Plivátko
V současné nouzové situaci, kdy lidé jdoucí ven povinně nosí roušky, je nutno zapomenout na dosavadní zlozvyk, kdy lidé na veřejnosti jakoby nevěděli, že při zakašlání nebo kýchnutí je zdvořilé i ohleduplné zakrývat si ústa.
Ano, zapomenuty zůstaly pořady Karla Pecha, vykládající o společenské etiketě.
Nezdvořilost a nedbalost v posledních letech jakoby převládly. Když si v MHD někdo sedící vzadu kýchne, kapénky dolétnou až dopředu k řidičovi. Mimoto po chodníku dokonce chodí někteří pánové, kteří neustále a všude odplivují na zem.
Plivat v dávných časech…
Jestliže však nahlédneme do období ještě vzdálenějšího, lidé dokonce měli povoleno plivat. K tomu sloužila tzv. plivátka.
Plivátka stávala na veřejných místech a byl určena pro úlevu lidí potřebných si odplivnout. Podle obecní vyhlášky bylo zakázáno plivati na zem, k tomu byla plivátka nastavena, anebo mohli použít kapesník.
První plivátka se objevila v 17. století v Orientu, kdy lidé mívali zvyk žvýkat tabák. K nám přišla tato zařízení až v 19. století, doprovázena patřičnými vyhláškami. Stávala povinně na veřejných místech, na úřadech i v restauracích, na nádražích i ve vagonech.
Některá byla naplněna dezinfekcí, některá byla otočná nebo dokonce splachovací.
Rady decentní
Jak praví „kutilská poradna“ podle Domácího vševěda z roku 1926: „Plivání má za účel odstraniti hleny a chrchle, v ústech se nahromadivší následkem odkašlání. Je to důležitý úkon zdravotní, který však nemá se vykonávati tak, aby ohrožoval zdraví jiných anebo znečisťovala se půda, podlaha a vzbuzoval nepříjemný pocit v okolí.“
V léčebnách tuberkulózy platilo, že pokud není nablízku plivátko, „je příkazem plivati do kapesníku nebo do krabičky plechové nebo papírové“.
„Ovšem náleží k tomu také dosti zručnosti a taktu, aby se takové plivání dělo nepozorovaně ve společnosti nebo přítomnosti osob jiných,“ dodává tehdejší rádce.
Zejména již po 1. světové válce, s rozvojem a budováním kanalizací plivátka postupně začala mizet z veřejných prostranství.
Zůstávají zachována ve vinařské branži – tedy pro degustátory, aby měli po ruce nádobu pro vyplivnutí ochutnávky. A my ostatní se s plivátkem setkáváme určitě u zubního lékaře. Tam zůstala pro svou nezbytnost zachována.
A pokud někdo žvýká tabák, musí si k tomu plivátko pořídit. Podobně jako v americkém státě Arkansas r. 2007, kdy poslanci většinou hlasů odmítli zákon, který by jim zakázal žvýkání a šňupání tabáku. Museli si pak na zasedání nosit svá přenosná plivátka.
