Příchod jara, zvláště po tuhé zimě, je pro nás každého z nás potěšením s příslibem nového života. V dávných dobách lidé věřili, že všechno na zemi řídí bohové, a že se v projevech jejich vůle mimo jiné zrcadlí také různá roční období. Řekové vysvětlovali příchod jara a střídání ročních období mýtem o bohyni přírody Démétér a její dceři Persefoně.
Hádes, bůh podsvětí, unesl Persefonu do své říše, aby se stala jeho ženou. Démétér truchlila nad ztrátou své dcery, a stejně tak kdysi zelené země. Nic nerostlo. Země bez Persefonina radostného smíchu umírala. Zeus to musel vyřešit.
Zeus souhlasil, aby se Persefona vrátila ke své matce, aby svět neuschl a nezemřel. Hádes si to však nepřál. Král bohů tedy přišel s verdiktem, který nikoho nepotěšil: Persefona stráví půl roku na zemi a půl roku v podsvětí.
Na obraze Frederica Leightona „Návrat Persefony“, přibližně z roku 1890-91 vidíme okamžik, kdy Persefona vystupuje z hlubin říše temnoty a vrací se ke své matce a do krásného světa nahoře.
Démétér stojí u vchodu do podsvětí s rukama nataženýma ke své dceři. Její zářivě kaštanový oděv předznamenává období růstu a sklizně. Teplé barvy znázorňují mateřskou lásku ženy, která čeká na svou dceru.
Obloha plná mraků nad Démétér odráží její záři, která osvětluje i vchod do podsvětí. Přistupuje co nejblíže ke vchodu do říše temnot. Větvička mandlového květu u jejích nohou předznamenává střídání ročních období.
Vpravo se Persefona natáhne pro svou matku. Její bledá kůže a oděv mají světlejší, vybledlou záři než za jejího pobytu na zemi. Všechny končetiny se natahují ke světlu země a jejímu domovu. Linie Persefoniny postavy směřuje k objímajícím rukám její matky, připraveným ji obejmout. S hlavou zakloněnou dozadu a prosebně vztaženýma rukama je dcerou, která se vrací domů.
Hermes, kterého Zeus poslal, aby jeho rozhodnutí předal Hádovi, nyní pevně drží Persefonu, zatímco ji vyvádí ze země mrtvých. Na sobě má modrý plášť a klobouk s charakteristickými červenými křídly. V ruce drží kaduceus, hůl označující, že je Diovým poslem. V temnotě vlevo dole ho se zlověstnou zvědavostí pozoruje bytost z podsvětí.
Období oslav
Příchod jara dnes slaví mnoho kultur. Japonci se procházejí mezi třešněmi, které v tomto období rozkvétají, a na rozkvetlé stromy věší jozakury neboli lampiony. V Austrálii slaví lidé příchod jara celý měsíc a svým oslavám říkají Floriade, což znamená květiny. Indický svátek jara hýří barvami a někdy se mu také říká „svátek lásky“.
Malíř Frederic Leighton (1830-1896) se během své kariéry setkal s Johnem Everettem Millaisem a neoklasicistními umělci Jeanem-Augustem-Dominiquem Ingresem a Eugènem Delacroixem. V roce 1860 objevil umění anglického prerafaelitského bratrstva, jehož vliv je patrný v láskyplných a idealistických aspektech tohoto obrazu.
Snad brzy přijde jaro!
Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložila J. B
