Co si o sobě myslíte? Jakou hodnotu si přisuzujete?  Pokud se potýkáte s pocitem nízkého sebevědomí, nejste v tom sami. I ti nejsebevědomější a navenek nejúspěšnější z nás zažívají někdy zdrcující pochybnosti o sobě samých.

Sebeúcta není statická. Některé studie zjistily, že náš pocit vlastní hodnoty se s věkem mění – zdá se, že mladí dospělí a lidé ve středním věku mají větší sebeúctu než lidé starší 65 let. Studie provedená v roce 2010 na Američanech ve věku 25 až 104 let a publikovaná v časopise The Journal of Personality and Social Psychology ukázala, že sebeúcta v pozdějším věku klesá, a to především kvůli poklesu financí a fyzických schopností.

Odborníci tvrdí, že existují věci, které můžete udělat, abyste zlepšili to, jaký ze sebe máte pocit a posílili své sebevědomí. Lepší sebeúcta vám zase pomůže vyrovnat se s nevyhnutelnými životními problémy. Když se cítíte sebejistěji a pevněji nohama na zemi, život se stává příjemnějším a zajímavějším.

Nejde však jen o to, najít víc radosti. Lidé s vyšším sebevědomím obvykle žijí déle a zdravěji.

Nízká sebeúcta a osamělost

„Lidé s nízkým sebevědomím jsou obvykle nešťastní,“ říká doktorka Robin Millerová, internistka a integrativní lékařka z Medfordu v americkém státě Oregon. „Když jsou nešťastní, jsou nezdraví.“

Millerová vykonává lékařskou praxi již více než 40 let a nedávno začala pomáhat svému manželovi – rovněž lékaři – s výsadbou vinice a výrobou místních vín. Nedávno se důkladně zabývala výzkumem, který stojí za sebeúctou, pro online kurz, který vytvořila a který zkoumá vědecké poznatky o zdraví a štěstí.

„Nízké sebevědomí vede také k osamělosti, což je hlavní rizikový faktor předčasné úmrtnosti,“ vysvětluje Millerová. V roce 1938 začali vědci sledovat zdravotní stav 268 studentů druhého ročníku Harvardovy univerzity v rámci jedné z nejdéle trvajících studií, které kdy byly ve Spojených státech provedeny.

Harvardská studie vývoje dospělých sledovala fyzické a duševní zdraví účastníků, z nichž 19 se dožilo 90 let. Vědci zjistili, že kvalitní vztahy jsou s dobrým zdravím a dlouhověkostí spojeny více než peníze nebo úspěch. Muži (ve 30. letech 20. století byli na Harvard přijímáni pouze muži), kteří měli uspokojivé vztahy, se skutečně těšili lepšímu zdraví a žili déle.

Jiné výzkumy ukázaly, že lidé s nízkým sebevědomím mají tendenci mít méně kvalitní vztahy. Zdá se, že když se cítíte špatně, vyhledáváte druhé, kteří jsou stejně nešťastní a nenaplnění.

Podle studie z roku 2018 publikované v časopise Personality and Social Psychology Bulletin se tento přístup často vymstí. Když se lidé s nízkou sebeúctou snaží chránit před odmítnutím strategiemi jako je trucování, fňukání a projevy smutku, často to vede k dalšímu odmítnutí.

Zdraví a sebeúcta

„Je opravdu důležité mít dobrou sebeúctu,“ říká Dr. Collin Lynn, rodinný lékař z Reddingu v Kalifornii. Lynn pracuje pro komunitní zdravotní středisko, kde ošetřuje sociálně znevýhodněné pacienty a také školí zdravotníky.

„Je to jako magnet. Pokud znáte svůj cíl a máte dobrou sebeúctu (sebevědomí), můžete tento magnet použít k tomu, abyste změnili svět k lepšímu.“

Lynn si všiml, že pacienti s lepší sebeúctou mají pocit, že mají své zdraví víc ve svých rukou. Říká, že je pro ně snadnější změnit životní styl a často se rychleji zotavují ze zdravotních komplikací.

Naproti tomu pacienti, kteří se potýkají se sebeúctou, jsou podle Lynna často označováni hlavním lékařským proudem za „nespolupracující“. To je však podle něj nesprávné označení. Tvrdí, že nejde o to, že by tito pacienti nechtěli dodržovat lékařské rady, spíše mají pocit, že není v jejich silách zlepšit svůj zdravotní stav.

Sebeúcta není o zahleděnosti do sebe

Doktorka Millerová vysvětluje, že je důležité nezaměňovat narcismus se zdravým sebevědomím a sebeúctou. Lidé, kteří jsou posedlí sami sebou, často trpí nízkou sebeúctou a své negativní pocity maskují sebestředností a chvástavostí. „Vypadá to, že mají vysoké sebevědomí, ale není tomu tak, a tak to přehnaně kompenzují.“

Nechceme tedy mít uměle nadsazený pocit vlastní hodnoty. A nechceme se stát sebestřednými chlubily. Vzhledem k tomu, že správná sebeúcta vede k úspěchu v životě, přátelství a milostných vztazích, jak podpořit dobrý pocit ze sebe sama a zvýšit si sebeúctu?

Všímejte si negativní samomluvy

Podle studie z roku 2020 zveřejněné v časopise Nature Communications má průměrný člověk za den 6 200 myšlenek. Studie, kterou provedli vědci z katedry psychologie na Queen’s University v Kingstonu v kanadském Ontariu, shromáždila údaje od 184 účastníků a pomocí technik zobrazování mozku zjišťovala, kdy jedna myšlenka končí a druhá začíná.

Říkáme si tedy více než 6000krát denně, jak je život dobrý a jak si vážíme vlastního úsilí nebo se znevažujeme, pozastavujeme se nad bolavými zády a vrzajícími koleny a nadáváme si za všechno, u čeho máme pocit, že jsme udělali špatně?

Když negativní nálady nahradíme vlídnějšími a laskavějšími myšlenkami, stanou se nevyhnutelné životní výzvy mnohem lépe zvládnutelné. Jak může potvrdit každý, kdo měl špatný den, to, co si o sobě myslíte, se může měnit ze dne na den, nebo dokonce z minuty na minutu. Ukazuje se, že záleží na tom, jak se sebou mluvíte ve své hlavě, kde vás nikdo jiný nemůže slyšet.

Doktor Lynn říká, že od té doby, co se začal snažit chovat se k sobě se stejnou laskavostí a vlídností, jakou se snaží projevovat svým dvěma dětem, jeho sebeúcta se neustále zlepšuje. A s tím i jeho kvalita života.

Říká, že býval perfekcionista, ale nyní si místo toho, aby se na sebe zlobil, když udělá chybu, říká, že je to v pořádku. „Je to oukej, je to v pohodě. Opakuji si to pořád dokola. Učím se být spokojený s tím, že je to oukej,“ vysvětluje.

Užívejte si proces, ne výsledek

Učitelé a rodiče se často snaží podpořit sebevědomí dětí pochvalou. Podle psycholožky Madeline Levineové však může mít chválení úspěchů dítěte ve skutečnosti negativní vliv na jeho sebeúctu.

Jak Levineová vysvětluje ve své knize z roku 2006 Cena za privilegia: Jak tlak rodičů a materiální výhody vytvářejí generaci nespokojených a nešťastných dětí, důležitější je všímat si usilovné práce člověka než komentovat výsledek nebo úspěch. Existuje mnoho důvodů, proč nekritická chvála, kterou Levine nazývá „špatnou vřelostí“, může ve skutečnosti způsobit více škody než užitku.

Za prvé, když mladého člověka neustále chválíte za to, v čem je dobrý, nechtěně v něm vyvoláváte strach zkoušet nové věci. Naopak, když si všimnete, jak tvrdě pracoval – bez ohledu na výsledek – pomůžete mu to cítit se doceněný.

Takže místo toho, abyste říkali: „Skvělé! Jsem tak hrdý, že jsi dostal jedničku na vysvědčení!“ zkuste říct něco jako: „Skvělé. Páni! Vidím, jak tvrdě jsi na tom pracoval. Opravdu jsi věnoval čas tomu, abys tam měl správná fakta. Ohromily mě detaily, které jsi tam uvedl.“

Věnovat pozornost úsilí mladého člověka mu pomáhá pochopit, že jeho tvrdá práce má hodnotu, což ho povzbuzuje k usilovné práci i v jiných oblastech. Naopak zaměření se pouze na úspěch v nich vyvolává pocit, že jejich sebeúcta (a vaše láska) je vázána pouze na vnější úspěch.

Totéž platí i pro dospělé. Mnozí z nás se bojí vyzkoušet něco, co nikdy předtím nedělali, ze strachu, že v tom nebudou dobří. Představa, že nás může bavit jen to, v čem vynikáme, nám brání získávat nové zkušenosti, bavit se a jít za svými sny. Když se však zastavíme a uvědomíme si, že důležitější než cesta, je výsledek, rádi začneme zkoušet i nové věci.

Vyzkoušejte kognitivně-behaviorální terapii

Protože mysl a tělo jsou tak úzce propojeny, doktorka Millerová doporučuje lidem, kteří se potýkají se zdravotními problémy, vyzkoušet kognitivně-behaviorální terapii na zvýšení sebeúcty. Tento druh poradenství pomáhá lidem změnit jejich neužitečnou samomluvu a vzorce myšlení.

Millerová ji má ráda, protože je krátkodobá (říká, že pozitivní výsledky terapie lze pozorovat již za 12 týdnů), leč vysoce účinná. „Viděla jsem, jak se mnoho mých pacientů díky kognitivně-behaviorální terapii zlepšilo,“ říká lékařka a dodává: „Dokázali udělat životní změny, které by za normálních okolností neudělali, například najít sílu opustit toxické vztahy nebo toxické zaměstnání.“

Millerová říká, že není pochyb o tom, že lepší sebeúcta, bez ohledu na to, jak jí dosáhnete, vás učiní šťastnějšími a zdravějšími. Její oblíbený příklad: Žena po čtyřicítce, která se potýkala se svým sebevědomím, se časem stala morbidně obézní. Protože se cítila tak špatně, více jedla, méně cvičila a dělala řadu nezdravých rozhodnutí. Teprve poté, co jí manžel oznámil, že ji opouští kvůli štíhlejší a mladší ženě, si uvědomila, že musí ve svém životě něco změnit.

Začala s chůzí kolem bloku. I to bylo těžké. Ale zanechalo to v ní pocit úspěchu. Další den ušla dva bloky a brzy byla schopná ujít kilometr. A prostá chůze kolem bloku ji motivovala ke zdravějšímu stravování.

Po několika měsících, aniž by se o to snažila, shodila 15 kilo a cítila se lépe než kdy předtím. Trvalo to rok a půl, než se vrátila na optimální váhu, ale – hlavně to bylo díky změně pocitů o sobě samé. Doktorka Millerová popisuje, že znovu získala sebeúctu a zhubla nezdravá kila.

Jennifer Margulisová, která často přispívá do Epoch Times, je oceňovaná vědecká novinářka z Oregonu. Více informací najdete na stránkách JenniferMargulis.net.

Originální článek newyorské redakce deníku The Epoch Times zde.