Nedávno jsem byla nakupovat v soukromé samoobsluze. Byla to taková ta typická, přestavěná z původního řetězce.
Před pokladnou je už klasicky koš, ve kterém je různé zlevněné zboží.
Mezi konzervami jsem našla bankovku, dvoustovku. Říkala jsem si, že ji ztratil buď někdo ze zákazníků, nebo prodejci, když zboží překládali. Nebo kdo ví? Každopádně jsem bankovku vzala a šla za obsluhou k pokladně.
Pán byl překvapený, když pochopil, že jsem mu přinesla nalezené peníze.
„Rozhodněte vy, co s penězi, vy jste majitelé obchodu. Možná je někdo bude hledat,“ řekla jsem.
„A proč jste si je nevzala vy?“ zeptal se mě pokladní.
„Protože to nejsou moje peníze,“ usmála jsem se. „Nebudu si brát, co mi nepatří“.
Nevím, co pán v pokladně s bankovkou nakonec udělal. Já jsem udělala, co jsem považovala za nejlepší.
V následujících dnech jsem zažila několik případů, kdy lidé něco našli a postarali se o to, aby byla věc vrácena majiteli. Je tolik dobrých lidí mezi námi, chápou ze srdce, jak mají tuto věc řešit.
Někdo by se tomuto vysmál: „Měla sis peníze nechat!“. Já však vím i to, že zákon odplaty funguje přesně. Když učiním zlo, dřív nebo později se mi to zlem odplatí.
Být dobrým člověkem není těžké ani směšné. Je to ctnostné, morální, tradiční, je to náš původ a naše cesta. Jen se po ní dát, a to se pak dějí věci a zázraky.
