Před pár měsíci ji znal málokdo, nyní se její jméno skloňuje napříč Unií. Od listopadu budou členské státy Evropské unie pod její „kuratelou“. Řeč je o nové předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, blízké spolupracovnici současné německé kancléřky a bývalé ministryně obrany Spolkové republiky.

Von der Leyenová tento kariérní skok jistě neplánovala. Vždyť ještě pár týdnů před volbou se zdálo, že předsednickou funkci si pro sebe uzme jeden z tzv. „spitzenkandidátů“ do Evropských voleb. Když však Manfred Weber slyšel jasné ne z Francie a socialistu Timmermanse vetovaly státy Visegradu, došlo na kompromis. Von der Leyenová se tak stala předsedkyní hlavně proto, že nikomu nijak zvlášť nevadila. Nepočítáme-li tedy samotné Německo, kde se kvůli její nominaci málem rozpadla vláda.

Von der Leyenová slíbila Evropu opět sjednocovat. Je otázka, zda se jí to podaří například prosazováním plánu na zavedení minimální mzdy nebo razantnějšího snížení emisí.

Co lze čekat od nové předsedkyně poté, co se ujme nejdůležitější funkce v Bruselu? Věštění z křišťálové koule nebývá nejpřesnější, proto je lepší se zeptat, v čem bude jiná než dosavadní předseda Jean-Claude Juncker. Nějaký výrazný odklon od současného kurzu čekat nelze. Přesto si zejména státy Visegradské čtyřky od jejího mandátu slibují jisté zmírnění napětí mezi regionem střední Evropy a Bruselem.

Její předchůdce a nyní „lame duck“ evropské politiky Juncker byl svého času spitzenkandidátem lidové frakce a jako vítěz evropských voleb se po schválení Evropské rady ujal funkce předsedy komise. Svůj mandát chápal více politicky než „úřednicky“ a končí mu v době, kdy příkopy mezi východem a západem Evropy nikdy nebyly hlubší.

Komise pod jeho vedením bezprecedentně kritizovala vlády v Polsku a v Maďarsku. Stejně tak se „konzervativec“ Juncker neváhal zúčastnit odhalení sochy Karla Marxe v německém Trevíru, kterou městu daroval čínský komunistický režim. A aby toho nebylo málo, Velká Británie se navíc za jeho předsednictví rozhodla Unii nadobro opustit.

Když Ursula von der Leyenová předstoupila před Evropský parlament s žádostí o schválení její kandidatury, snažila se oslovit všechny proevropské frakce v parlamentu. Na političku z pravého středu politického spektra věnovala nezvykle mnoho času levicovým a zeleným tématům. Hlasy, které ji nakonec vynesly na post předsedkyně komise, však získala tam, kde by to čekal málokdo. Ruku pro ni zvedli polští poslanci za stranu Právo a spravedlnost (která je jinak součástí Aliance konzervativců a reformistů v Evropě) i maďarští poslanci Fideszu.

Komise pod vedením Junckera bezprecedentně kritizovala vlády v Polsku a v Maďarsku. Juncker se neváhal zúčastnit odhalení sochy Karla Marxe v německém Trevíru a Velká Británie se za jeho předsednictví rozhodla Unii nadobro opustit.

Již na základě toho lze usuzovat, že na rozdíl od Junckerovy komise bude více regionu střední Evropy naslouchat. Jako Němka k nám má pořád blíže než Lucemburčan Juncker. Brzy po svém zvolení přijala i předsedu vlády Andreje Babiše.

„Považuji paní von der Leyenovou za příjemnou a velmi vzdělanou političku, která dobře chápe potřeby našeho regionu a bude se snažit Evropu spojovat. Oceňuji, že mě přijala jako vůbec třetího předsedu vlády EU a že se snažila naše postoje pochopit. EU potřebuje pragmatické vedení, které chce všechna řešení dostatečně prodiskutovat, a paní von der Leyen tuto moji představu dobře naplňuje,“ shrnul premiér Andrej Babiš. 

Von der Leyenová slíbila Evropu opět sjednocovat. Je otázka, zda se jí to například prosazováním plánu na zavedení minimální mzdy podaří. Velký potenciál znovu Evropu rozdělit, podobně jako v případě migrační krize, by měly i její návrhy na razantnější snížení emisí takzvaných skleníkových plynů. Je však také možné, že se snažila pouze získat hlasy socialistických a zelených europoslanců.

Jedno německé politické pořekadlo praví, že: „Gewählt ist gewählt und Mehrheit ist Mehrheit“, tedy že „zvolen je zvolen a většina je většina“. Von der Leyenová si na tato slova po svém zvolení jistě vzpomněla. Jisté je jedno, nová předsedkyně to bude mít s prosazováním agendy složitější než její předchůdce. Evropský parlament je po posledních volbách více fragmentován a již není tak snadné získat většinu. Zároveň je to kandidátka Evropské rady a jako taková by měla alespoň částečně vrátit komisi zpět její úřednický charakter.