Mozartovo poslední mistrovské dílo: příběh nedokončeného Rekviem a tajemství, která obestírají jeho vznik.
Smyčce rozehrávají teskný motiv. Přidává se sbor se slovy latinského textu „Lacrimosa dies illa“, odkazujícími na katolickou mši za zemřelé. Nastal Den soudu – Bůh bude soudit všechny duše a nikdo neunikne svému osudu.
Tak znějí slavné úvodní tóny části Lacrimosa z Rekviem d moll Wolfganga Amadea Mozarta. Jedna z nejpůsobivějších pasáží klasické hudby trvá jen tři minuty, přesto v sobě nese mimořádnou sílu. Jak se ukázalo, slavnostní Rekviem se stalo posledním odkazem jednoho z nejvlivnějších skladatelů klasicismu a jeho předčasný odchod dodnes halí rouška tajemství.
Dnešní nahrávkou je část Sequentia: Lacrimosa z Rekviem d moll v podání Berlínských filharmoniků pod vedením Claudia Abbada.
Původ Rekviem
Za vznikem Rekviem stál rakouský šlechtic, hrabě Franz von Walsegg. Po smrti své manželky si přál objednat zádušní mši na její památku. Hrabě si pravidelně nechával komponovat hudební díla, ovšem s neobvyklým záměrem: skladatele oslovoval anonymně a jejich díla pak při soukromých příležitostech vydával za vlastní, což mu působilo zvláštní potěšení.
Stejně tomu bylo i v případě Rekviem. Von Walsegg vyslal diskrétního prostředníka, aby Mozarta oslovil. V životopisech a pozdějších legendách bývá tato postava popisována jako „posel v šedém“ a jeho příchod měl skladatele značně znepokojit.
Mozart tehdy čelil finančním potížím a vážné nemoci. Po úspěšné premiéře opery Kouzelná flétna upoutala skladatele na lůžko těžká horečka a otoky. Po tvůrčí stránce však byl na vrcholil sil, i když se jeho tělesný stav rychle zhoršoval.
Právě za těchto okolností začal Mozart komponovat své Rekviem d moll. Po dokončení částí Introitus a Kyrie načrtl velkou část středních pasáží, než se pustil do slavné Lacrimosy. Podle legendy ho zakázka postupně stále více děsila a on propadal myšlenkám na smrt. Příchod tajemného posla v něm vyvolal přesvědčení, že ve skutečnosti píše rekviem pro svůj vlastní pohřeb.
Lacrimosa se stala symbolem Mozartova vyrovnávání se s vlastní smrtelností. Skladatel stihl napsat pouze prvních osm taktů, než vydechl naposledy. Zbytek díla na základě jeho instrukcí a náčrtků dokončili skladatelé Joseph Eybler a Franz Xaver Süssmayr. Oněch úvodních osm taktů se od té doby stalo legendárními jako Mozartova labutí píseň – jeho poslední hudební sbohem.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury byste se chtěli věnovat? Své nápady nebo zpětnou vazbu můžete zasílat na adresu features@epochtimes.nyc.
–ete–
