Kniha Melanie McDonaghové „Konvertité“ se zaměřuje na římský katolicismus viktoriánské a edwardiánské éry a na důvody, proč k němu přešla řada předních umělců.
„Velká část mé morální pokřivenosti pramení z toho, že mi otec nedovolil stát se katolíkem. Umělecká stránka církve a půvab jejího učení by mé zvrácenosti držely na uzdě. Mám v úmyslu nechat se do ní brzy přijmout.“
Takto se slavný irský básník a spisovatel 19. století Oscar Wilde vyjádřil v rozhovoru se svým přítelem Johnem Cliffordem Millagem o svých četných morálních pochybeních.
Tento citát uvádí Melanie McDonaghová ve své nové knize „Konvertité: Od Oscara Wildea k Muriel Sparkové – proč se ve 20. století tolik lidí stalo katolíky“. Přesně totiž vystihuje širší pohled tehdejších umělců a myslitelů na vlastní morální selhání i na důvody, proč je přitahoval právě římský katolicismus.
Hledání odpovědí
Jak McDonaghová uvádí, konec 19. a začátek 20. století postavil Západ – v této knize konkrétně Británii – před množství metafyzických a existenciálních otázek. S nástupem nových teorií o životě a lidské duši, například marxismu a darwinismu, se následně rozšířil agnosticismus a materialismus.
Osobnosti zmiňované v knize si na tyto otázky zpočátku odpovídaly právě tímto způsobem. Později se však ukázala prázdnota takových odpovědí. Někteří umělci, jako například sir Arthur Conan Doyle, se vydali cestou spiritualismu, avšak pro osobnosti, o nichž píše McDonaghová, postrádala i tato cesta skutečný obsah.
Katolická církev těmto umělcům nabízela mnohem více než kterákoli z tehdejších nenáboženských alternativ. Ne všechny přitahovala ze stejných důvodů. Někteří oceňovali její pevnou strukturu, například mši a svátosti, jiní v ní hledali společenství. Další autory zase přitahovala její historie a umělecká krása.
Jeden prvek však působil zásadně přitažlivě téměř na všechny: odpuštění hříchů. Tento základní kámen křesťanského učení jim poskytoval pocit pokoje ohledně přítomnosti i budoucnosti, zejména toho, co přijde po smrti. Nejenže jim pomáhal zbavit se tíhy vlastních nemravností, ale zároveň je povzbuzoval a často i přesvědčil, aby se jich zřekli.
Pevná cesta
Jednotlivé kapitoly se většinou zaměřují na konkrétního umělce. Čtenář se tak setkává s lidmi, kteří trpí – nikoli nemocí, ale následky vlastních hříchů – kvůli tehdejším sexuálním sklonům, jako byly homosexualita, cizoložství a bezuzdná promiskuita.
Vzniká dojem, že velká města v Anglii, Irsku a Skotsku byla semeništěm sexuálních nepravostí a zvráceností. Možná to byl problém ve své nejprostší podobě, nebo šlo o očekávatelné důsledky otřesů, které v tomto období zasáhly tradiční náboženství.
Jisté však je, že tito lidé – dokonce i ti, kteří stáli na samém vrcholu uměleckého světa, jako Wilde, Evelyn Waugh, Aubrey Beardsley nebo Graham Greene – toužili po něčem pevném a tradičním, po něčem prověřeném časem. Nechtěli morální nejednoznačnost, logické rozpory ani umělecké absurdity, které přinesl šok z přicházející modernity.
Smrtelnost a konverze
Období, o němž McDonaghová píše, vyvrcholilo první světovou válkou. A jak autorka dokládá, v této době vrcholil také počet konverzí.
To lze samozřejmě očekávat. Když se smrt stane téměř jistotou, lidé mají sklon přemýšlet o bezprostřední přítomnosti a také o tom, co musí následovat bezprostředně poté.
Postavy v knize „Konvertité“ často uvažují o vlastní smrtelnosti – buď proto, že se jejich konec blíží, nebo proto, že si uvědomily, že lidská existence znamená více než jen přítomný okamžik a sahá mnohem dál.
Stín smrti se v knize neobjevuje pouze během válečných let. Několik osobností, například Wilde a Beardsley, se kvůli svému životnímu stylu, dědičnosti nebo prosté náhodě ocitlo na jejím prahu mnohem dříve.
V případě Wildea McDonaghová tvrdí, že jeho rozhodnutí stát se na smrtelné posteli katolíkem ve skutečnosti padlo dávno předtím. Jeho uskutečnění pouze oddálily různé okolnosti, například ty, o nichž se zmiňuje úvodní odstavec této recenze.
Hledání vykoupení
Někteří čtenáři mohou konverze na smrtelné posteli považovat za nepřijatelné nebo přinejmenším kontroverzní. McDonaghová se sice nesnaží argumentovat pro ně ani proti nim – přestože cituje lidi s protichůdnými názory –, uvádí však výrok, který by mohl podobné pochybnosti utišit:
„Nyní se cítím… jako někdo, kdo v chladném dni stojí a čeká na prahu domu a dlouho se nemůže odhodlat zaklepat. Nakonec se dveře otevřou dokořán a veškeré teplo laskavé pohostinnosti potěší promrzlého poutníka.“
Tato slova pocházejí od Beardsleyho, nadaného ilustrátora z konce 19. století, jehož tvorbu předčasně ukončila smrt v pouhých 25 letech.
Vypovídají o duchovní potřebě, kterou nemohl naplnit úspěch ani výstřední život. Oslovují svět hříšníků, jak jej kniha představuje – lidí, kteří věděli, že z morálního hlediska jednají nesprávně, a chápali, že to, co jim nabízí moderní doba, má k vykoupení velmi daleko.
Právě to je hlavní myšlenkou knihy „Konvertité“. Její postavy jsou v lepším případě morálně podezřelé a v horším morálně zkažené. Nakonec se však rozhodly nepředstírat, že morálka je pouze nejasná a relativní. Tento vyhraněný pohled je nakonec přivedl ke katolicismu.
McDonaghová se rovněž zabývá důvody, proč ke katolicismu přešla řada britských anglikánů, například Hugh Benson, syn Edwarda W. Bensona, tehdejšího arcibiskupa z Canterbury.
Možná – a nyní z pozice kritika promlouvá spíše skeptik – šlo v případě katolické autorky McDonaghové také o jistou obhajobu vlastního stanoviska. Podle ní byly hlavním důvodem přechodu od jedné denominace ke druhé hluboké náboženské rozpory uvnitř anglikánství.
McDonaghová uvádí, že Benson tento postoj zosobňoval:
„Jako anglikána jej obzvlášť rozčilovala rozmanitost praxe a víry uvnitř anglikánské církve – což Hugh nevnímal ani tak jako projev svobody, ale spíše jako zásadní neslučitelnost názorů, zastíranou tolerancí a dobrými způsoby.“
„Konvertité, nikoli světci“
Kniha „Konvertité“ pojednává o proměně ošklivého v krásné, a proto je nejprve nutné číst o tom ošklivém, aby se čtenář mohl dostat na druhou stranu.
Každý, kdo se knihu chystá číst, by měl vědět, že vypráví o konvertitech, nikoli o světcích.
Katolíci – a možná i někteří nekatoličtí křesťané – mohou tyto příběhy považovat za povzbudivé. McDonaghová však knihu uzavírá poněkud pochmurně.
Domnívá se, že Druhý vatikánský koncil, zahájený v roce 1962, odstranil mnoho tradičních katolických zvyklostí, což má podle ní na toto náboženství dodnes neblahý vliv. Znepokojuje ji také následný pokles každoročního počtu konverzí.
Jde však o obavy, které rozhodně stojí za úvahu. Vzhledem k trvalému ústupu náboženství ve Spojených státech i v Británii je to kniha, která si jednoznačně zaslouží pozornost.
Konvertité: Od Oscara Wildea k Muriel Sparkové – proč se ve 20. století tolik lidí stalo katolíky
Melanie McDonaghová
Yale University Press, 6. ledna 2026
Vázaná vazba, 368 stran
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? O své náměty a připomínky se s námi podělte na adrese namety@epochtimes.cz.
–ete–
