První průlom v kauze ředitele semilské školy: kontrola uznala, že školy nemohou vynucovat nošení respirátorů.
Ředitel Waldorfské základní a střední školy Semily, Ivan Semecký, se dočkal prvního, byť dílčího, zadostiučinění. Krajská hygienická stanice Libereckého kraje uznala, že škola ani její ředitel nemohou nést odpovědnost za to, zda žáci ve škole nosí respirátory. Nemohou tedy ani žakům, kteří respirátory nosit nechtějí nebo nemohou, nařizovat jejich nasazení, nebo je z tohoto důvodu dokonce vyřadit z prezenční výuky.
Ivan Semecký byl ze své funkce ředitele odvolán poté, kdy se v právním chaosu mimořádných opatření, nařizujících testování školáků, ukládajících jim nošení respirátorů po celou dobu jejich pobytu ve škole a zavádějících tzv. rotační výuku, pokusil nastolit spravedlivý a právně přehledný systém. Jeho motivací bylo zajistit, aby právo na vzdělání bylo dostupné všem dětem a aby o zdraví dětí rozhodovali zejména jejich rodiče. Poté, kdy někteří rodiče informovali o situaci v semilské škole hygienickou stanici a sociální sítě, dostal se tento případ na veřejnost.
Reakce města, coby zřizovatele, ani kontrolních orgánů na sebe nenechaly dlouho čekat. Městská rada nespravedlivě obvinila ředitele Semeckého z politizace věci (ačkoliv k její medializaci nezavdal příčinu). Velice brzy proběhla ve škole kontrola krajské hygienické stanice a na jejím základě, bez toho, aby byl případ řádně došetřen, byl ředitel Semecký nejprve odvolán ze své funkce, následně mu pak byl ukončen i pracovní poměr.
Soudní řízení v těchto pracovněprávních věcech se teprve rozbíhají. Již nyní ale došlo k prvnímu průlomu, když krajská hygienická stanice vypustila ze svého protokolu o kontrole obvinění z toho, že by škola či pan ředitel pochybili proto, že umožnili školákům, kteří odmítli nosit respirátor či roušku, prezenční výuku.
Tento zdánlivě formální krok může mít mnoho zcela zásadních důsledků. V první řadě potvrzuje právní názor, že ani škola, ani její zaměstnanci a ani žádná jiná podobná osoba, nejsou oprávněni vynucovat povinnosti vyplývající z mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví.
Obecně je nepřípustné, aby tyto povinnosti vynucovali například i provozovatelé obchodů a služeb. Řada právníků již dlouho upozorňuje na to, že podobnou pravomoc nemají ani úřady státní správy, s výjimkou orgánů ochrany veřejného zdraví (tedy hygienické stanice). Ve vztahu k tomuto konkrétnímu případu postup krajské hygienické stanice zužuje okruh „provinění“, jichž se měl ředitel Semecký podle původního znění protokolu dopustit, a tím tedy i důvodů pro jeho odvolání.
Současně může vést k vlně žalob a trestních oznámení proti školám, které nošení respirátorů vynucují. Zejména po 20. dubnu 2021, kdy byl zveřejněn první rozsáhlý metodický přehled odborných studií, z něhož vyplývá, že nošení respirátorů může mít pro dospělé i děti řadu nežádoucích účinků. Originální znění této vysoce hodnotné metaanalýzy je dostupné ZDE.
Analýza výslovně uvádí: „Náš přehled literatury ukazuje, že u zdravých i nemocných lidí může dojít k syndromu vyčerpání vyvolaného maskou (MIES) s typickými změnami a příznaky, které jsou často pozorovány ve vzájemné kombinaci, jako je … zvýšení oxidu uhličitého v krvi, snížení saturace krve kyslíkem, zvýšení srdeční frekvence, zvýšení krevního tlaku, snížení kardiopulmonální kapacity, dušnost a potíže s dýcháním, bolesti hlavy, závratě, snížená schopnost soustředit se, kožní léze a podráždění, celková vnímaná únava a vyčerpání.“
Studie pak zejména upozorňuje na zvýšená rizika pro děti, a to s ohledem na možné nežádoucí účinky dlouhodobého používání ochranných prostředků. Současně poukazuje na to, že z dostupné literatury lze vyčíst spíše vyšší úroveň rizik nošení respirátorů, než v minulosti, naopak u rizik samotného onemocnění COVID-19 je trend vyplývající z vědeckého zkoumání zcela opačný: „Kromě toho nedávné studie týkající se SARS-CoV-2 ukazují významně nižší infekčnost i významně nižší úmrtnost, než se dříve předpokládalo…“, uvádí se ve studii.
Na možné nežádoucí účinky respirátorů a roušek upozorňuje i Světová zdravotnická organizace, která například varuje před jejich plošným vyžadováním u dětí do věku 12 let, podobně i evropské centrum ECDC, tedy dvě mezinárodní instituce, o jejichž názory se Ministerstvo zdravotnictví jinak velice často opírá.
Ve spojení těchto vědeckých argumentů pak může závěr liberecké krajské hygienické stanice vyústit ve vlnu trestních oznámení vůči ředitelům škol i dalším pedagogickým pracovníkům, kteří nošení ochranných prostředků ve školách vynucují. V úvahu mohou přicházet trestné činy jako přisvojení pravomoci úřadu podle § 328 trestního zákoníku, případně některé z trestných činů proti zdraví (viz např. § 148 trestního zákoníku).
V situaci, kdy i v České republice na podobné problémy dlouhodobě poukazuje řada odborníků i občanských iniciativ, kdy tedy oponentní názory jsou veřejně k dispozici, může současný vývoj zástupcům škol přitížit. A i když podobná trestní oznámení často neskončí odsouzením podezřelého, jiná může být situace v případě civilních žalob o ochranu osobnosti, zejména u dětí, které trpí nějakou poruchou kožní, dýchací apod.
Ačkoliv je hledání odpovědí na právní otázky týkající se povinností škol ohledně nošení respirátorů a testování teprve na začátku, již nyní je zjevné, že jejich ředitelé, kteří postupují plně v souladu s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví a doporučeními Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, nemusí jednat v souladu s právem.
Za této právně nejasné situace tak lze doporučit, aby každý dospělý člověk postupoval zejména s ohledem na zdravý rozum a s cílem chránit práva těch nejohroženějších – dětí. A nenechal se zastrašit kampaní, vedenou státní mocí za podpory podivných uskupení, jako je MeSES či iniciativa Sníh, disponujících obrovskou mediální a zřejmě i ekonomickou silou.
Článek sepsali: JUDr. Tomáš Nielsen a Mgr. Ondřej Svoboda
(Tomáš Nielsen zastupuje ředitele semilské waldorfské školy, oba autoři jsou členy Odborné skupiny Zdravého fóra pro právo, www.zdraveforum.cz)
