V posledních týdnech roku 2019 se v čínském městě Wu-chan objevila epidemie způsobená novým koronavirem. Zatímco se svět radoval z příchodu nového desetiletí, Komunistická strana Číny se snažila ututlat informace o narůstající krizi až do okamžiku, kdy šíření nebezpečného koronaviru již nebylo možné skrývat.
Takřka dva měsíce potom, co čínský režim přiznal existenci epidemie a nového nakažlivého viru, nákaza se rychle šíří do světa a dosáhla rozměrů pandemie. Počty nakažených mimo Čínu se nyní počítají na desítky tisíc, akciové trhy padají a odborníci varují před nástupem ekonomické krize.
K rapidnímu rozšíření koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a nemoci COVID-19, již tento vir způsobuje, přispěla řada faktorů, kupříkladu globalizace.
My se teď však zaměříme na jiný aspekt a tím je fakt, že regiony, které jsou koronavirem zasaženy nejvíce, mají jedno společné: úzké vazby na komunistický režim v Číně.
Vztahy s totalitním režimem
Řada zahraničních subjektů a politiků, včetně mezinárodních organizací, se nechala ovlivnit politickým a ekonomickým působením Čínské lidové republiky, a to až do té míry, že komunistickému režimu nadbíhají a zavírají oči před zločiny, které čínské úřady na svých občanech páchají.
Komunistická strana Číny, navzdory rétorice o mírumilovném růstu, nikdy neopustila své ideologické dogma o třídním boji a totalitní kontrole obyvatelstva. Za třicet let od masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989, a dvacet let od začátku násilných represí příznivců duchovní disciplíny Falun Gong (Fa-lun Kung) v roce 1999 se stav lidských práv v ČLR stále zhoršuje. Dochází k systematickému pronásledování všech vyznání a nezávislého myšlení.
Čtenáři Epoch Times dobře znají povahu Komunistické strany Číny a komunismu obecně. Před 15 lety jsme vydali Devět komentářů ke komunistické straně a nyní uveřejňujeme sérii článků Jak přízrak komunismu vládne našemu světu.
Koronavirus ve světě a geografické rozmístění jeho epidemie ilustrují riziko, jakému čelí každá země, která se příliš sbližuje s komunistickým režimem, důvěřuje mu a stává se na něm závislá.
Mimo Čínu je nemoc wuhanský virus (COVID-19) nejrozšířenější v Itálii, Íránu a Jižní Koreji. Proč zrovna tyto země? A proč je v sousedním Tchaj-wanu a v Hongkongu počet případů nízký? Udělejme retrospektivu v následujících odstavcích.
Koronavirus ve světě
Itálie
Itálie je zemí, která má dosud nejvyšší počet nakažených a mrtvých mimo Čínu. Jde také o jediný stát uskupení G-7, který vloni v březnu vstoupil do projektu Nové hedvábné stezky (Pás a stezka) protlačovaného čínským režimem a učinil tak i navzdory varování ze strany USA a EU.
Německý ministr zahraničí Heiko Maas tehdy prohlásil, že státy, které „si myslí, že udělají s Číňany lepší obchody, tvrdě narazí a stanou se na Číně závislé“ a dodal, že ,,Čína není svobodná země“.
Zadlužená Itálie potýkající se se slabou ekonomikou se přesto nechala zlákat sliby Číny o tolik potřebných investicích a zároveň dychtivě toužila po čínském trhu, kam by mohla prodávat své luxusní zboží.
Italové prodali řadu textilních firem a podniků na výrobu módních doplňků do čínských rukou a umožnili desítkám tisíc čínských dělníků přestěhovat se do Itálie, kde často v ubohých podmínkách vyrábějí značkové kabelky a oblečení s označením MADE IN ITALY.
Tito dělníci pocházejí z Wen-čou a Wu-chanu a severní Itálie měla až do zákazu letů kvůli koronaviru přímé letecké spojení s Wu-chanem. Když Itálie nařídila 31. ledna zastavit všechny lety do Číny, čínský velvyslanec v Itálii se o pár dnů později ostře ohradil, že zprávy o epidemii v Číně jsou „lži, panika poháněná předsudky a diskriminace“.
Kromě toho má 74 italských měst včetně Milána, Benátek nebo Bergama partnerská města v Číně. Tato italská města patří také k nejvíce zasaženým epidemií.
Írán
Írán je pro Peking velmi důležitým strategickým partnerem na Středním Východě. Írán je také jednou ze zemí silně zasažených koronavirem, který nakazil dokonce i vysoké politické představitele a vládní úředníky.
Írán buduje silné vazby s Čínou od roku 2015. Čína od něj nakupuje naftu, zatímco Teherán dováží z Asie zboží, i navzdory mezinárodnímu embargu. Kromě toho v zemi působí spousta čínských dělníků pracujících na projektech rozvíjejících infrastrukturu.
Islámská republika spolupracuje s čínským režimem nejenom ekonomicky, ale i vojensky a politicky, proto je také tolik nakažených mezi íránskými poslanci – zatím 23 osob – a vládními úředníky.
Virus si vyžádal i některé VIP oběti v osobě Mohamada Mirmohamádího, blízkého poradce nejvyššího duchovního vůdce ajatoláha Alí Chameneího, nebo Hadí Chosrovšáhího, bývalého vyslance ve Vatikánu.
Záběry pořízené íránskými občany připomínají tragédii ve Wu-chanu, s přepracovanými lékaři, zoufalými pacienty a vaky na mrtvoly ležícími na podlahách nemocnic.
Írán udržoval pravidelné lety do čtyř velkých čínských měst až do konce února 2020, kdy epidemie v Číně vrcholila. Teherán sice uvádí oficiální počty nakažených a mrtvých nižší než v Itálii, ale je pravděpodobné, že skutečný rozměr epidemie, tak jako v Číně, bude daleko horší.
,,Můžeme říct, že současná čísla jsou podhodnocením skutečného počtu,“ uvedla Dalia Samnouri z WHO, která má oblast Blízkého Východu na starosti.
Epidemiolog, kterého 5. března citoval deník The Washington Post, odhaduje, že reálný počet nakažených se pohybuje kolem 28 tisíc. Teherán tak platí vysokou daň za závislost na čínském režimu.
Jižní Korea
Jižní Korea má jako čínský soused hluboké obchodní vztahy s ČLR a do země ročně proudí davy čínských turistů. Prezident Mu Če-in je vůči čínskému režimu velmi přátelský a vyhýbá se jakékoliv kritice Pekingu.
První případ wuhanského viru COVID-19 v zemi byl hlášen 20. ledna 2020 a prezident Mu Če-in v ten samý den poslal Číně dva miliony ochranných masek. V televizi pak občany ujistil, že epidemie rychle přejde. „Znovu slibujeme, že se nemusíte bát,“ uvedl před televizními kamerami.
Krátce nato vypukla epidemie v Jižní Koreji naplno a lidé najednou museli v dlouhých řadách čekat s nadějí, že se na ně nějaké roušky dostanou. Přesto Korea vyvážela masky do zahraničí ještě další měsíc.
Veřejnost v Jižní Koreji je silně nespokojená s tím, jak prezident Mu Če-in přistoupil k epidemii wuchanského viru. Zatímco lidé ve městě Tegu museli zůstat doma v karanténě, prezident odmítl ze strachu, aby neurazil čínský režim, vydat plošný zákaz vstupu čínským turistům a omezil ho jen na cestující z provincie Chu-pej, kde se virus objevil jako první.
Tento krok vedl k dalšímu šíření koronaviru, ostré kritice na domácí scéně a ztrátě důvěry občanů. Více než 1,4 milionu lidí podepsalo petici volající po odvolání prezidenta. „Když vidíme, jak se Mu Če-in postavil k nové epidemii, máme pocit, že je víc prezidentem Číny než Koreje,“ píše se v petici.
Epidemie koronaviru měla neblahý dopad i na jihokorejské automobilky, které spoléhají na díly vyráběné v Číně. S výpadkem výroby v ČLR museli i korejští výrobci aut pozastavit nebo omezit produkci.
Tchaj-wan
Tchaj-wan leží v těsném sousedství s Čínou, čile s ní obchoduje a v Číně působí sta tisíce tchajwanských podnikatelů. Přesto je tamní situace naprosto odlišná od té v Jižní Koreji.
John Hopkins University 26. ledna označila Tchaj-wan jako zemi s druhým nejvyšším rizikem epidemie nového koronaviru (nepočítaje Čínu). Přesto má k 13. březnu pouze 53 nakažených a jen jednu oběť.
Proč? Je to díky bleskovému zavedení ochranných opatření. Zdravotní pracovníci na Tchaj-wanu začali kontrolovat pasažéry v letadlech z Wu-chanu již 31. prosince 2019, ihned potom, co úřady ve Wu-chanu potvrdily existenci epidemie.
O šest dnů později zakázal Tchaj-wan všechny přílety z Wu-chanu.
Začátkem února Tchaj-wan zakázal vstup do země všem cizím příslušníkům, kteří předtím byli v ČLR, zakázal export obličejových roušek, aby se dostatečně předzásobil a umožnil pohotové sdílení dat mezi jednotlivými státními složkami.
Tchaj-wan, jehož členství ve WHO Čína vehementně blokuje, se tak stal modelem toho, jak epidemii úspěšně zvládnout.
Podle politického komentátora Cheng Chea žijícího v USA je to díky tomu, že ostrovní stát má jasné pochopení komunistického režimu, všechny informace sdílel s občany transparentně a také se poučil z epidemie SARSu v roce 2003, která rovněž přišla z Číny.
„Protože Tchaj-wan je z WHO vyloučen, musí se spoléhat jen na sebe a nenechal se zavádět WHO a nevěřil propagandě a číslům čínského komunistického režimu,“ uvedl v rozhovoru pro televizi NTD Cheng Che.
Stejně tak Hongkongu, který je silně protikomunistický a čínské vládě nedůvěřuje, se podařilo díky hygienickým opatřením, používání roušek a povinné karanténě cestujících z Číny dopad epidemie významně snížit.
Naopak Japonsko, které sice není politickým spojencem Číny, ale je závislé na čínských turistech, upřednostnilo zisk před prozíravostí a uzavřelo hranice pozdě. Výsledkem je přes 700 nakažených a přes dvacet mrtvých.
Poučení
Místo, aby Komunistická strana Číny vedla globální ekonomii do 21. století, tak jak doufala, ve skutečnosti ji ničí. Zavírají se továrny, ruší se kulturní a sportovní akce, celé státy jsou pod karanténou a lidé nemohou cestovat.
Sny těch, kdo doufali, že budou profitovat ze spojenectví s represivním komunistickým režimem v Číně, se nyní hroutí jako domeček z karet. Následky globální epidemie na sebe ještě nechávají čekat, ale již nyní je zřejmé, že bude mít dalekosáhlý, nejenom ekonomický, dopad.
Čína se dnes snaží před světem vychloubat, jak skvěle se jejímu autoritářskému režimu podařilo s epidemií vypořádat, a zapomíná přitom na to, že to bylo právě zatajování informací, co vedlo k celosvětovému rozšíření nákazy a ohrožení světové populace.
V čínských dějinách lze vysledovat trend – epidemie a další pohromy signalizují pád dynastie. Když si vezmeme dějiny jako zrcadlo, je zjevné, že pandemie koronaviru je pohromou úzce svázanou s Komunistickou stranou Číny a se sedmdesáti lety její krutovlády.
Svět je dnes jedním propojeným celkem. Každý stát, společenství nebo organizace, kteří se stanou na čínském režimu závislí a budou mu poklonkovat, nečeká pranic dobrého.
