Měla jsem 40 let přání mít znovu svoji kočku k poklidnému domácímu mazlení. Stále nebyly dost vhodné podmínky k chovu v malém bytě bez balkónu. Nejlépe tak vzít si dospělou kočku, která už umí chodit na kočičí WC…? Útulky stále nabízejí kočky i koťata, koťátek je údajně přebytek, kočky jsou přemnožené, a zachránci nestíhají sbírat kočky z ulice, kde často živoří.
Osud tomu chtěl, že jsem se nakonec rozhodla adoptovat rovnou dvě dvouměsíční koťata, která někdo zachránil, vyhozená v průmyslovém kontejneru. S myšlenkou, že si doma budou spolu hrát, a panička občas bude moci vyjet na výlety…
První týden na mne koťátka jen syčela a vůbec se nechtěla přiblížit. Jen pěkně baštila a docházela na záchůdek. Postupně se osmělila a každé ráno následovalo uvítání doprovázené zřetelným vrněním. Nejprve protažení: kočičí hřbet, pak přední tlapky, pak zadní nožky a na závěr „holubička“.
Následuje loudění – takže krmení dobrůtkou, a to současně mají přístup ke granulím a k vodě. Dobrůtka nestačila, tak loudění pokračuje. Kočička šplhá paničce po nohou, drápky vytasené, a toužebně kvílí, kocourek přitakává. Tak ještě dobrotky, a ještě bezlaktózové mléčko…
Kočky milují krabice, neuvěřitelně se do nich umí složit. (Z. Danková / ET ČR)
Po jídle vypukne hra. Ne ledajaká hra, ale divoké honičky, sourozenecké rvačky, doprovázené padáním věcí, rozsypáváním granulí a jiných sypkých předmětů.
Panička se snaží uvařit, ale skoky na linku neustále vyrušují a výchova, že se to nesmí, je sice pochopena, ale neakceptována.
Když už si konečně sednu k obědu, mohu jednou rukou jíst a druhou neustále odhánět mlsné kočičí jazýčky, které rozhodně chtějí ochutnat, co to panička baští.
Při mytí nádobí si všimnu, že rajčata, donesená z tržnice, leží vysypaná v kočičím záchůdku.
Na třešních v sáčku se tlapkami také pracuje…
Podařilo se vylít vodu z misky, panička vytírá. Podařilo se vysypat granule z misky, panička zametá.
Hračky na chvíli posloužily, pak se kočkám ztratily, a tak se panička plazí po břiše a hledá zapadlé hračky.
Před záchůdkem sice je kobereček, ale tlapky mají tak naspěch, že se tam neotřou, a tak zrnka kočkolitu jsou rozmetána všude na podlaze. Panička zametá.
Portugalci mají přísloví: Domov bez kočky nebo psa je obydlím ničemů.
Neustále rozházený kočkolit na podlaze je nekončící, a když už je smetí na lopatce, přijde kočka, stoupne na lopatku a přešlapuje. Není nic lepšího, než pořádný „úklid“.
Ládovat špinavé prádlo do pračky – k tomu máme ihned asistenci. Kočky milují naše lidské pachy.
Ponožky, boty, lidský pot jim voní a přitahuje. Sotva se naláduje pračka, přibudou k prádlu v bubnu ještě dva pruhované ocásky. A co teď? Kočičí kožíšky musí být vyzvednuty a pak může být puštěna pračka.
Kočky sledují oblohu z okna. (Z. Danková / ET ČR)
Otevřu dveře špajzky – hned je tam kočka. Otevřu dveře koupelny, hned je tam kočka. Otevřu dveře ledničky – hned je tam kočka. Otevřu dveře… atd.
Ptáčci už k nám nelétají pít na parapet, po okně se prochází dvě šelmičky. Pozorně sledují, co se hýbe na obloze nebo na protějších stromech. Jak to bude s krmením ptáčků v zimě? Netuším.
Když se koťata konečně zklidní, následuje vrnění a hlazení kožichu. Moudré knihy praví, že při hlazení kočičího kožichu dochází k výměně energií, která je pro obě strany výhodná. Při hlazení se snižuje svalové napětí a tepová frekvence – a obdobně totéž působí i u nás.
V Afghánistánu věří, že: Kočka neloví myši, aby si naklonila Boha.
Zdá se, že především lidé melancholikové mají rádi kočky – jejich kočičí povaha jim vyhovuje.
Kočka nepřijde na zavolání, i když slyší na své jméno, je svobodná a nezávislá. Ale když máte splín, to vycítí a přijde vás utěšovat a vrnět.
Mourovaté kočky mají zpravidla na čele více–méně zřetelně narýsované písmeno M. Traduje se, že jim je vtiskla panna Marie za to, že kočka zahřívala a těšila malého Ježíška. Muslimové říkají něco podobného o proroku Mohamedovi. Najdou se i obrázky, jak japonská dáma odřízla část svého roucha, na kterém usnula kočka, aby ji neprobudila při svém odcházení.
Japonská dáma odřízla část svého kimona, aby neprobudila spící kočku. (Facebook)
Kočičí předení je pro vědce dodnes záhadou, zatím se neshodnou, jak to u kočky vlastně funguje. V každém případě na nás působí blahodárně.
Kdo má v oblibě kočky, ten především respektuje jejich nezávislé chování a počká, až mu kočka začne blahosklonně věnovat svou pozornost. Tu nelze vynutit. O to více potěší, když se čičina sama přijde pomazlit. Protože ona chce.
A co myslíte, reaguje mobil na dotek kočičí tlapky?
