„Seděla v proutěném tříkolovém kočárku, úplné zjevení z mých snů. Velká byla asi jako novorozeně, tělíčko měla z bílé glasé kůže, krásnou hlavičku a blond paruku, zavírací modré oči a ručičky z růžové sádry,“ uvedla ve vzpomínce na dětství stará paní, která se narodila ještě za Rakousko-Uherské monarchie.
Panenka byla dárkem k Vánocům pro pětiletou dívenku z bohaté městské rodiny. O Vánocích kolem roku 1890 dostala dárek v tehdejší době patrně nejmodernější. Panenka pak spávala v síťové postýlce s obrázky andílků na bočních stranách, vedle měla židličky a kufřík s oblečením. Dostala ještě vybavení: kolébku a malou kuchyňku.
Její starší bratr dostal úplné loutkové divadlo s jevištěm, oponou a loutkami. Divadélko nebylo nikterak pasivní hračka, naopak bylo zdrojem časté zábavy. Hrálo se pro panenky, pro děti ze sousedství nebo pro příbuzné. Režii měly samy děti, příběhy si braly podle pohádek nebo si je vymyslely.
Venku na zahradě měly děti houpačku. Moc rády si děti hrály s dětmi od sousedů, třeba se synem paní poštmistrové – ti měli na dvoře postavené dostavníky a v těch si spolu se svou fantazií náramně vyhrály.
„Když si vzpomínám na své dětství, musím si vždy uvědomovat s velkou vděčností hlavně k mamince, že nám vytvořila takové útulné prostředí, kde nám bylo dopřáno všeho,” s vděčností vyprávěla stará paní o svém dětství v rodině pražského právníka.
„Měli jsme vždy spoustu krásných hraček, dobrých knih, různých her, mohli jsme si vodit kamarádů, co jsme chtěli, a vždy byli od maminky mile přijati a pohoštěni. Vždy jsem byla pyšná, když mi spolužačky chválily maminku a líbilo se jim u nás,“
Jiná paní z vesnice vzpomínala, že sice byli chudí, ale jedna z matčiných sester sloužila ve městě u bohaté židovské rodiny. Dostávala od ní hračky po židovských dětech, a tak od své tety někdy obdržela neobvykle krásné hračky. Třeba velkou mrkací pannu z porcelánu, která na hlavičce měla pravé vlasy. K tomu vybavení – obýváček, skříňky apod.
Dokonce i na ruském venkově se nacházely hodné tety, které dokázaly dětem ušít panenku z hadříků, a takové hračky spolu s dětskou fantazií hrály nezbytnou roli v sociálním cítění dětí, zde holčiček.
V ne tak dávných dobách nebylo myslitelné, aby hračka pro děti nevypadala pěkně. Výrobci se snažili vyrábět hračky, které upoutají oko svou krásou a vybavením, oblečkem i doplňky. Pokud se tehdy mezi hračkami tehdy objevila nějaká „obluda“ – patrně náležela do souboru loutek z divadélka – tam bylo třeba čertů a draků.
Ještěři a obludy
Vkus výrobců a potažmo i nakupujících se vlivem prostředí postupně měnil. V 90. letech se na trhu objevili pravěcí ještěři, které každé dítě chtělo mít. Koneckonců, byli poplatní historii planety a také musíme uznat, že film režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku byl jeden z nejlepších, podporující smysl pro odvážná dobrodružství a fantazii.
Tehdy to ještě nebylo vyložené nevkusné, ba naopak, víceméně poučné.
Od transformerů k podobě výkalů
Postupně přišli roboti „transformeři“, místo míčků „fujtajblíky“, upíři, smrtky nebo kostlivci, a dokonce podoba lidských výkalů měla děti nějakým způsobem pobavit.
Pohled na hračky se měnil, a v dnešní době se i jejich hodnoty převrátily vzhůru nohama. Tvůrci hraček se nechali ovlivnit post-modernismem, i nevkusem.
Počátek a vliv vizuální, estetický
Hračka je pro dítě prvním výrobkem, který může vzít do ruky, a pak si jej dlouho pamatuje. Vzhled hračky má bezesporu významný vliv na vizuální a estetické cítění člověka. Byly to loutky, pohádkové postavy, panenky a panáčci, nevyjímaje medvídky a jiná zvířátka. Pomocí hraček se děti učí sociálnímu cítění, tvůrčí kreativitě, lásce ke druhým i společenskému chování.
Hračky slouží jako model ke tvůrčímu rozvoji, stavební kostky, různé stavebnice, logické hry, hudební nástroje. V neposlední řadě k vlastnímu tvoření postačí i plastelína, papír, barvy, štětec.
Jakou roli hrají rodiče ve světě hraček
Prvně a naposled jsme to my, rodiče, kteří svým dětem hračky vybíráme. Není od věci si připomenout, jaký vkus měli naši předkové, jaké hry hráli naši dědové a báby v různých vrstvách společnosti.
Na rodičích také záleží, jak přijmou dětské kamarády svých ratolestí a zda občas „usměrní“ jejich hry. Děti mají sklon k dobrému i špatnému, a tak někdy potřebují nápovědu nás, dospělých.
Pokud ovšem dětem veškeré hračky dosud nevytlačil z obzoru mobilní telefon…
