Nepříznivé zážitky z dětství (ACE, z anglického Adverse Childhood Experiences) jsou nejvíce přehlíženým rizikovým faktorem chronických a autoimunitních onemocnění. ACE jsou nevyřešená traumata z dětství, která mohou být fyzická, psychická nebo emocionální, jako např:
- rozchod nebo rozvod rodičů
- fyzické, sexuální nebo emocionální zneužívání
- duševní onemocnění v rodině
- uvěznění člena rodiny
- užívání návykových látek členem rodiny
- finanční potíže v rodině
- šikana ve škole
- nemoc v dětství, která si vyžádala hospitalizaci
Četné vědecké studie dospěly k závěru, že nepříznivé zážitky z dětství jsou spojeny se zvýšeným rizikem chronických a autoimunitních onemocnění. U žen je souvztažnost mezi ACE a vznikem autoimunitního onemocnění v dospělosti stejně silná jako mezi kouřením a rakovinou. Navíc platí, že čím více negativních zážitků z dětství máte, tím vyšší je riziko onemocnění.
Například studie z roku 2009 provedená americkým Centrem pro kontrolu a prevenci chorob, které se zúčastnilo 15 300 mužů a žen, dospěla k závěru, že pokud máte dva nebo více ACE:
máte o 100 % vyšší pravděpodobnost, že se u vás vyvine revmatické onemocnění; máte o 70 % vyšší riziko, že se u vás vyvine autoimunitní onemocnění s dominancí pomocných TH1 lymfocitů, jako např: cukrovka I. typu, roztroušená skleróza, Hashimotova tyreoiditida nebo lupénka; a máte o 80 procent vyšší riziko vzniku autoimunitního onemocnění s převahou pomocných TH2 lymfocitů, jako jsou lupus, IBD, astma, alergie nebo citlivost na chemické látky.
Nepříznivé zážitky z dětství mohou přispívat k onemocnění částečně proto, že organismus připravují, aby byl v chronickém stavu boje nebo útěku. Zde je známý příklad: Pokud jdete po ulici a zpoza budovy vyskočí tygr, vaše tělo se dostane do reakce bojuj nebo uteč. Aktivuje se váš sympatický nervový systém, což způsobí uvolnění adrenalinu, kortizolu a dalších chemických látek, které vám mají pomoci dostat se ze stresové situace, tj. buď s tygrem bojovat nebo utéct.
Reakce bojuj nebo uteč je v takové akutní situaci skvělým nástrojem, protože vám může zachránit život. Většina z nás však stráví v tomto stavu zhruba 70 % dne, což může vést ke vzniku chorob.
Možná si nemyslíte, že jste v chronickém stavu boj nebo útěk. Koneckonců, kolik tygrů vidíte, když jdete po ulici? Ale nemusíte být pronásledováni doslova tygrem nebo být pod fyzickým stresem, abyste byli v tomto stavu. Večerní zprávy jsou víc než dostačující. Příčina je irelevantní, na biochemické úrovni vaše tělo vnímá duševní a emocionální stres stejně jako divoké tygry.
Navíc, když jako dítě čelíte hrozbě, ať už fyzické, psychické nebo emocionální, většinou nedokážete bojovat ani utéct. Impuls „bojuj, nebo uteč“ tedy nelze vypnout, což má za následek změny ve vaší fyziologii.
Například trauma z dětství resetuje systém hypotalamus-hypofýza-nadledvinky, což snižuje váš stresový práh. Jinými slovy, snadněji se dostáváte do stresu. Výsledná chronická hladina menšího stresu může vést ke změnám ve vaší biologii, včetně:
- chronických zánětů
- zvýšené produkce volných radikálů
- nadměrně aktivnímu sympatickému nervovému systému
- hormonální nerovnováze
- dysbióze a zvýšené propustnosti střev
Tyto biologické změny mohou vést k rozvoji citlivosti na chemické látky, chronickým bolestem, chronické únavě a nemocem jako je cukrovka, rakovina a srdeční choroby.
Dobrou zprávou je, že zatímco ACE mohou vést k onemocnění, vyřešení ACE může vést k úplnému uzdravení. Jednomu z mých klientů byla například diagnostikována lupénka. Zpočátku jsme identifikovali a řešili jeho fyzické spouštěče a lupus se dostal do remise. Abychom dosáhli úplného uzdravení, začali jsme zkoumat možnost, že lupus existuje kvůli nevyřešenému traumatu z dětství.
Nakonec jsme zjistili, že v sobě nese nevyřešené emoce týkající se jeho otce, které mu brání v uzdravení. Jeho otec byl posedlý tím, aby jeho děti sportovaly. Když můj klient nepodával výkony podle otcových představ, byl trestán – někdy běháním koleček a vždy za doprovodu slovních urážek.
Jako dítě si tuto situaci vykládal jako „nejsem dost dobrý“. Tohoto přesvědčení se držel v dětství i v dospělosti. Jakmile však změnil související emoce, omezující názor o sobě samém se rozplynul – spolu s lupénkou.
Nepříznivé zážitky z dětství podněcují onemocnění tím, že vytvářejí omezující přesvědčení, která mohou způsobit chronické onemocnění. Nejčastějším omezujícím přesvědčením je „nejsem dost dobrý“, což v konečném důsledku znamená, že se necítíte být milováni. Když se necítíte milováni, zejména v dětství, necítíte se bezpečně a nevnímáte svět jako bezpečné místo. Proto žijete ve stavu neustálého strachu – neustále ve střehu, kdy vyhlížíte dalšího tygra.
Věřím, že nedostatek pocitu lásky je hlavní příčinou nemocí a chorob. Většina z nás má v životě pocit, že „nejsme dost dobří“ nebo „milováni“. Toto přesvědčení si obvykle vytvoříme v dětství a neseme si ho s sebou až do smrti.
Práce se zrcadlem
V důsledku toho mnozí z nás hledají vnější potvrzení nebo uznání ve snaze najít lásku a přijetí – i kdyby to mělo být jen na prchavý okamžik. Jak tedy tento kruh přerušit? Jak napravit pocit, že nejste milováni, abyste mohli vyřešit svá traumata z dětství a plně se uzdravit nebo zabránit tomu, aby nemoc vůbec vznikla?
Naučte se mít rádi sami sebe.
Když se budete mít rádi a přijmete se přesně takoví, jací jste, vaše stará omezující přesvědčení se rozplynou a vy si uvědomíte, že jste hodni lásky právě takoví, jací jste. Uvědomíte si svou přirozenou hodnotu jako lidské bytosti. Toto nové přesvědčení změní vaše vnímání traumat z dětství, která jste v sobě dusili, a vy se konečně dokážete zbavit hněvu, viny, studu a úzkosti.
Už nežijete v prostoru strachu – ve strachu, že nebudete milováni nebo že nebudete „dostatečně dobří“. Vy jste dobří. Následně se přesunete ze sympatického nervového systému a chronického systému „bojuj, nebo uteč“ do stavu parasympatického nervového systému odpočinku a nápravy, kde se nemoc rozpouští, protože jste zkrotili své tygry z dětství.
Milovat a přijmout sám sebe může být náročné. Jedním z užitečných nástrojů je práce se zrcadlem. Postavte se před zrcadlo, podívejte se hluboko do očí a nahlas řekněte: „Mám tě rád/a ___ (vložte své jméno) a přijímám tě přesně takového, jaký/jaká jsi. Pak se postavte před zrcadlo a podívejte se do očí.
Pro většinu z nás se zrcadlo stalo nepřítelem. Proto se kritizujeme pokaždé, když vidíme svůj odraz. Zrcadlo nám odhaluje to, čeho se nejvíce bojíme, protože nám odráží to, co si o sobě myslíme a jak se cítíme v životě.
Pokud to však zrcadlu dovolíte, může vám ukázat, které problémy je třeba řešit, abyste se osvobodili. Může být klíčem k navázání hlubokého, uzdravujícího vztahu se sebou samým, v němž se již nebudete honit za neustále se pohybující mrkví při hledání vnějšího potvrzení a nebudete mít potřebu utíkat před svými traumaty z dětství. Místo toho konečně dosáhnete stavu radosti a vděčnosti, do kterého můžete kdykoli vstoupit a který vám nikdo nemůže vzít.
Vyzkoušejte si práci se zrcadlem po dobu 30 dní. Možná zpočátku nebudete věřit slovům, která říkáte. Ale jednoho dne se místo kritiky sebe sama probudíte, postavíte se před zrcadlo a budete se cítit nadšeni, že potkáváte svého nového nejlepšího přítele.
Dr. Sina McCulloughová je autorkou několika knih o chronických a autoimunitních onemocněních a o stravování. Získala doktorát z nutriční vědy na University California-Davis, je zdatná bylinkářka, certifikovaná odbornice Společnosti pro bezlepkovou dietu a matka tří dětí, které sama vzdělává doma.
Přeloženo z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times.
