tradiční kultura
Gilbert a Sullivan: moderní géniové hudebního divadla
Tvůrčí dvojice Gilbert a Sullivan vytvořila operní komedie, z nichž vzešel moderní muzikál. Jejich příběhy plné satiry, hudební hravosti i osobních sporů dodnes přitahují divadla i festivaly a připomínají kouzlo viktoriánského jeviště.
Vyslyšme lekci o Sisyfovi
Sisyfos není symbolem vítězství, ale marného vzdoru. Jeho příběh varuje před pýchou a iluzí, že lze přelstít osud.
Tichý génius Jane Austenové: Jak vypadala její denní rutina
Jane Austenová psala u malého stolku v obývacím pokoji, obklopena šitím a hovorem rodiny. Přesto stvořila romány plné humoru, pozorování a pronikavých postřehů o lidské přirozenosti.
Renesanční poselství o čistotě: žena, lvi a ametyst
Memlingova renesanční „Alegorie s pannou“ se stává podobenstvím o ochraně čistoty duše. Obraz ukazuje, že ctnost a kultura mohou být štítem proti pokušení i zdrojem vnitřní síly.
Božská podstata lidských bytostí: Miltonův Satan v úžasu
V Miltonově „Ztraceném ráji“ Satan proniká do Edenu, žasne nad božským obrazem člověka, ale brzy obnovuje svůj plán zkazit jeho spojení s Bohem. Dorého rytiny tento dramatický okamžik mistrně zachycují.
Jak Bruce Lee přinesl bojová umění Západu – a pozoroval, jak se z nich stala krvavá podívaná
Bruce Lee chtěl učit disciplínu, která formuje tělo i ducha. Místo toho sledoval, jak se bojová umění na Západě mění ve spektákl síly a slávy. Co zůstalo z jeho odkazu – a může cesta znovu začít?
Bašta skotské kultury: Lady Carolina Nairneová
Skrytá autorka písní Lady Carolina Nairneová dala Skotsku téměř sto skladeb, které přenesly lidovou hudbu do umělecké tradice a zachovaly ducha země pro další generace.
Důležitost mýtů a proč jim máme rozumět
Mýty odhalují věčné pravdy a varují před slepou vírou v pokrok, nahrazují chaos řádem a dávají smysl lidské zkušenosti.
Skutečný Macbeth a proč je Shakespearova verze jiná
Skutečný Macbeth měl k Shakespearovu krutému uchvatiteli daleko. Jak se z uznávaného krále stala temná postava tragédie a proč hra vypovídá víc o době Jakuba I. než o samotných dějinách?