Pokud jsme uzavřeni ve čtyřech zdech a nemůžeme vyjít ven, není to nic příjemného. Vzpomeňme si však třeba na dobu, kdy týden pršelo – a také jsme zůstávali převážně doma. A co jsme doma dělali?
Uměli jsme si poradit. Hráli jsme stolní hry, pokud nás bylo více společně. Šachy, to je samozřejmě klasika. Také karty, další klasika. Pro menší děti bylo oblíbené tzv. „Člověče, nezlob se“. Občas si to s dětmi zahráli i dospělí a uměli se u toho pobavit. Zvláště pokud byl některý hráč „nervák“ a při prohrávání nevydržel a rozmetal figurky do všech stran. I takhle se hra dala prožívat. Hrálo se také „domino“ nebo desková hra „dáma“.
Pro nejmenší jsou vhodné omalovánky anebo pexeso. Když koupíme pexeso, chvilku nám zabere, než je rozstříháme na hrací kartičky – a pak se můžeme pustit do paměťové hry.
Ale těžší je, pokud jsme doma na to sami. Dnes můžeme zahrát šachy i s počítačem, computer bude na chvíli náš kamarád nebo protivník. Nebo si v něm jít „uklidit“. Třeba si poskládat fotky do složek. To je také potřeba a taková práce se věčně odkládá.
Možnosti jsou nepřeberné
Ve starých časech dámy doma vyšívaly. Zdobily ubrusy, prostírání anebo obraz natažený v rámu. Mimoto háčkovaly a pletly. Hotový obraz si pak zavěsily na zeď – a návštěvy žasly nad tím umem.
Dříve si ženy na sebe také samy šily. Starší paní vzpomíná: „Když jsem měla odpolední směnu, někdy jsem si dopoledne sedla ke stroji, ušila si halenku – a odpoledne už jsem v ní šla po ulici.“
Dnes už nás nic nenutí, jak to bylo v „socíku“, šít si a plést vlastní oblečení, protože v obchodech, potažmo v e-shopech, jsou nyní oděvů hromady. Vše se dá koupit, objednat.
Možná však, že k pletení se můžeme vrátit. Sáhněme pro starší časopisy, kde jsou modely čepic a svetrů, a zkusme uplést něco originálního.
Mnozí budou ještě pamatovat, jak se nosily vlastnoručně upletené nebo ušité čepice, zvané „debilky“ nebo „blbečky“. Zkuste je uplést dětem nebo vnoučatům. Módní vlny se vracejí, možná takové čapky ještě užijí. Zkusit uplést můžeme i tzv. frygyckou čapku, jejíž vznik se přičítá starověké Frýgii. Pro připomínku – je podobná, jakou nosili Šmoulové. Vděčné jsou tzv. norské vzory na čapkách i rukavicích. Můžete si naplést zásoby na příští zimu!
Takové tvůrčí období zažilo mnoho žen v „socíku“, během 80. let, kdy se hodně hodně nosily vlastnoruční svetry. Umělecké kusy se dokonce tvořily z látek, které se rozstříhaly na proužky. Ty pak sloužily místo vlny a z nich se pletlo. Bývaly, pravda, trochu roztřepené, některé třpytivé, ale to právě bylo to ono, to se nosilo!
Nedávná doba přinesla patchwork a pedig. Ve školách byly různé tvůrčí kroužky, které se zabývaly touto činností. V době, kdy je vše zavřeno, můžeme doma zkusit sami něco takového vytvořit. Materiál si můžete objednat v e-shopu.
Každopádně, „dělání všechny smutky zahání“ – jak zpívají Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem. Je to pravda. Zkuste to.
