Jeden z největších archeologických objevů středověkých pokladů spatřil světlo světa v roce 1939.
Anglosaský epos Beowulf vykresluje svět válečníků a králů, hostiny v panských síních, nádherné poklady i velkolepé pohřby. V českém překladu Jana Čermáka zní verše o pohřbu v lodi takto:
Do lodi svého milého pána položili,
k stožáru, doprostřed plavidla;
mnohé drahocennosti, daleké dary
mu k nohám kladli, lesklé zbraně.
Historikové dlouho považovali takové popisy za pouhou legendu. Období po pádu Říma v Británii bylo běžně nazýváno „temným věkem“, neboť se mělo za to, že šlo o čas civilizačního úpadku. V té době na ostrov dorazily germánské kmeny, které zde později vytvořily sedm anglosaských království. Vyvinuly starou angličtinu, nejstarší doloženou formu anglického jazyka, avšak o jejich kultuře se vědělo jen málo.
Tento pohled se změnil těsně před vypuknutím druhé světové války, když byl v anglickém hrabství Suffolk objeven jeden z nejvýznamnějších archeologických nálezů všech dob – Sutton Hoo. Název pochází ze staroanglických slov sut a tun („osada“) a hoh („kopec ve tvaru ostruhy“).
Mohyla s lodním hrobem
Lodní hrob Sutton Hoo, zářící poklady, které odhalily mistrovství anglosaských řemeslníků a rozsah tehdejšího obchodu, byl odkryt v jedné z mohyl na pozemku Edith Prettyové. Prettyová (1883–1942), vdova žijící se svým malým synem, byla už dlouho fascinována zemními návršími vzdálenými jen asi 450 metrů od svého domu. Nachází se jich tam zhruba osmnáct, přesný počet však nelze určit kvůli staletím eroze.
V mládí Prettyová procestovala svět a byla svědkem archeologických vykopávek, což v ní probudilo celoživotní zájem o historii. Po konzultaci s kurátorem místního muzea pověřila průzkumem svého pozemku amatérského archeologa Basila Browna (1888–1977), znalce místní půdy a geologie.
Brown se svým týmem v létě 1938 prozkoumal mohyly 2, 3 a 4, kde našli drobné předměty. O rok později se k výzkumu vrátili a zaměřili se na největší mohylu – Mohylu 1. Už třetí den našli železný nýt z lodi. Ukázalo se, že jde o součást velkého lodního hrobu. Dřevěná konstrukce sice v kyselé půdě dávno zetlela, ale v zemi zůstal zřetelný otisk trupu. Tělo pohřbeného se rovněž rozložilo.
Význam nálezu vedl k tomu, že vedení vykopávek převzal profesionální archeolog Charles Phillips (1901–1985) z Cambridgeské univerzity, který si přivedl vlastní tým. Brown ve výzkumu pokračoval jako pomocník. Protože Anglie stála na prahu války s Německem, nebyl čas shánět odborné vybavení – archeologové proto používali improvizované nástroje: štětce na pečivo, měchy i lopatku na uhlí.
Poklady ukryté pod mohylou se postupně odhalovaly: loď dlouhá 27 metrů s pohřební komorou plnou cenností, které unikly vykradačům hrobů. Nález byl datován do raného 7. století a potvrdil Brownovu domněnku, že nejde o vikingský, ale anglosaský hrob vysoce postavené osoby. Správa Národního fondu, jenž dnes místo spravuje, uvádí:
„Celkem bylo nalezeno 263 předmětů ze zlata, granátů, stříbra, bronzu, smaltu, železa, dřeva, kostí, textilu, peří a kožešin. Mezi nimi i ikonická přilba Sutton Hoo – ačkoli při vykopávkách se našly pouze její roztříštěné fragmenty.“
Soud rozhodl, že právoplatnou majitelkou nálezu je Edith Prettyová. Ta však projevila mimořádnou štědrost – celý poklad darovala Britskému muzeu. První veřejná výstava se konala na počátku roku 1940, ale kvůli válce byly předměty brzy přemístěny do tunelů londýnského metra, kde byly v bezpečí. Po vítězství spojenců se poklady vrátily zpět do muzea, kde patří k nejcennějším exponátům.
Odhalené poklady
Železná přilba s měděnými doplňky, stříbrem, zlatem, obočím vykládaným granáty a cínem se stala symbolem Sutton Hoo. Byla nejen krásná, ale i funkční – jde o vzácně dochovaný exemplář svého druhu z anglosaské Anglie, neboť dnes jsou známy jen tři další kompletní přilby. Přilba ve tvaru obličejové masky má složitou výzdobu s motivem válečníků a bájných tvorů; obočí, nos a knír dohromady vytvářejí obraz draka.
Když ji archeologové nalezli, byla silně zkorodovaná a rozpadlá na více než sto kusů. Konzervátoři muzea podle ní vytvořili repliku a obě – originál i rekonstrukci – jsou dnes vystaveny společně.
Pohřbený válečník měl s sebou také bohatě zdobené zbraně, nádoby na hostiny a lyru, dále stříbrné mísy, lžíce a tác pocházející z Byzantské říše – v době pohřbu už staré sto let. Zajímavé je, že některé stříbrné předměty nesou křesťanské prvky, ačkoli samotný pohřeb měl předkřesťanský rituální charakter. V pohřební brašně bylo 37 merovejských zlatých mincí z Francie, každá z jiné mincovny. Tyto mince, pocházející z období před zavedením anglické měny, umožnily datovat pohřeb přibližně do roku 625 n. l.
Dalším významným předmětem z pohřbu je velká zlatá přezka na opasek. Britské muzeum ji označuje za „mistrovské dílo raně středověkého řemesla“. Váží přes 400 gramů a je vyrobena ze zlata a niella – černé kovové slitiny používané jako výplň rytých vzorů. Přezka je zdobena jemnými zvířecími motivy: propletenými ptáky, čtyřnohými tvory a hady. Tyto motivy byly v době germánských národů mimořádně oblíbené.
Rozměrný štít Sutton Hoo, nejzdobnější svého druhu, který se dochoval, je rovněž vyzdoben zvířecími motivy – mimo jiné dravcem a drakem. Možná šlo o skandinávský diplomatický dar. I víko pohřební brašny nese zvířecí motivy a patří k předmětům zdobeným granáty. Nedávné vědecké analýzy ukázaly, že použité drahokamy pocházely z různých nalezišť po celém světě, včetně Skotska a Srí Lanky.
Odborníci se pokusili určit totožnost člověka, jemuž tak velkolepý veřejný pohřeb náležel. Bylo mimořádně obtížné dopravit loď do kopce z řeky Deben v Suffolku, vyhloubit hluboký příkop a vybudovat pohřební komoru. Jak se tento úkol podařilo splnit, zůstává záhadou. Bohatství uložené v hrobu, jak kvalitou, tak množstvím, naznačuje, že zesnulým byl král. Nejpravděpodobnějším kandidátem je Raedwald, vládce království Východní Anglie, zahrnujícího dnešní Norfolk a Suffolk, z dynastie Wuffingas.
Sutton Hoo je nejbohatší neporušený hrob, jaký byl kdy v severní Evropě objeven. Tento čtrnáct set let starý nález dokázal, že Anglosasové byli mimořádně zruční řemeslníci, zcestovalí obchodníci a nositelé vyspělé kultury. Anglosaské období položilo základy moderní Británie. Objev učiněný těsně před vypuknutím druhé světové války má navíc silný symbolický význam – stal se pro Brity výrazem národní identity. Tuto myšlenku působivě zachytil film Vykopávky, který uvedl Netflix v roce 2021.
V rámci historické výměny budou poklady Sutton Hoo zapůjčeny do Francie v letech 2026–2027, zatímco v Britském muzeu bude vystaven slavný Bayeuxský tapisériový koberec. Tento krok dokládá, že duch a příběhy lidí, kteří Sutton Hoo vytvořili, stále rezonují po celém světě.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste uvítali? Napište své tipy nebo připomínky na e-mail namety@epochtimes.cz.
–ete–
