Louise Bevan

8. 4. 2022

Fotografka koní, která si koně zamilovala už v mládí, našla dokonalé pozadí pro jejich zachycení: rozkvetlé třešně. Vidina koní, silných a majestátních, uprostřed růžových okvětních lístků, pomíjivých a něžných, je jí natolik drahá, že vždy zatouží po jaru, aby mohla začít fotit.

Čtyřiadvacetiletá Jenna Vainionpää pochází z Finska, nyní žije a pracuje ve Švédsku. Fotografování se začala věnovat v roce 2009. O šest let později se jako fotografka zúčastnila své první koňské výstavy, kde se koně stali jejím oblíbeným objektem fotografování.

„Během jara 2019 jsem začala fotit ‚Pod třešňovými květy´,“ řekla Jenna v rozhovoru s deníkem The Epoch Times. „Námět vznikl na základě inspirace, na kterou jsem narazila na internetu, zejména na Instagramu. První den jsme měli [na focení] šest modelů a měli jsme štěstí, že jsme na stejném místě mohli pořídit snímky jak růžových, tak i ojedinělých bílých květů.“

„Ráda pracuji s očima koní, které vyprávějí celý příběh,“ vysvětlila. „Příroda kolem je jen efekt, který příběh dokresluje… Mým hlavním cílem a něčím, co doufám, že lidé u mých fotografií pocítí, je právě vyjádření duše koně.“

Toto první kouzelné focení pomohlo Jenně v rozvoji jejího podnikání a umožnilo jí být kreativnější. „Ostré sluneční světlo je vždy náročné, zejména pokud jde o růžové květy a místo, kde může stát kůň,“ řekla, „ale s trpělivostí a tvrdou prací se dají mnohé věci vyřešit.“ Od roku 2019 navštívila Jenna už čtyři různá místa s rozkvetlými třešněmi a celkem absolvovala přibližně 20 focení. Svou práci sdílí na Instagramu.

Přesto to není tak úplně snadné. „Během plánování akcí je vždy třeba zjistit, zda to městu nebo pronajímateli nevadí, když přivedete tak velké zvíře. Když máte povolení, můžete začít skládat jednotlivé díly dohromady.“

(Se svolením Jenna Vainionpää)

„Je třeba vyhledat blízké parkoviště pro přívěs s koňmi a zajistit bezpečnou cestu z parkoviště na vybrané místo. Ve Švédsku se většina parků s rozkvetlými třešněmi nachází v blízkosti škol, pracovišť nebo velkých silnic, takže ne vždy je vhodná doba k návštěvě takových míst… Já vždy volím buď pozdní večery před západem slunce, nebo dobu hned po východu slunce.“

(Se svolením Jenna Vainionpää)

Hlavním cílem focení je fotografovat koně z jejich „nejlepší stránky“, říká mladá fotografka. Za užitečné rekvizity při focení považuje akustické pomůcky, koňské bonbóny, hobby koně a igelitové tašky a obvykle si nakonec vybere jedno speciální místo, ze kterého může pracovat s různými úhly a hloubkou ostrosti. Focení Jenně obvykle zabere 30 až 90 minut, úprava fotografií může trvat od pěti minut do několika hodin. „Některé fotografie potřebují čas, skoro jako dobré víno,“ prozradila Jenna tajemství svého úspěchu.

Jenna pracuje na plný úvazek jako fotografka a na částečný úvazek v zákaznické podpoře, vyrůstala v rodině s koněm a jeho elegance ji rychle uchvátila. Říká, že práce s koňmi vyžaduje jejich znalost a vědomí toho, co potřebují. Tuto schopnost si prý osvojila velmi brzy.

„Jako fotografka koní nebo jakéhokoli jiného zvířete musíte být mnohem trpělivější. Je třeba umět je číst a vědět, jak se chovají společně se svými majiteli. Musíte umět poznat, kdy je čas přestat a jak z nich dostat to nejlepší. Kdykoli navštívím nové místo, často mě napadne, že bych si tam mohla vzít koně.“

Zatímco ostatní Jenniny fotografické práce se zaměřují na krajiny, koně jsou pro ni často posledním „dílkem skládačky“ práce na focení.

(Se svolením Jenna Vainionpää)

Nyní doufá, že se jí na jaře 2022 opět podaří spojit svůj oblíbený námět s čerstvě rozkvetlou třešní a vytvořit tak další prchavě krásné snímky.

„Našla jsem nové místo, které jsem už jednou loni vyzkoušela, má krásné růžové tóny a spoustu prostoru pro pohyb koní“ řekla. „Zároveň chci zapojit i lidské modely, které by tomu přidaly trochu pocitu důvěry, lásky a týmového ducha.“

Jenna říká, že by chtěla inspirovat i ostatní lidi, aby si přírody vážili a obdivovali ji stejně jako ona, a rády by čtenářům vzkázala: „Když jste v přírodě, udělejte si čas a dovolte své mysli, aby byla kreativní!“

Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložila J. B.

Související články

Přečtěte si také

„Nerozhodovali lidé z praxe. Covid neřídili doktoři, ale politici,“ říká bývalá předsedkyně etické komise České lékařské komory
„Nerozhodovali lidé z praxe. Covid neřídili doktoři, ale politici,“ říká bývalá předsedkyně etické komise České lékařské komory

„Bylo dovezeno pět tisíc balení léčiva HUVEMEC z Bulharska. Nakonec se řeklo, že bude pouze pro nemocniční podání, což vlastně proti hlavnímu smyslu jeho fungovaní, protože působí nejlépe jako prevence a při časném podání, tak aby se nemoc nemohla rozvinout,“ vysvětluje doktorka Stehlíková...

Mezinárodní apely a články v médiích velmi pomáhají – rozhovor s dcerou čínské vězeňkyně svědomí
Mezinárodní apely a články v médiích velmi pomáhají – rozhovor s dcerou čínské vězeňkyně svědomí

Chuej Li nedávno vypovídala na půdě Poslanecké sněmovny o perzekuci, které její matka čelila v Číně a která dopadala i na ni, v době, kdy byla dítětem. V rozhovoru nám prozradila své pocity a více detailů.

Ověřovatel pravdy se mýlí? Migrační odborník si „posvítil“ na výroky Demagoga
Ověřovatel pravdy se mýlí? Migrační odborník si „posvítil“ na výroky Demagoga

Právník Robert Kotzian podrobil analýze fact-checking projektu Demagog.cz, který si měl „posvítit“ na výroky Aleny Schillerové ohledně migračního paktu. Míní, že i „strážci pravdy“ se mohou mýlit.

Antikoncepce: Dezinformace a lékařské zastírání
Antikoncepce: Dezinformace a lékařské zastírání

Proč by se nemělo říct nahlas, že hormonální formy antikoncepce, jako jsou pilulky, kožní náplasti, injekce, implantáty nebo nitroděložní tělíska, mívají často vedlejší účinky?

Bobr v krajině. Nakolik je k užitku a nakolik škodnou?
Bobr v krajině. Nakolik je k užitku a nakolik škodnou?

„To, že bobr vytváří mokřad, je třeba porovnávat s tím, jak stát realizuje zadržení vody v krajině. Je třeba vzít na zřetel, že sucho je velkou hrozbou pro naši krajinu. Přínos mokřadů je skutečně velký.“