„Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé,“ pěvecky recitoval v pohádce Šíleně smutná princezna se spolu-spiklencem Darkem Vostřelem, oba v černém, vlastně v černobílém úboru.
20. června by oslavil 99. let svého narození známý český herec Josef Kemr. Chlapec z pražských Vinohradů měl podle přání svého otce studovat obchodní školu, aby se v životě prakticky uplatnil.
„Vyrůstal na Královských Vinohradech jako syn prostých řemeslníků, …jeho touha po divadle byla tak silná, že jedné noci doslova utekl z domova a připojil se k divadelní společnosti A. Budínské – Červíčkové, která objížděla různé ´štace´ po Čechách. Bylo to za války, hrálo se v zatemněných a válečně nevytopených sálech, a to byla jediná dramatická konzervatoř, kterou mladý Josef Kemr absolvoval,“ vzpomíná na tohoto herce otec Michael, premonstrátský kněz a duchovní z Želivského kláštera nad knihou Milana Caise.
„Studovat herectví mu zakázal jeho otec, který dbal o to, aby měl nějaké stálé zaměstnání pokud možno ´pod penzí´, jak se tenkrát říkalo,“ vyprávěl otec Michael pro ČRO Regina.
Téměř celou válku strávil Josef u kočovné herecké společnosti. Později se mnohem lépe uplatnil ve filmu. Perličkou je, že první herecký honorář si vydělal již v deseti letech na pódiu Vinohradského divadla v inscenaci „Polská krev“ a šlo o 5 Kč. Navzdory otcovým představám, synek se lépe uchytil u divadla. Dost mu pomohl jeho přítel, Rudolf Hrušínský.
Kromě divadelního měl Kemr navíc i hudební nadání, které někdy rovněž ve filmu uplatnil. Jak sdělil jeho bratr pro web vira.cz: „Role rekreanta Vyhlídky ve filmu Dovolená s Andělem byla psaná Josefovi přímo na tělo. Josef přes celé léto o prázdninách poctivě sedával v lese a hrál na cello právě tu skladbu, která se pak ozvala ve filmu…“
„Všechny své postavy ztvárňoval neuvěřitelně jednoduchou hereckou zkratkou, zajímavou fyziognomií, úspornými gesty, melancholickou mimikou a zastřeně kvílivým hlasem,“ uvádí ČSFD.cz
Známe Josefa Kemra především z filmových komedií, jako byla třeba Dovolená s Andělem, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero, S čerty nejsou žerty aj.
Jaký byl skutečně jeho civilní život?
Jeho bratr Ludvík vyprávěl, že oba byli rodiči vychováváni v náboženské víře. Už jako hoši sloužili jako ministranti ve vinohradských kostelích. Jako zkušený a již uznávaný herec Josef Kemr vzpomínal, že kvůli své neskrývané víře měl problém s režisérem Otomarem Krejčou. Krejča se Kemra ptal, proč pokaždé smeká, když prochází kolem kaple. A podotkl k tomu, zda by mohl svoje náboženské počínání skrývat a praktikovat je tajně? Měl obavy, že mu hercovo počínání může zkomplikovat život v totalitním Československu, když jej angažuje do svých filmů.
Avšak Kemr odpověděl, že na rozdíl od jiných nemůže svou víru v Boha skrývat. Když se pak po letech spolu znovu potkali, Krejča na něj zavolal: „Josefe, Pán Bůh s vámi!“
Kemr to pak zhodnotil, že: „To je vám nádherný oblouk, jak se z komunisty stal věřícím, to jest člověkem, který nevěří v konečnost hmoty.“
Oženil se s herečkou a divadelní režisérkou Evou Foustkovou, jež byla starší než on. Měl rád kočky, o kterých se bavil s Ljubou Skořepovou. Choval jich i osm a o každé mluvil s láskou, vzpomínala kdysi herečka Ljuba.
Herci Josefu Kemrovi měl být udělen titul zasloužilý člen Národního divadla. Odpověděl dopisem na ÚV KSČ, kde stálo:
„Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“
Velkou roli sehrál i v listopadu 1989, kdy vystoupil na Letenské pláni před statisíci demonstranty.
Osvobozenou zemi pak opustil v lednu 1995, na poslední pouť jej vyprovodil jeho přítel kněz Jiří Kusý.
