Zjištění vyvolávají nové otázky, zda kombinace léků a pohybu vždy přináší maximální zdravotní prospěch.
Užívání běžného léku na cukrovku současně s pravidelným cvičením může podle nové studie částečně oslabovat některé zdravotní přínosy pohybové aktivity.
Výzkum zahrnující více než 800 pacientů zjistil, že lidé, kteří během strukturovaného cvičebního programu užívali metformin, dosáhli prokazatelně menšího zlepšení kardiovaskulární kondice a krevního tlaku než ti, kteří cvičili bez tohoto léku. Zjištění tak vyvolává otázku, zda kombinace obou přístupů vždy přináší optimální výsledky.
Rozsáhlá analýza zveřejněná v časopise The Lancet eClinicalMedicine spojila údaje z devíti kontrolovaných studií, do nichž se zapojilo 827 dospělých s různou mírou poruch regulace krevního cukru – od prediabetu až po cukrovku 2. typu. Výzkumníci porovnávali výsledky účastníků, kteří během cvičení užívali předepsaný metformin, s výsledky těch, kteří cvičili bez tohoto léku.
Výsledky ukázaly, že přidání metforminu ke cvičebnímu programu souviselo s mírným, avšak patrným oslabením zlepšení, jež se obvykle projevuje v oblasti tělesné kondice a krevního tlaku.
U lidí užívajících metformin byl nárůst vrcholové spotřeby kyslíku přibližně o jednu jednotku nižší. Tento ukazatel vypovídá o tom, jak účinně dokáže tělo využívat kyslík při intenzivní fyzické zátěži. Vyšší spotřeba kyslíku zpravidla svědčí o lepší kondici srdce.
U lidí užívajících metformin byl rovněž pokles systolického krevního tlaku přibližně o čtyři milimetry rtuťového sloupce menší. Systolický tlak vyjadřuje tlak v tepnách při srdečním stahu. Pokles diastolického krevního tlaku byl ve skupině užívající metformin přibližně o dva milimetry rtuťového sloupce menší.
Cvičení pomáhá snižovat krevní tlak tím, že posiluje srdce, zvyšuje účinnost, s níž pumpuje krev, a snižuje odpor v cévách.
Metformin nadále účinkuje
Mezi skupinami nebyly zjištěny významné rozdíly v tělesné hmotnosti, hladině cholesterolu ani ukazatelích krevního cukru, jako jsou glykemie nalačno a glykovaný hemoglobin. To naznačuje, že základní metabolické účinky metforminu zůstávají zachovány.
Výzkumníci se domnívají, že metformin může narušovat některé přirozené adaptační reakce organismu na pohyb, například ovlivňováním signalizace v mitochondriích, oxidačně-redukčních procesů a reakcí cév, které jsou nezbytné pro zlepšování kardiovaskulárního zdraví.
Jednoduše řečeno může lék měnit způsob, jakým buňky vytvářejí energii, reagují na oxidační stres a regulují činnost cév při fyzické zátěži. Všechny tyto procesy přitom hrají zásadní roli v tom, jaký prospěch tělo z tréninku získá.
Přestože se metformin užívá velmi často, výsledky naznačují, že jeho předepisování společně se strukturovaným cvičebním programem nemusí být vždy nejlepší cestou k dosažení maximálního zdravotního prospěchu.
Autoři studie zdůraznili, že lékaři by měli u pacientů podstupujících oba typy léčby pečlivěji sledovat krevní tlak a fyzickou kondici, aby mohli léčebný plán přizpůsobit individuálním potřebám.
Co říkají lékaři
Zjištění odhalují určitý „nesoulad“ mezi zamýšleným účelem léku a jeho vlivem na adaptaci organismu na cvičení, řekla Epoch Times dr. Victoria Finnová, endokrinoložka z Medical Offices of Manhattan a spolupracovnice portálu LabFinder.com.
„Tato zjištění zcela nemění náš přístup k prevenci cukrovky,“ uvedla. „Připomínají nám však, že metformin a pohybová aktivita nepředstavují univerzální kombinaci vhodnou pro každého pacienta.“
Finnová zdůraznila, že pohyb zůstává základním pilířem péče o lidi ohrožené cukrovkou. Zlepšuje citlivost na inzulin, snižuje inzulinovou rezistenci, tělesnou hmotnost i krevní tlak a podporuje celkovou kardiovaskulární kondici a dlouhodobé metabolické zdraví.
Doporučuje nejprve upřednostnit změny životního stylu – kombinaci aerobního a silového tréninku, úpravu jídelníčku, snížení hmotnosti a zlepšení spánku – a teprve poté rozhodovat, zda k nim přidat metformin.
„Na tato zjištění bych nereagovala přehnaně,“ uvedla Finnová. „Metformin zůstává pro rizikovější pacienty prospěšnou a dobře prozkoumanou možností, kterou lze přidat ke cvičebnímu režimu. Neměl by však být považován za náhradu změny životního stylu.“
Preventivní opatření by podle ní měla být přizpůsobena konkrétnímu člověku. Strava a pohyb by měly mít přednost a měly by být samy o sobě považovány za hlavní léčebné nástroje.
Co to znamená pro léčbu
Autoři studie doporučují zvážit přístupy, při nichž se nejprve upřednostní cvičení, případně upravit dobu podávání nebo dávkování metforminu tak, aby lék neoslaboval přínosy pohybové aktivity. Rovněž vyzývají k pečlivějšímu sledování krevního tlaku a fyzické kondice u pacientů, kteří podstupují obě formy léčby.
Kromě pohybu mohou být podle Finnové „účinnými nástroji“ ke zlepšení inzulinové rezistence také úprava jídelníčku a kvalitnější spánek. Teprve po zavedení těchto změn životního stylu by měl pacient společně s lékařem rozhodnout, zda přidáním metforminu dosáhne dalšího prospěchu.
Pacientům a lékařům, kteří hledají jiné možnosti, Finnová připomněla, že jsou k dispozici také agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1) a inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2).
„Agonisté receptoru GLP-1 jsou obzvláště prospěšní při snižování tělesné hmotnosti a kardiometabolického rizika,“ uvedla. „Inhibitory SGLT2 jsou zase výhodné z hlediska ochrany kardiovaskulárního systému a ledvin.“
Dodala však, že tyto léky nejsou přímou náhradou metforminu.
„Mohou mít vlastní indikace a kontraindikace, které je třeba pečlivě projednat s ošetřujícím lékařem,“ upozornila.
Přestože byly rozdíly mezi lidmi užívajícími metformin a těmi, kteří jej neužívali, poměrně malé, studie zpochybňuje předpoklad, že spojení obou léčebných přístupů bude vždy působit synergicky.
–ete–
