Komentář

Před pár dny skončily olympijské hry v Tokiu a sportovci se radovali z medailí i z porážek. Nyní se všechny oči upírají k příštím olympijským hrám – totiž k těm zimním v příštím roce – a stále více se řeší otázka legitimity hostitelského města Pekingu.

Je mimořádně vzácné, aby byla zpochybňována legitimita dvou po sobě jdoucích pořadatelských měst olympijských her – letních a zimních – , i když ze dvou zcela odlišných důvodů. O schopnosti Tokia pořádat olympijské hry někteří pochybovali nikoliv kvůli nějakému pochybení Japonska, ale kvůli pandemii covidu-19. Olympiáda byla o rok odložena a na začátku letošního roku se objevily spekulace, že by hry mohly být zcela zrušeny. Tokio nakonec olympiádu uspořádalo a navzdory pandemickým komplikacím se hry ukázaly jako úspěšné.

Naproti tomu otázky kolem Pekingu 2022 jsou mnohem hlubší. V úvahu rovněž přichází covid-19, vzhledem k tomu, že se objevil nejprve v Číně a v pandemii se změnil z velké části v důsledku utajování a lží čínské komunistické strany. Namísto potlačení viru režim zpočátku potlačoval pravdu, vyhrožoval, zastrašoval a nechával zmizet informátory, včetně lékařů a občanských novinářů, kteří se snažili varovat svět. Namísto okamžitého upozornění Světové zdravotnické organizace (WHO) komunistická strana otálela a zapírala. A namísto toho, aby čínský režim umožnil transparentní vyšetřování původu viru, odmítl spolupracovat a zahájil obchodní válku proti těm, kteří – jako třeba Austrálie – vyzývali k vyšetřování. Zaslouží si tedy Peking, už jen z hlediska ochrany veřejného zdraví, pořádat zimní olympijské hry?

Morální nelegitimita Pekingu 2022 však sahá mnohem hlouběji než k veřejnému zdraví a logistice. Jedná se o režim, který je stále častěji obviňován z nejhorších zločinů podle mezinárodního práva – genocidy a zločinů proti lidskosti – a z flagrantního porušování mezinárodních smluv. Je tohle režim, který si zaslouží prestiž v podobě pořádání zimních olympijských her?

Předchozí i současná americká administrativa, kanadský, nizozemský, litevský, belgický, český a britský parlament a stále více mezinárodních právních expertů a vědců nyní dochází k závěru, že Ujgurové čelí genocidě. Nezávislý tribunál, jemuž předsedá muž, který stíhal Slobodana Miloševiče, britský právník sir Geoffrey Nice, toto tvrzení posuzuje a svůj rozsudek zveřejní koncem roku, ale na jeho veřejných slyšeních již byly předloženy skutečně otřesné důkazy. Peking 2022 se stále více stává známým jako #Genocidní hry.

Předchozí nezávislý tribunál, kterému rovněž předsedal sir Geoffrey Nice, dospěl k nezpochybnitelnému závěru, že v Číně docházelo a nadále dochází k násilnému odebírání orgánů vězňům svědomí v rozsáhlém měřítku. V rozsudku čínského tribunálu z roku 2019 se tvrdí, že se jedná o zločiny proti lidskosti a že každý, kdo se stýká s čínským režimem, si musí být vědom, že má co do činění se „zločineckým státem“.

Si Ťin-pchingův režim v uplynulém roce naprosto zničil slíbené svobody, demokracii, právní stát a autonomii Hongkongu, čímž opakovaně porušil čínsko-britskou společnou deklaraci, smlouvu registrovanou v OSN. Britský ministr zahraničí Dominic Raab tvrdí, že Čína je ve „stavu trvalého nedodržování“ – což je nedůrazný diplomatický eufemismus, který znamená, že Peking roztrhal a pošlapal mezinárodní smlouvu.

K tomu všemu přidejme pokračující represe v Tibetu, nejhorší pronásledování křesťanů od dob kulturní revoluce, pokračující útoky na praktikující Falun Gongu, zásahy proti občanské společnosti, obráncům lidských práv, občanským novinářům, bloggerům a disidentům v celé Číně, jakož i rostoucí agresivitu komunistické strany vůči svým kritikům daleko za hranicemi. Měl by být režim, jehož vůdce vyhrožuje zámořským kritikům, že jim „rozbije hlavu o Velkou ocelovou zeď“, pokud se odváží oponovat Komunistické straně Číny, odměněn zimními olympijskými hrami?

Argumenty proti Pekingu 2022 jsou jasné. Otázkou je, co s tím uděláme.

Ideální by bylo, kdyby Mezinárodní olympijský výbor (MOV) přesunul hry, třeba i za pět minut dvanáct, z Pekingu do jiného města, které je schopné je v krátké době uspořádat. Existuje spousta kandidátů se zkušenostmi a zázemím pro pořádání zimních sportů – Kanada, některé části Spojených států, různé části Skandinávie a Švýcarsko jsou jen některé z nich. Pokud by MOV měl politickou vůli, mohlo by se to podařit.

Bohužel se zdá, že MOV už tančí, jak Peking píská, a od svého rozhodnutí neopustí. MOV se již přiklonil k čínské linii v otázce Tchaj-wanu. Například trvá na tom, aby tchajwanští sportovci byli označováni jako reprezentanti „čínské Tchaj-peje“, a odmítá hrát tchajwanskou hymnu nebo vyvěšovat tchajwanskou vlajku při medailových ceremoniálech.

Když čínští sportovci nosili v Tokiu odznaky předsedy Maa, MOV je sice upozornil, že jejich gesto by mohlo být porušením olympijské charty, která zakazuje politická prohlášení, ale neměli bychom čekat, že budou přijata nějaká disciplinární opatření.

Pokud tedy MOV nebude reagovat na tlak na přesunutí her v roce 2022, co potom? Jistě je zapotřebí co nejúplnější, nejkoordinovanější a nejkomplexnější bojkot.

Naprostým minimem musí být diplomatický bojkot. Neměli by se jich účastnit žádní zástupci zahraničních vlád, diplomaté, ministři, členové královských rodin ani hodnostáři. Samozřejmě se najdou tací, kteří s tím nebudou souhlasit, ale pokud toto úsilí zkoordinuje co nejvíce podobně smýšlejících zemí, bude to mít význam. Peking nesnáší, když ho někdo ostentativně ignoruje, a nesnáší, když ho někdo ztrapňuje. Když Spojené státy po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1980 bojkotovaly olympijské hry v Moskvě, následovalo je více než 60 zemí. Zkusme stejný přístup i v případě Pekingu.

Ale měli bychom udělat víc. Potřebujeme i bojkot ze strany spotřebitelů. Diváci by neměli do Pekingu jezdit a měli by vyvíjet tlak na firemní sponzory, aby se stáhli. Spotřebitelé by měli bojkotovat ty společnosti, které mají stále svá loga na stáncích pekingských her.

A pokud se hry uskuteční, měli bychom využít platformu, kterou nám dávají, k tomu, abychom co nejvíce upozornili na porušování lidských práv v Číně. Při každé příležitosti hovořte ve vysílání o genocidě Ujgurů, o Tibetu, Hongkongu, náboženském pronásledování, mučení, nuceném odebírání orgánů, zmizeních, státním dohledu a stále totalitnější povaze čínské komunistické strany. Udělejte převrat a změňte Peking 2022 z propagandistického vítězství komunistické strany v propagační kampaň ve prospěch svobody a lidské důstojnosti.

Co se týče sportovců, nechávám na nich, aby zápasili se svým svědomím. Vím, že účast na olympijských hrách je snem každého sportovce a že kvůli tomu léta trénují. Není na mně, abych jim říkal, zda mají nebo nemají soutěžit. Ale pokud budou soutěžit, měli by tak činit s očima a ušima dokořán a měli by využít příležitosti, kterou mají – buď přímo na místě, pokud jsou dostatečně odvážní, nebo hned po odletu z Pekingu –, aby upozornili na brutalitu a zločiny čínské barbarské diktatury.

Jednou věcí si můžeme být jisti: pokud se stateční sportovci a sportovkyně z jiných diktátorských států postaví v Pekingu proti svým režimům stejně jako běloruská sprinterka Krystina Timanovská v Tokiu, pravděpodobně se jim nedostane takové ochrany jako v Japonsku. To by samo o sobě mohlo odradit od účasti poměrně dost lidí.

Někteří tvrdí, že bojkoty nefungují. S tím nesouhlasím. Historie ukazuje, že hrají důležitou roli. A přinejmenším je jisté, že pokud bude Peking 2022 pokračovat bez odporu, režim se osmělí, bude se chovat ještě represivněji doma a agresivněji v zahraničí a nakonec to nebudou jen národy Číny, jejichž práva se nám nepodaří ochránit, ale v sázce budou i naše vlastní svobody.

Pracujme tedy nyní na tom, aby se Peking 2022 stal noční můrou pro Si Ťin-pchinga a světlem v temnotách pro ty, kteří trpí pod jeho režimem. Bojkotujme Genocidní hry.

Benedict Rogers je aktivista za lidská práva a spisovatel. Je spoluzakladatelem a výkonným ředitelem organizace Hong Kong Watch, vedoucím analytikem pro východní Asii mezinárodní organizace pro lidská práva CSW, spoluzakladatelem a místopředsedou Komise pro lidská práva Konzervativní strany Spojeného království a členem poradní skupiny Meziparlamentní aliance pro Čínu (IPAC), Mezinárodní koalice za ukončení zneužívání transplantací v Číně a kampaně Stop genocidě Ujgurů.

Přeloženo z původního článku zveřejněného na stránkách newyorské redakce The Epoch Times.