Plast z čínských řek Jang-c’-ťiang a pěti dalších o celkové hmotnosti 8,8 milionů tun tvoří zhruba 91 procent celosvětového plastového odpadu, který se každoročně dostane do oceánů. Čínské řeky mají tedy v tomto ohledu dominantní postavení.
Z důvodu perzistence plastů a jejich možné fragmentaci na „mikroplasty“, jenž se skrze zooplankton dostává do těl větších predátorů až nakonec k nám, je znečištění mořského prostředí plasty obecně považováno za rostoucí ekologický problém.
Produkce plastů započala v roce 1950 s množstvím o váze 2.3 milionů tun. To v roce 2015 vystoupalo na hodnotu téměř 448 milionů tun. Osmnáct procent vyrobených plastů, s nimiž se po použití nesprávně zachází, je označováno termínem „nevhodně spravovaný plastický odpad“. Ten má do roku 2060 vystoupat na hodnotu trojnásobnou a pohybovat se na hranici 170–292 miliónů tun.
Čína v současné době dominuje produkci plastů s 29 % podílem, představujícím 143 milionů tun. Ve stejné chvíli již po celá desetiletí také zajišťovala znovuzpracující služby pro 70 % celosvětové recyklace.
Téměř dvě třetiny vyrobeného nového plastu se používá pro komerční účely s průměrnou životností zhruba deseti let. Čína však produkuje asi polovinu všech plastových obalů s průměrnou životností pouze šesti měsíců.
Podle vyšetřovací zprávy National Public Radio je velká část domácího plastového odpadu, jenž nelze se ziskem recyklovat v Číně, likvidována neregulovanými a nedůvěryhodnými skupinami, které skládají odpad, kde se jim zlíbí, což vede ke znečištění vodních cest a krajiny.
Šest čínských řek na seznamu „deseti největších“ znečištěných řek světa – Jang-c’-ťiang, žlutá řeka, Chaj-che, Perlová řeka, Amur, která hraničí s Ruskem, a výběžky řeky Mekong – splavují asi 3,8 milionu tun nebo jinak řečeno téměř polovinu světového toku plastů do oceánů. Samotná řeka Jang-c’-ťiang splavuje 1,6 milionu tun plastu vypouštěného do oceánů.
Čínský režim začal začátkem roku 2017 tvrdě omezovat znečištění plasty, přičemž ústřední vláda se do poloviny roku 2018 rozhodla zakázat téměř veškerý dovoz plastového odpadu. Tento krok (2019) tedy došlo k redukci 700 000 tun plastového odpadu, jenž se ročně vyvážel ze Spojených států do Číny.
Huffington Post informoval o tom, že město Šanghaj začalo vynucovat povinné rezidenční a komerční barevné třídění odpadu: černé koše pro „suchý odpad“, hnědé pro „mokrý“, modré pro „recyklovatelný“ a červené pro „nebezpečný odpad“. Tyto kategorie se staly povinnými od 1. července 2019.
Ve srovnání s asi 35 % recyklovaných odpadů ve Spojených státech, Čína recykluje pouze asi 20 % svého odpadu.
Čína se historicky spoléhala na miliony „neformálních“ podnikatelů, kteří se zabývali podnikáním s recyklovatelným odpadem (převážně sklo a plast) s vidinou zisku.
Aby obecně došlo ke zvýšení recyklace, Šanghaj zavedla poplatek za každou barevnou kategorii odpadu ve výši zhruba 28 dolarů.
Z původního článku newyorské edice The Epoch Times přeložil: Petr Matějček
