V prosinci 2018 požádaly americké úřady Kanadu o zadržení Meng Wan-čou, finanční ředitelky čínské společnosti Huawei; byla ve Spojených státech obviněna z klamání soudu, podvodů a z porušení zákonů týkajících se amerických sankcí vůči Íránu. Následné uvěznění dvou kanadských občanů v Číně, Michaela Spavora and Michaela Kovriga, a jejich obvinění ze špionáže bylo všeobecně vnímáno jako čínská pomsta Kanadě.
Po téměř třech letech byla Meng 24. září propuštěna z domácího vězení po dohodě mezi americkým státním žalobcem a právníky obviněné. Okamžitě nato byli propuštěni i oba Kanaďané, přestože Čína po celou dobu popírala souvislost obou případů. Opačně letící letadla, vezoucí domů čínskou podnikatelku a oba kanadské občany, startovala téměř současně. Svévolné zadržování dvou západních občanů v Číně kupodivu ušlo pozornosti senzacechtivých západních médií, stejně jako západních politiků, jinak usilovně bojujících za lidská práva.
Oba Michaelové strávili 1020 dnů v čínském vězení s žárovkami svítícími 24 hodin denně, zatímco Meng trávila čas v domácím vězení ve svém vancouverském sídle za 14 milionů dolarů. V březnu tohoto roku začal v Číně soud s Kanaďany; Spavor byl v srpnu odsouzen k 11 letům vězení za špionáž, Kovrig ještě odsouzen nebyl. Oba Michaelové jsou dnes naštěstí zpět v Kanadě. Meng musela výměnou za své propuštění připustit, že lhala a spáchala většinu z toho, z čeho byla obviněna, i když o formální přiznání viny prý nejde. Obvinění proti ní bude příští rok formálně zrušeno, ale její výpověď bude použita v pokračujícím jednání proti společnosti Huawei, která ve Spojených státech čelí obvinění ze spiknutí, krádeže a ilegálních obchodů.
Čína se zmocnila nejen západních rukojmí, ale i sympatií elit
Společnost Huawei Technologies je jedním z největších světových producentů elektroniky, a vzhledem k vazbám na čínskou komunistickou stranu samozřejmě představuje bezpečnostní riziko pro celý Západ. Meng, která je dcerou zakladatele a ředitele firmy Žen Čeng-feje, mimo jiné lhala americkým úřadům, že Skycom operující v Íránu není dceřiná firma společnosti Huawei. Obě tyto čínské firmy byly dále obviněny z bankovních podvodů. Komunisté jsou ve svém lhaní často jako děti: společnost Huawei s komunistickou stranou sice údajně nesouvisí, ale po zadržení ředitelky společnosti v Kanadě nejen, že čínští komunisté svévolně zadrželi dva kanadské občany, ale Čína dokonce uvalila sankce na některé kanadské zemědělské produkty.
Jak kanadský National Post napsal: „Kanaďané se musí cítit zhnuseni, zmateni, zahanbeni a rozzlobeni ohledně této pochybné záležitosti.“ Ti zhnusení patrně patří mezi voliče Konzervativní strany, která však získala v nedávných volbách jen 35 % hlasů, takže progresivistický Justin Trudeau může jako předseda vlády pokračovat. Trudeau navrácené zajatce sice na letišti osobně přivítal, a tak situace využil pro svou osobní propagandu po čerstvě (a mimořádně těsně) vyhraných volbách, ale během jejich věznění pro ně nehnul prstem, a dokonce Číně podlézal, například nabízením společných vojenských cvičení. Mezi vládnoucími elitami se Čína těší sympatiím; například bývalý kanadský velvyslanec v Číně John McCallum musel být vyměněn, protože jeho sympatie k Číně se zdály převažovat nad jeho závazky k vlastní zemi.
Michaelové jsou jen kapkou v moři obětí čínské komunistické strany
Co se týče v Číně zadržených Michaelů, čínští komunisté si své západní oběti vybrali stylově. Stejně jako za Stalina, kdy většina západních obětí v Gulagu byli sympatizanti s levicí, ani Kovrig a Spavor nebyli výjimkou. Kovrig je kanadský diplomat angažující se v organizaci International Crisis Group, neziskovce usilující o mír a financované Sorosem, a Spavor je podnikatel usilující o zlepšení vztahů se Severní Koreou. Přesto je však skandální, že občané demokratické země mohli být svévolně zadržováni v Číně skoro tři roky, aniž by Západ reagoval, ať již je morální profil těchto obětí jakýkoli.
Světová média tento případ téměř neřeší, vždyť jde jen o dva náhodně chycené západní občany; výkyvy počasí a volby v různých zemích jsou pro ně zajímavější. A proč vlastně by se média věnovala tříletému zadržování nějakých dvou lidí, když se nevěnovala tříletému zadržení dokonce dvou miliónů lidí v čínských internačních táborech – údajných nepřátel komunistické strany mezi etnickými Ujgury. Nejen miliony svévolně internovaných čínských občanů, ale ani pět milionů zemřelých s koronou a 200 milionů nakažených nevzbudilo u západních médií a politiků žádné negativní pocity vůči čínské komunistické straně, která o epidemii lhala od samého počátku.
Svou svobodu Západ již asi ztratil
Mnozí se na Západě nechali zmást zaváděním kapitalistických reforem v Číně, a ještě více lidí se nechalo opít levnými službami a zbožím z Číny. Nejen úniky z tajných jednání čínských komunistů, ale i jejich otevřená prohlášení ukazují, že jejich strategie se nezměnila, ať již jsou jejich aktuální taktiky a techniky jakékoli. Jejich konečným cílem je ovládnout Západ ekonomicky a i vojensky. Těmto cílům slouží nové ostrovy budované v Jihočínském moři, expanse do všech rozvojových zemí, krádeže západních technologií – a také jejich zboží, které ve stále větším množství každý den konzumujeme.
Dnešní vedení Číny sice integruje do své politiky různé metodiky západního obchodu a trhu, ale přitom neopouští učení Mao Ce-tunga, v němž hraje důležitou roli fakt, že Čína si může ztrátu nějakého milionu lidí dovolit; jde o princip, který se dá přeložit do východoevropštiny jako „nas mnógo“. K tomuto starému principu z minulého století přidala Čína v éře Si Ťin-pchinga princip novější, přeložitelný jako „Západ nemá koule, aby se nám postavil“. To znamená, nejen že Západ nemá již dost občanů ochotných bojovat za svou svobodu, ale svou svobodu je dokonce ochoten vyměnit za levné čínské zboží. Takže války se Čína nebojí, ale k dobytí světa ji ani nebude potřebovat.
Odpověď na otázku v nadpisu je bohužel krátká: všechno.
