Kalorie bývají v centru pozornosti, ale vaše buňky pohánějí minerály – a většina z nás jich nemá dostatek.
Člověk může spát osm hodin, dobře se najíst, a přesto už v poledne sahat po třetí kávě, protože se pořád nedokáže pořádně rozjet. Než začne vinit svůj rozvrh nebo věk, možná stojí za to položit si otázku, jejíž odpověď se měří v miligramech.
Minerály jsou skrytými hybateli těla. Aktivují enzymy, které přeměňují potravu na energii. Regulují buněčnou signalizaci, genovou expresi i stresové hormony.
Pro Caroline Alanovou, autorku, která sama sebe označuje za „minerální nadšenkyni“, a spoluzakladatelku společnosti BEAM vyrábějící minerální doplňky, se mezera mezi tím, že „dělala všechno správně“, a přesto se necítila dobře, stala vážným problémem. Zhruba před deseti lety, kdy pracovala ve vysoce stresující korporátní pozici, se potýkala se zhoršujícími se zažívacími potížemi, únavou a později také s nespavostí, mozkovou mlhou, opakovanými infekcemi dutin a horšícím se zdravím ústní dutiny. Přestože navštívila řadu odborníků, žádné trvalé zlepšení podle jejích slov nepřišlo a nakonec už nebyla schopna v práci pokračovat.
Ke změně podle ní došlo až ve chvíli, kdy začala užívat přípravky na doplnění zásob minerálů. Během přibližně osmi měsíců její příznaky zcela odezněly a lékaři u ní zaznamenali měřitelné zlepšení. „Můj zubař reagoval: ‚Panebože,‘“ řekla Alanová pro Epoch Times.
Tato zkušenost ji přivedla k hlubšímu zkoumání minerálů a biologie. Zjistila přitom něco, co sice není nové, ale lidé to často přehlížejí: minerály jsou drobnými skrytými hybateli těla.
„Když máte nedostatek minerálů, věci prostě nefungují. Je to jako motor. Jako pohonná jednotka. Skutečným motorem jsou minerály,“ uvedl pro Epoch Times Bryan Quoc Le, potravinářský vědec a konzultant s doktorátem v oboru potravinářské vědy a technologie.
Nejde však jen o otázku, zda minerálů přijímáte dostatek, ale také o to, zda je vaše buňky dokážou skutečně využít.
Co se děje, když buňkám docházejí zásoby
Abychom problému porozuměli, musíme se podívat na mitochondrie – buněčné elektrárny, které přeměňují živiny z potravy na ATP, molekulu sloužící jako hlavní využitelná forma energie v těle. Tato přeměna probíhá v několika krocích a do značné https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK9896/míry závisí na enzymech, z nichž většina potřebuje ke své činnosti minerály. Mnohé minerály působí jako kofaktory – pomocné látky, které enzymům umožňují se aktivovat a vykonávat v těle důležité funkce.
„Minerály mají na enzymy obrovský vliv. V jádru věci jde jednoduše o to, že pokud jich máte nedostatek, tyto enzymy prostě nefungují,“ řekl pro Epoch Times doktor Aaron Erez, lékař funkční medicíny.
Když je dostupnost minerálů nízká, účinnost mitochondrií klesá. Tato neefektivita se neprojeví vždy jedním výrazným příznakem. Spíše se obvykle ukazuje v několika systémech najednou: přetrvávající únavou, která neustupuje ani po odpočinku, mozkovou mlhou a potížemi se soustředěním, špatným spánkem navzdory vyčerpání, oslabeným imunitním systémem náchylným k opakovaným infekcím, svalovými křečemi, změnami nálady a zvýšenou citlivostí na stres.
Žádný z těchto příznaků není specifický výhradně pro stav minerálů v těle, někteří lékaři pracující v oblasti funkční medicíny však tuto kombinaci rozpoznávají u pacientů s nedostatečným příjmem živin nebo jejich zhoršeným vstřebáváním.
Přehledová studie publikovaná v roce 2020 v časopise Nutrients popsala mitochondrie jako něco víc než pouhé výrobce energie. Podílejí se také na tom, jak buňky komunikují a fungují. Autoři zároveň uvedli, že funkce mitochondrií závisí na vitaminech a minerálech, které spolupracují s enzymy a umožňují jim vykonávat jejich úkoly. Strava bohatá na vysoce průmyslově zpracované potraviny a poměrně chudá na celistvé potraviny proto může tento problém dále zhoršovat: vytlačuje totiž potraviny, které dodávají nezbytné živiny právě ve chvíli, kdy je tělo nejvíce potřebuje.
Moderní minerální mezera
I když jíte stravu plnou ovoce a zeleniny, můžete přijímat méně minerálů, než si myslíte.
Přehledová studie publikovaná v roce 2024 v časopise Foods uvádí, že hustota živin v moderních plodinách výrazně poklesla, z velké části proto, že náš zemědělský systém upřednostňuje objem produkce před výživovou hodnotou. Podle studie intenzivní šlechtění vysoce výnosných plodin a průmyslové zemědělské postupy společně zhoršily zdraví půdy a snížily obsah minerálů v dnešním ovoci a zelenině.
Výzkumný článek z roku 2021, který sledoval obsah minerálů v ovoci a zelenině ve Spojeném království v letech 1940 až 2019, zjistil za toto období výrazný pokles sodíku, železa, mědi a hořčíku.
Důvodem je, že průmyslové zemědělství dodává jen taková hnojiva, která nutí plodiny růst. Neobnovuje však širší směs minerálů v půdě; pouze je z ní dál odčerpává.
„Vypěstujete jednu plodinu na sto milionech akrů a ona z půdy čerpá, čerpá a čerpá,“ řekl Le. „Nemůžete z půdy pořád něco vytahovat a doufat, že se to samo od sebe obnoví.“
Problém ještě zhoršila obliba průmyslově zpracovaných potravin. „Všechno to dobré, všechny minerály, se nacházejí ve slupce nebo obalu zrna, které odstraňujeme, protože milujeme chuť bílého chleba,“ dodal.
Kterých minerálů bývá nejčastěji nedostatek?
Potřeba minerálů se u jednotlivých lidí liší, některé nedostatky jsou však častější než jiné.
„Kdybych měl vybrat tři nebo čtyři, byly by to pravděpodobně železo, hořčík, zinek a měď,“ popsal Erez nedostatky, s nimiž se u pacientů setkává nejčastěji.
Poznamenal, že zejména hořčík se stal plošným problémem napříč celou populací. Hraje totiž ústřední roli ve více než 300 funkcích, včetně energetického metabolismu, svalové činnosti a regulace nervového systému. Chronický stres navíc vyčerpávání hořčíku výrazně urychluje, protože kortizol nutí tělo tento minerál vylučovat ve větší míře. „Lidé jsou neustále vystaveni chronickému stresu, a kortizol, což je stresový hormon, pak způsobuje, že hořčík spotřebováváte mnohem rychleji,“ vysvětlil Erez.
Zinek hraje klíčovou roli ve funkci imunitního systému a aktivitě enzymů, zatímco měď se podílí na tvorbě energie a metabolismu železa. Železo a hořčík zároveň pomáhají mitochondriím vyrábět energii pro celé tělo. Nerovnováha těchto prvků pak může přispívat k příznakům, jako je chronická únava, poruchy imunity a zhoršená obnova tkání.
Potřeby dvou lidí nejsou nikdy úplně stejné, a proto je zásadní vědět, kde přesně začít. „Opravdu bych lidem doporučil, aby si nechali udělat funkční zdravotní vyšetření a získali svá data,“ poradil Erez. Měl tím na mysli komplexní soubor krevních testů a specializovaných laboratorních vyšetření, která přesně hodnotí stav živin v těle.
Jak mezeru doplnit
Dostatek minerálů není jen otázkou toho, co jíte. Tělo je musí také umět správně vstřebat a využít. Protože minerály v organismu spolupracují, pestrá strava založená na různých celistvých potravinách poskytuje jejich nejširší spektrum.
Strava
Le doporučuje jíst více ovoce a zeleniny, doslova „jíst duhu“ a dávat přednost místním sezonním plodinám, což může pomoci pokrýt základní potřebu minerálů. Místní sezonní produkty farmáři často sklízejí v optimálním období jejich růstu, poznamenal Le.
„To je hlavní doba, kdy dané ovoce nebo zelenina do určité míry maximalizují příjem minerálů,“ upřesnil.
Le také upozorňuje, že dostupnost živin pro tělo může ovlivnit i samotný způsob přípravy jídla.
Kvašené potraviny představují skvělý, ale málo využívaný způsob, jak zvýšit biologickou dostupnost minerálů. Proces fermentace totiž pomáhá rozkládat složité rostlinné struktury, které tělu ztěžují přístup k minerálům a jejich následné vstřebávání.
„Vaše tělo je ve skutečnosti velmi neefektivní v rozkládání rostlinné hmoty a vstřebávání minerálů,“ vysvětlil Le. „Kvašené potraviny však dokážou tyto struktury rozložit a vstřebat je do svého systému, a naše tělo je potom snadno přijme. Tak se ten cyklus určitým způsobem uzavírá.“
Dalším často přehlíženým zdrojem jsou slupky a vnější vrstvy ovoce a zeleniny, kde se minerální látky obvykle hromadí. „Slupka brambory je velmi bohatá na draslík,“ poznamenal Le. Doporučuje proto jíst slupky, kdykoli je to možné, ideálně u bioproduktů, protože pesticidy se mohou koncentrovat právě ve vnějších vrstvách.
Vstřebávání
Nezáleží na tom, kolik minerálů vaše jídlo obsahuje, pokud je nedokážete v trávicím traktu efektivně vstřebat. V tomto ohledu hraje klíčovou roli žaludeční kyselina. Aktivuje totiž trávicí enzymy, které rozkládají potravu a uvolňují z ní minerály. Když je hladina žaludeční kyseliny nízká, celý proces ztrácí na účinnosti.
To je zvláště důležité u lidí užívajících inhibitory protonové pumpy, což je široce používaná skupina léků snižujících tvorbu žaludeční kyseliny. „Inhibitory protonové pumpy snižují kyselost natolik, že tělo nevstřebává minerály, které by správně vstřebávat mělo,“ varoval Erez.
Poznamenal také, že množství žaludeční kyseliny přirozeně klesá s věkem, což částečně vysvětluje, proč je nedostatek minerálů častější u starších dospělých. Erez proto doporučuje testování, které dokáže odhalit případné skryté mezery v příjmu živin.
Dalším významným faktorem, který může narušovat vstřebávání minerálů, je zánět.
„Je ohromující, jak moc ovlivňuje to, kolik minerálů dokážete vstřebat,“ zdůraznil Le. Když je střevní tkáň zanícená, tělo dává přednost opravě struktur před samotným vstřebáváním živin. „Pokud se vaše střevní buňky a tkáně potýkají s problémy, nemají zájem přijímat další látky.“
Doporučuje proto vyřadit prozánětlivé potraviny, jako jsou vysoce průmyslově zpracované výrobky, a také alkohol. „Alkohol s příjmem minerálů nejde dohromady. Když pijete alkohol, minerály se prostě vyplaví. Pro játra a žaludek je velmi zatěžující zvládat obě tyto činnosti současně.“
Zánět pomáhají držet pod kontrolou také faktory životního stylu, jako je správné zvládání stresu a poctivá spánková hygiena.
Někdy tělo dokáže přijmout jen určité množství jedné živiny, pokud jsou současně přítomna vysoká množství jiné látky, protože obě soutěží o stejné receptory pro vstřebávání. Pokud minerály přijímáte z celistvé stravy, tento problém nehrozí, u vysokodávkových doplňků to však může znamenat významné riziko.
Doplňky stravy
Užívání vysokých dávek izolovaných doplňků bez znalosti výchozího stavu může vytvářet nerovnováhu, která je stejně problematická jako nedostatky, jež měly tyto přípravky napravit.
„Tělo je celé o rovnováze. Je to jako les. Když na lesní půdu vysypete kolečko hořčíku, rostlinám se kvůli tomu dařit nebude,“ přirovnala situaci Alanová.
Jednou z kategorií, která v této oblasti získává pozornost, jsou fulvové a huminové látky – sloučeniny pocházející z rozložené organické hmoty v půdě. Protože je obtížné získat je z běžné potravy ve větším množství, obvykle se prodávají jako tekuté kapky, prášky nebo kapsle. Právě tyto doplňky Alanová označuje za minerální přípravky, jimž připisuje obnovu svého zdraví.
Výzkum publikovaný v roce 2025 v časopise Antioxidants naznačuje, že huminové látky mohou zlepšovat příjem živin u rostlin, důkazy u lidí však zatím zůstávají omezené.
Prozatím je nejlepší sázkou dát přednost pevnému nutričnímu základu, věnovat pozornost zdraví střev a faktorům životního stylu, které ovlivňují vstřebávání, a doplňky používat jen tehdy, když jsou skutečně potřeba nebo když je doporučí lékař.
Jádro buněčného zdraví zůstává zakořeněné v tom, co si dáváme na talíř. Pokud jsou minerály motorem našeho těla, potom je strava bohatá na živiny palivem nejvyšší kvality.
Jak říká Le: „Farmářský trh je dobrý první krok.“
–ete–
