „zodpovědní za výrazné zhoršení zdraví a ztrátu životů mnoha desítek tisíc občanů“.
Současně jí v článku, jehož titulek zní „Komunismus, fašismus, antivaxerský aktivismus a důležitost ochrany svobody projevu“, přisoudil výrok, který nikdy nepronesla – což po měsících vyjednávání sám uznal. „Už jen samotný titulek mohl ve čtenáři vyvolat představu, že všechny osoby, v tomto článku hojně jmenované, jsou komunisty, fašisty a antivaxerskými aktivisty,“ říká Vališová, podle níž mohou takové posty člověka snadno „stigmatizovat“ (ocejchovat).
„Etika není jen soubor slov, etika je především o způsobu jednání. Opírá se o zdrženlivost v soudech a respekt ke druhému. Etika autonomie vychází z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní hodnoty, ale obsahuje i odpovědnost za vlastní skutky,“ říká Vališová v rozhovoru s deníkem Epoch Times. „Je proto paradoxní, když se na etiku někdo odvolává, aniž by tyto principy ve svém jednání sám naplňoval,“ uvedla Vališová.
Ještě před zveřejněním těchto tvrzení zmíněný profesor vyzýval ke zrušení odborné konference pořádané v Poslanecké sněmovně v listopadu 2023, kterou označil za „antivaxerskou“. Advokátka na konferenci vystoupila s přednáškou o procedurách, které musejí absolvovat žadatelé o náhradu újmy způsobené vakcinací, a o tom, kolik lidí bylo – či spíše nebylo – v České republice skutečně odškodněno.
Etika není jen soubor slov, etika je především o způsobu jednání. Opírá se o zdrženlivost v soudech a respekt ke druhému…, ale obsahuje i o odpovědnost za vlastní skutky.
— Vladana Vališová, advokátka
Když Vališová letos zjistila, co o ní profesor napsal, začala s ním komunikovat prostřednictvím právního zástupce, specialisty na osobnostní právo, kterého si zvolila. „Požádala jsem profesora o veřejnou omluvu a snažila jsem se mu vysvětlit, jaká je moje odborná specializace a profesní činnost, aby pochopil, že jeho tvrzení se nezakládají na skutečnosti, a aby si uvědomil, jak mě lidsky i profesně poškodil,“ vzpomíná advokátka.
Redakce měla možnost nahlédnout do textů příspěvků na sociálních sítích i do e-mailové korespondence mezi advokátkou a zmiňovaným profesorem. Ten ji kontaktoval přibližně po měsíci a radil jí změnit právní zastoupení. „Napsala jsem mu, že v České republice si poškozená strana volí svého právního zástupce sama, nevybírá jí ho škůdce,“ vzpomíná Vališová s tím, že profesor nadále její právní zastoupení ignoroval.
Z obsahu komunikace je zřejmé, že se profesor opakovaně snažil advokátku od spolupráce s jejím právním zástupcem odradit a současně naznačoval možné profesní následky, pokud se od něj nedistancuje. V korespondenci se objevily například výroky: „…do přešetření (ve věci údajného provinění jejího právního zástupce – poznámka redakce) budete zapojena i vy, a je možné, že ponesete patřičné následky a kauza může být medializována,“ nebo: „Opravdu byste si neměla přát, aby vaše profesní jméno bylo spojováno s něčím podobným. Mohlo by vás to poškodit.“
V e-mailové komunikaci profesor zpočátku uváděl, že se „nemůže omlouvat za něco, co neudělal“. Po další výměně zpráv a po předložení důkazů o autorství sporných příspěvků byl ochoten uznat, že je jejich autorem, a přislíbil na svém facebookovém profilu zveřejnit omluvu.
„Ve třetině letošního září profesor na svém profilu uveřejnil dlouhý článek, v němž mezi lamentacemi nad konferencí přiznal, že se s obsahem mého vystoupení v Poslanecké sněmovně, které proběhlo v listopadu 2023, seznámil až na konci letošního srpna,“ říká Vališová.
Podle advokátky je třeba věnovat pozornost tomu „jak zasvěceně o mě ve svém dehonestujícím postu psal, aniž by věděl, o čem jsem na konferenci mluvila“.
V omluvném článku profesor současně dodal, že advokátka pronesla jiné kontroverzní výroky. „Pevně věřím, že JUDr. Vališová kriticky přehodnotí svůj profesní přístup,“ dodal.
Proti takové formě omluvy se advokátka znovu ohradila. Profesorovi napsala, že omluvou se rozumí „projev lítosti za spáchaný čin, kterým se žádá odpuštění; jde o vyjádření, že si je člověk své viny vědom a s pokorou přijímá odpovědnost“. Z vyjádření lítosti má být podle advokátky „zřejmý smutek omlouvajícího se z toho, co provedl“.
Zasvěceně o mě ve svém dehonestujícím postu psal, aniž by věděl, o čem jsem na konferenci mluvila.
— Vladana Vališová, advokátka
„Přijetí odpovědnosti docela jistě nesmí obsahovat nepravdivá tvrzení a výmluvy. Omluva může zahrnovat vysvětlení důvodů závadného jednání, avšak nesmí se jednat o falešné vytváření záminek pro závadné jednání,“ popisuje právním žargonem Vališová. „Omluva by měla být dána s pokorou, sebereflexí a respektem; docela jistě nesmí obsahovat další difamační výroky.“
A tak iniciovala další korespondenci: „Váš post z 10. 9. 2025 je, bohužel, do té míry kontaminován výmluvami, dalšími nepravdivými výroky (nejen) ve vztahu ke mně a nevhodnými výzvami, že jej v žádném případě není možné chápat jako omluvu, i když v něm slovo ‚omluva‘ zaznělo.“
Nedlouho poté profesor na svém facebookovém profilu uveřejnil podle Vališové „slušnější omluvu“. Ta však byla dostupná pouze krátce. „V daný den tam omluva byla, později už jsem ji na jeho profilu nenašla,“ říká Vališová.
V této fázi se rozhodla v další komunikaci nepokračovat. „Dospěla jsem k závěru, že pokračování v diskusi by bylo zbytečně vynaloženou energií. Pokud někdo veřejně útočí na jiné, používá silná obvinění, ale v okamžiku, kdy udělá chybu, není schopen ji otevřeně uznat a nést za ni odpovědnost, považuji další výměnu názorů za bezpředmětnou.“
Fungování veřejné diskuse na sociálních sítích je podle Vališové dnes obecný problém. „Obvinění se šíří rychleji než odpovědnost za ně,“ míní advokátka.
„Etika chrání principy otevřené demokratické diskuse právě proto, aby nedocházelo k bezdůvodným stigmatizacím. Přesto se setkáváme s tím, že se někteří lidé prezentují jako morální autority a zároveň systematicky difamují jiné,“ říká Vališová v rozhovoru s Epoch Times.
Difamace není omyl, není to přehnaný názor ani emotivní reakce. Je to vědomý čin, který má ponížit, zdiskreditovat a zranit.
— Vladana Vališová, advokátka
„Difamace není omyl, není to přehnaný názor ani emotivní reakce. Je to vědomý čin, který má ponížit, zdiskreditovat a zranit,“ dodává a s tím, že obětí se dnes může stát kdokoli – odborník, aktivista, soused, nebo i člověk, který se k veřejnému dění nijak nevyjadřuje.
„Jediným ‚proviněním‘ může být to, že se někomu nelíbí, že zastává jiný názor, že si dovolil ozvat, nebo že jen existuje. Sociální sítě tento jev nejen umožňují, ale i posilují. Algoritmy odměňují ostrost, polarizaci a senzaci. Čím tvrdší slova, tím větší zásah,“ uvádí Vališová.
Podle advokátky se „slova stávají nástrojem moci, moci zraňovat bez odpovědnosti“.
„Když někdo na Facebooku veřejně napíše, že jiný člověk ‚lže‘ nebo je ‚zodpovědný za smrt jiných‘, útočí na čest, pověst a život druhého člověka. Bez důkazů. Bez prostoru pro obranu,“ to je podle advokátky projevem „moci bez odpovědnosti“.
V prostředí sociálních sítí má i kultivovaná diskuse své místo a někdy k ní podle advokátky patří i rozhodnutí z diskuse odejít.
Poznámka: Jméno profesora nezveřejňujeme. Článek má zachycovat obecný problém šíření nepodložených obvinění z pozice vědecké autority.
