Dr. Harvey Risch, profesor epidemiologie na Yale School of Public Health, uvedl, že protilátky vyvolané vakcínami proti covidu-19 rušivě ovlivňují lidský imunitní systém, protože se objevují novější varianty viru.
Dvě nejrozšířenější vakcíny ve Spojených státech, vyráběné společnostmi Pfizer a Moderna, fungují tak, že vysílají messengerovou RNA do svalových buněk, kde produkují část spike proteinu viru, který způsobuje covid-19. Spike (hrotový) protein spouští tvorbu protilátek, o nichž se předpokládá, že pomáhají předcházet infekci virem SARS-CoV-2, který způsobuje covid-19, a bojovat s nemocí, pokud se člověk přesto nakazí.
Vakcíny jsou však založeny na spike proteinu z původní varianty viru, která byla vytlačena již brzy po začátku pandemie. Od té doby ve světě zdomácněla řada novějších kmenů, z nichž nejnovější je BA.5.
„Vakcíny vytvářejí pouze velmi úzký rozsah protilátek proti spike proteinu,“ ve srovnání s širší expozicí, kterou člověk zažije, když se nakazí, uvedl Risch v pořadu „American Thought Leaders“ televize EpochTV.
„Problém je samozřejmě v tom, že když se spike protein změní kvůli novým kmenům viru, schopnost imunitního systému vytvářet protilátky odpovídající novým kmenům se sníží do té míry, že může být po delší dobu téměř neúčinná,“ dodal.
To vede k tomu, že se protilátky vyvolané vakcínami neváží dostatečně silně, aby je neutralizovaly.
„To znamená, že se z nich stávají interferující protilátky namísto neutralizujících protilátek,“ řekl Risch. „A to je důvod, proč se domnívám, že jsme pozorovali to, čemu se říká negativní přínos – negativní účinnost vakcín v delším časovém období – více než čtyři až šest až osm měsíců po poslední dávce vakcíny, kdy člověk vidí, že se přínos vakcín mění v negativní.“
Horší účinnost v důsledku změn ve spike proteinu
Řada nedávných studií ukázala, že u osob, které byly očkovány, je po určité době vyšší pravděpodobnost nákazy covidem-19, včetně klinické studie společnosti Pfizer u malých dětí (pdf). Některé údaje z reálného života rovněž ukazují vyšší míru infekce mezi očkovanými. Jiné výzkumy naznačují, že vakcíny stále poskytují určitou ochranu, když uplyne čas po očkování, ale ochrana značně slábne. Všechny výzkumy se zabývají variantou omikron, která se stala dominantní koncem roku 2021, a jejími subvariantami.
Při vzniku prvních variant došlo k relativně malým změnám ve spike proteinu, což znamená, že vakcíny stále poskytovaly poměrně dobrý benefit, uvedl Risch. Omikron však začal s více než 50 změnami ve spike proteinu a u subvariant omikronu, jako je BA.5, přibyly další.
Risch poukázal na údaje, které v březnu oznámily zdravotnické úřady Spojeného království (pdf) – úředníci poté přestali údaje poskytovat –, podle nichž se u lidí, kteří dostali jak primární očkovací sérii, tak i posilující očkování, vyskytovala třikrát častěji symptomatická infekce než u neočkovaných osob.
„Po druhé dávce mRNA vakcín to vypadá, že poskytují výhodu proti symptomatické infekci … pro většinu lidí možná po dobu 10 až 12 týdnů,“ řekl Risch.
„Po první posilující dávce, tedy třetí dávce, se tato doba snižuje na šest až osm týdnů. Po čtvrté … dávce to mohou být pouhé čtyři týdny, než účinnost vyprchá a začne být negativní.“
Přeloženo z původního článku newyorské redakce. (jas)
