„Válka o lidskou duši“ je prvním dílem speciální série „Temné počátky komunismu“ (The Dark Origins of Communism), kterou pro Epoch TV připravil investigativní reportér The Epoch Times Joshua Philipp. Série přináší mrazivý a poučný vhled do počátků komunismu a strašlivých důsledků této ideologie.

V úvodu Philipp mluví o touze po míru, prosperitě a štěstí, které jsou vlastní lidské povaze. Nicméně přání činit dobro může být zneužito těmi, kteří dělají věci zlé. I když se komunismus propaguje tím, že slibuje ráj na zemi vytvořený lidmi, pohledem na historii lze vidět, že to, co tato ideologie místo toho přinesla, bylo peklo.

Dle knihy Černá kniha komunismu (The Black Book of Communism) se komunistické ideologii připisuje nepřirozená smrt více než 100 milionů lidí. Nicméně současný výzkum ukazuje, že ono číslo je ještě větší. V každé zemi, v níž se komunismus chopil moci, následovalo s jeho nástupem zavedení autoritářství a smrt. V Komunistickém manifestu nastolili Karl Marx a Friedrich Engels ideologii boje, která dle jejich slov „odstraňuje veškeré náboženství a morálku“.

Zničit víru a zosnovat destrukci

Tito ideoví lídři komunismu věřili, že rozvoj se objevuje jako výsledek boje a že život není nic jiného než pouhá hmota. A pokud život není nic víc než hmota, pak se život stává postradatelným. Lze jím manipulovat a využít jej pro takzvané vyšší dobro, které jde proti tomu, co normální lidé považují za dobré. Philipp poukazuje na to, že zatímco většina lidí nevidí hladomor, smrt a utlačování jako dobrou věc, komunističtí vůdci takové události oslavují jako úspěch.

Například člověkem zaviněný hladomor, který postihl Rusko v roce 2021, byl důsledkem konfiskace nářadí rolníků a zatýkání všech, kdo oponovali vládě. Ve výsledku zemřelo dle odhadů 5–10 milionů nevinných lidí, rodin a dětí. A tak rolnická třída, které měl komunismus nabízet pomoc, byla pod jeho vládou zmasakrována. Lenin se z této události těšil a prohlásil, že hladomor by mohl mít mnoho pozitivních důsledků. „Hladomor zničí víru, nejenom v cara, ale také v Boha.“

Po Leninově smrti v roce 1924 se v Rusku na 29 let chopil krvavé vlády Stalin, za jehož éry bylo hladomorů a utrpení ještě více. Dle odhadů OSN publikovaných v listopadu 2003 zemřelo na Ukrajině 7–10 milionů lidí, v Kazachstánu zemřelo hladem zhruba 1,5 milionu lidí. Dokument zobrazuje tragické a strašné záběry vyhladověných rodin a „vagónů smrti“ plných dětských těl.

TRAILER: Temné počátky komunismu | Válka o lidskou duši

Za Stalinovy vlády bylo zabito 60–66 milionů nevinných lidí. Tato úmrtí považoval za úspěchy. Ztráty na životech za vlády čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga v letech 1949-1976 byly pravděpodobně ještě větší. Tzv. Velký skok vpřed, ekonomicko-sociální kampaň, kterou Mao vedl v letech 1958–1962, způsobila další hladomor, který si dle odhadů vyžádal 45 milionů lidských životů. Výpovědi lidí za Stalinovy a Maovy vlády odhalují, že lidé se museli uchýlit ke kanibalismu. Byli donuceni vybrat si mezi smrtí a zrazením svých morálních hodnot, aby přežili.

Philipp mluví o tom, jaký má psychologický dopad, když lidé musejí zradit svou vlastní morálku. Znechucení z vlastních činů a obviňování se, které u lidí následovalo, vedlo k duševním poruchám a vyústilo v myšlenku, že život je možná jen záležitostí pouhé hmoty, a tedy že morální principy nemají žádnou váhu. Jakmile lidé tento myšlenkový proces přijmou, jsou náchylnější k tomu, uvěřit, že komunistická ideologie je správná. „To, co neustálé provádění veřejných poprav, strádání, trauma a šílenství způsobí, je, že lidé zůstanou v neustálém strachu, šoku, apatii a otupělosti. Nikdo už nedokáže uvažovat jasně,“ vysvětluje Philipp.

Klíčovým cílem komunismu je vymýcení všech dosavadních morálních principů. Ty poté vláda nahradí svými vlastními hodnotami, což znamená poslouchat komunistickou stranu na úkor lidskosti. Komunismus vede lidi k tomu, aby uvěřili, že morálka, víra a etika jsou špatné, zatímco hladomor, utlačování a strádání jsou správné, pokud poslouží záměrům strany. Obzvláště extrémní příklady úpadu morálky za komunismu bylo možné pozorovat za Maovy kulturní revoluce, kdy děti bily vlastní rodiče, členové rodiny se navzájem zrazovali a zradikalizovaní studenti útočili na učitele. Statkáři, učitelé a intelektuálové byli veřejně zostuzováni a stali se terčem násilností.

Ideologie vedoucí do slepé uličky

Dokument poukazuje na to, že Mao zabil 50-70 milionů lidí. I když úmrtí nebylo možné všude přesně spočítat, odhaduje se, že v dalších komunismem dotčených oblastech, jako je Kambodža, Vietnam, Afghánistán, Afrika, Východní Evropa či Latinská Amerika, zemřelo nepřirozenou smrtí dalších zhruba sedm milionů lidí. „Komunismus slibuje svět bez utrpení, ale praxe je zcela opačná,“ popisuje Philipp.

V dokumentu jde poté Philipp ještě hlouběji. Snaží se najít odpověď na to, zda záměr, jenž vedl k vytvoření komunismu, byl dobrý, ale prostě jen pomýlený, nebo zda byl špatný už ve svém počátku. Karl Marx, zakladatel a hlavní představitel marxismu a komunistické ideologie, napsal mnoho o pomstě, nenávisti k Bohu a jeho odhodlání zničit Boha a další lidi spolu s Ním. Ve svých rukopisech psal často o „knížeti temnot“ a zaslíbil se Satanovi. Jedna věc je jasná – Marx byl posedlý smrtí, ničením a mstou. A tedy to, co jeho manifest způsobil, tomu zcela odpovídá.

Komunismus těží z lidské touhy po vyšším smyslu. Zničil náboženství a do jeho role postavil sám sebe. V ideálním komunistickém státě vláda kontroluje vše – veřejnou i soukromou sféru. Lidé jsou zredukováni pouze na hmotu, jako šroubky ve stroji. Komunismus je víra založená na zničení víry. Jako první tedy musejí komunisté zničit víru. V dalším kroku musejí přistoupit k destrukci a tím vytvořit prázdné místo ve společnosti, které naplní komunismem. To se však ukáže jako slepá ulička. Philipp tak dochází k závěru, že „jde o ideologii vedoucí do slepé uličky, která je postavena na strádání, nenávisti a destrukci“.

Přeloženo z článku newyorské redakce.