Jsou marshmallows klíčem ke štěstí? Možná ano, jen ne tak, jak si myslíte.
V klasickém „experimentu s marshmallowy“ o odloženém uspokojení přivedli vědci stovky dětí, většinou ve věku kolem 4 a 5 let, do místnosti a nabídli jim dohodu. Výzkumník nabídl dětem, že mohou sníst marshmallow hned, anebo si počkat, a když marshmallow dokáží nesníst 15 minut, dostanou k tomu další.
Byla to jednoduchá volba: sníst jeden marshmallow teď, nebo dva později. Vědci opustili místnost a děti nahrávaly na video. Některé děti snědly marshmallow hned, zatímco jiné počkaly a druhý marshmallow dostaly později.
Studie se nakonec ukázala jako průlomová zčásti proto, že v následných studiích se ukázalo, že děti, které dokázaly odložit uspokojení, si vedly lépe ve většině oblastí života – měly lepší výsledky ve škole, lépe zvládaly stres, byly hodnoceny jako sociálně kompetentnější atd. Studie však také vrhá světlo na otázku štěstí a na to, jak ho dosáhnout.
Co je štěstí? Biologické faktory
Jedna studie naznačuje, že genetické faktory se na našem pocitu štěstí podílejí asi 35 až 50 procenty. Bylo identifikováno několik genů, které zřejmě ovlivňují způsob, jakým prožíváme emoce a naši základní náladu.
V tom, jak prožíváme štěstí, hrají roli některé části mozku (například amygdala, hipokampus a limbický systém) a několik neurotransmiterů (včetně dopaminu, serotoninu, noradrenalinu a endorfinu). Další studie poukazují na roli hormonů při regulaci naší nálady. Mezi ně patří kortizol a adrenalin (z nadledvinek) a oxytocin (z hypofýzy).
Tyto biologické struktury společně pomáhají vytvářet podmínky pro to, jak se cítíme. Na našem štěstí se však podílejí i naše prožitky a to, jak se chováme.
Hédonické a altruistické štěstí
Význam štěstí je subjektivní. Každý může mít svou vlastní definici. Toto pojetí duševní pohody je subjektivní a skládá se ze tří složek: spokojenosti se životem, přítomnosti pozitivní nálady a nepřítomnosti negativní nálady. Dosažení všech třech složek se často definuje jako štěstí.
Psychologové skutečně strávili desítky let zkoumáním faktorů, které přispívají ke zdraví a štěstí. A tyto výzkumy jsou docela zajímavé. Pozitivní psychologie je odvětví psychologie, které se zabývá zejména studiem faktorů, jež podporují štěstí a pohodu.
Štěstí, velmi zjednodušeně řečeno, znamená hodnotit život pozitivně a cítit se dobře. Psychologové rozlišují dva druhy štěstí:
Hédonické štěstí je typ štěstí nebo spokojenosti, který pramení ze získávání potěšení a vyhýbání se bolesti. Je to druh, který získáte, když sníte marshmallow. Podle tohoto pojetí, aby se člověk měl dobře a cítil se v životě spokojeně, měl by prožívat duševní a tělesné potěšení a požitek, a zároveň se vyhýbat utrpení.
Naproti tomu eudaimonické štěstí (také je můžeme nazývat „altruistické“) je typem uspokojení, které plyne z trávení času smysluplnými činnostmi a z toho, že člověk má nějaký cíl. Pojem eudaimonia navrhl Aristoteles, který uvedl, že člověk se stává šťastným, když usiluje o naplnění svého nejlepšího já a projevuje ctnost. Tento druh štěstí vzniká plněním úkolů a prací, které jsou v souladu s vašimi hodnotami. Zahrnuje sledování vnitřních cílů, autonomní život, všímavost, dobročinnost a altruismus.
Výhody dvou typů štěstí
Když se vědci snažili zjistit, který druh štěstí je lepší, zjistili, že každý z nich ve skutečnosti vytváří jiné výsledky, přičemž jeden nemusí být nutně lepší než druhý.
Některé výzkumy například zjistily, že hedonické chování zvyšuje pozitivní emoce a životní spokojenost, může pomáhat regulovat emoce a snižovat negativní emoce, jako je stres a deprese. Na druhé straně eudaimonické chování má tendenci vytvářet větší smysl života a povznášející prožitky.
Co je tedy lepší? Zatímco někteří psychologové dávají přednost jednomu před druhým, většina lidí tvrdí, že ke skutečnému rozkvětu je zapotřebí obojího.
U hedonických požitků platí, že netrvají dlouho. Hédonická adaptace je teorie, která předpokládá, že lidé mají určitou počáteční úroveň štěstí, a nakonec se k ní vrátí jak po špatných nebo bolestivých zkušenostech, tak po dobrých nebo příjemných zážitcích.
To může vysvětlovat, proč je vliv příjemných událostí na naši pohodu relativně krátkodobý. I když si můžeme užít nárůst potěšení z návštěvy večírku, chutného jídla nebo běhání, nakonec se vrátíme na výchozí úroveň. Během tohoto psychologického procesu bude naše tělo produkovat látku – dopamin.
Eudaimonické štěstí a zdraví
Eudaimonické aktivity však mohou být při vytváření životní spokojenosti účinnější a mít dlouhodobější efekt. Zaměřují se na realizaci vlastního potenciálu a vykonávání smysluplných činností. Kladou důraz na autonomii, osobní růst, pozitivní vztahy s druhými lidmi, smysl života a sebepřijetí. To ve vás nezanechává jen pocit štěstí, ale zdá se, že to také významně přispívá k fyzickému zdraví.
V jedné komunitní epidemiologické studii se vědci zabývali údaji od 1 238 seniorů. Zjistili, že jedinci, kteří při vstupním testování uváděli větší smysluplnost života, měli o pět let později nižší pravděpodobnost úmrtí. Jinými slovy, skóre smysluplného života u osob, které zemřely (3,5 z 5), bylo statisticky významně nižší než skóre osob, které přežily (3,7 z 5).
V jiné studii vědci zkoumali údaje od 900 seniorů, kteří žili v komunitě. Chtěli zjistit, zda to, že mají nějaký životní cíl, souvisí s lepším duševním zdravím. Po sedmi letech sledování vědci zjistili, že u osob, které uváděly, že mají větší smysl života, je mnohem menší pravděpodobnost, že se u nich rozvine Alzheimerova choroba. Ukázalo se, že osoba, která se na stupnici životního smyslu nacházela na 90. percentilu, měla 2,4krát vyšší pravděpodobnost, že se u ní Alzheimerova choroba nevyskytne.
Další studie rozšířily tato zjištění na další aspekty fyzického zdraví. Jedna metaanalýza zjistila, že lidé, kteří si našli smysl života, mají menší pravděpodobnost, že prodělají mrtvici nebo srdeční onemocnění – souhrnné relativní riziko bylo 0,83.
Ve studii z roku 2013 publikované v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) byly zkoumány ukazatele imunitního systému lidí se dvěma různými názory na životní pohodu. Jedním z pohledů bylo eudaimonické štěstí a hédonické štěstí. Bylo zjištěno, že lidé, kteří usilovali o eudaimonickou pohodu, měli vyšší expresi interferonových genů, vyšší schopnost produkovat protilátky a výrazně nižší expresi zánětlivých genů.
Graf znázorňující výsledky studie. Nalevo hédonisté, napravo eudaimonici.
Co to znamená? Celkový efekt jejich genové exprese je příznivější v boji proti virům, mají tedy lepší imunitu. Tyto studie společně naznačují, že pocit životního cíle přináší nejen jakousi psychickou pohodu, ale má také zcela zřejmý přínos i pro fyzické zdraví.
Hedonické štěstí a zdraví
Protože se jedná o filozofii, která podporuje neustálé vyhledávání potěšení, může hédonistické chování, pokud není umírněné, způsobit zdravotní problémy a další škodlivé důsledky.
Například konzumace sladkých jídel, kouření a užívání psychotropních drog může být z hlediska dlouhodobého zdraví a životní spokojenosti problematické, i když přináší určité okamžité potěšení. A právě zde nám studie s marshmallowy pomáhá pochopit souvislost mezi hédonistickým chováním a pohodou.
Psychologičtí zastánci hédonismu poznamenávají, že mnoho lidí (ve skutečnosti většina) se po většinu času úspěšně zdržuje nadměrného oddávání se hédonistickým činnostem. Ve výzkumu sebeovládání poukazují na to, že lidé jsou schopni odložit uspokojení, aby později zažili větší potěšení.
Většina z nás se nepřejídá sladkými potravinami, protože ví, že se po nich později budeme cítit špatně a že škodí zdraví. Vzdáváme se tedy potěšení nyní, abychom se později vyhnuli bolesti. Podobně by tvrdili, že většina lidí nekouří, protože ví, že jim to později způsobí utrpení.
Zastánci hedonického štěstí tedy tvrdí, že některým krátkodobým požitkům bychom se měli spíše vyhnout, abychom podpořili dlouhodobější požitky a vyhnuli se nepříjemným chronickým onemocněním v budoucnu.
Všeho moc škodí
Než bychom vědomě vyhledávali pouze jeden typ štěstí, je lepší uvědomit si, že důležité jsou pro nás oba dva. Některé výzkumy například naznačují, že lidé, kteří usilují o obojí, mají tendenci vykazovat vyšší úroveň štěstí než lidé, kteří usilují pouze o jedno. Mají také tendenci mít lepší duševní zdraví než jedna z těchto skupin samostatně.
O nebezpečí nadměrného hédonismu jsme se již zmínili. Když se to přežene, může to vést k impulzivitě, závislosti, chamtivosti a eskapismu. Může také vést k sobectví a asociálnímu chování.
Ale i s eudaimonismusmem se to dá přehnat a může to pak vypadat jako workoholický životní styl, vyčerpání a nadměrné sebeobětování. Může to znamenat vyhoření, ztrátu kontaktu s vlastním tělem, přílišné přemýšlení a ochromení starostmi a stresem.
Jak dosáhnout vyváženého pocitu štěstí?
Abychom se opravdu cítili v pohodě, byli zdraví a zažívali pocit štěstí, je třeba vyvažovat obě stránky štěstí. Ale jak toho dosáhnout? V naší společnosti se klade důraz hlavně na zábavu a potěšení, takže hédonismu máme dostatek, tam doplňovat příliš nemusíme. V prvé řadě proto tedy do svého života zařaďte eudaimonické činnosti, například tyto:
- Určete si věci, které vám dávají smysl, a svůj volný čas těmto věcem věnujte. Nezapomínejte, že by tam měl být prvek dlouhodobého cíle.
- Věnujte se koníčkům a zájmům, které vám pomáhají najít smysl života
- Vědomě si rozvíjejte své dovednosti (učte se nový jazyk, jak vypěstovat zeleninu, jak vyrábět věci ze dřeva, zkoušejte nové recepty atp.)
- Věnujte se dobrovolnictví a pomáhejte lidem kolem vás
- Budujte si s lidmi ve svém okolí dobré vztahy
- Věnujte se činnostem, díky nimž lépe porozumíte sami sobě, ujasněte si své životní hodnoty
Pokud se cítíte přepracovaní, vyčerpaní nebo vás přemáhají silné negativní emoce, možná se budete muset více zaměřit na hedonistickou stránku. Udělejte si čas na zastavení se, přivoňte k růžím, nadechněte se čerstvého vzduchu v lese nebo se věnujte příjemným činnostem. Snažte se ovšem vyhýbat činnostem, které poskytují pouze krátkodobé potěšení, zato v dlouhodobém horizontu způsobují větší utrpení.
Tady je pár tipů na rozumné hédonistické vyžití:
Sedněte si u chutného jídla s kamarády (kamarádkami) nebo rodinou
Věnujte se činnosti, která vás baví, například čtení dobré knihy, procházka v přírodě nebo práce na zahradě
Navštivte trh s čerstvými potravinami nebo květinami
Věnujte se činnostem, které mají dlouhodobý přínos a zlepšují vám zdraví, například meditace, sportování, tanec nebo výlet do přírody
Zaposlouchejte se do hudby svého oblíbeného interpreta, broukejte si, tančete, odvažte se
Vyrazte s rodinou anebo přáteli za kulturou
Konkrétní činnosti, které byste měli dělat, samozřejmě závisí na konkrétním člověku, na vašich individuálních hodnotách, touhách a potěšeních. Představa každého člověka o „dobrém životě“ se liší, a tak každý člověk může žít svůj nejlepší život jinak než ostatní.
Zdá se však, že všichni můžeme dosáhnout pocitu štěstí správnou kombinací užívání si životních radostí a zároveň hledáním smysluplných cílů.
Zdroje:
Anic, P., & Tončić, M. (2013). Orientations to happiness, subjective well-being, and life goals. Psihologijske teme, 22(1), 135-153.
Aristotle (350 B.C.E.) Nicomachean Ethics
Biswas-Diener, R., Kashdan, T. B., & King, L. A. (2009). Two traditions of happiness research, not two distinct types of happiness. The Journal of Positive Psychology, 4(3), 208-211.
Boyle, P. A., Barnes, L. L., Buchman, A. S., & Bennett, D. A. (2009). Purpose in life is associated with mortality among community-dwelling older persons. Psychosomatic Medicine, 71(5), 574.
Centers for Disease Control and Prevention (2018). Well-being Concepts.
Crimmins, J. E. (2021). Jeremy Bentham. Stanford Encyclopedia of Philosophy
Diano, C. (2022). Epicurus: Greek Philosopher. Britannica
Duignan, B. (2022). Democritus: Greek Philosopher. Britannica
Fredrickson, B. L., Grewen, K. M., Coffey, K. A., Algoe, S. B., Firestine, A. M., Arevalo, J. M., … & Cole, S. W. (2013). A functional genomic perspective on human well-being. Proceedings of the National Academy of Sciences, 110(33), 13684-13689.
Goodreads (n.d.). Abraham Joshua Heschel > Quotes > Quotable Quote.
Henderson, L. W., Knight, T., & Richardson, B. (2013). An exploration of the well-being benefits of hedonic and eudaimonic behavior. The Journal of Positive Psychology, 8(4), 322-336.
Huta, V. (2016). An overview of hedonic and eudaimonic well-being concepts. The Routledge Handbook of Media Use and Well-being, 14-33.
Igniter Media (2009, September 24). The Marshmallow Test | Igniter Media | Church Video [YouTube Video].
Kahneman, D., Diener, E., & Schwarz, N. (Eds.). (1999). Well-being: Foundations of hedonic psychology. Russell Sage Foundation.
Keyes, C. L. (2002). The mental health continuum: From languishing to flourishing in life. Journal of Health and Social Behavior, 43(2), 207-222.
Kim, E. S., Strecher, V. J., & Ryff, C. D. (2014). Purpose in life and use of preventive health care services. Proceedings of the National Academy of Sciences, 111(46), 16331-16336.
Macleod, C. (2020). John Stuart Mill. Stanford Encyclopedia of Philosophy
Mischel, W., & Ebbesen, E. B. (1970). Attention in delay of gratification. Journal of Personality and Social Psychology, 16(2), 329–337.
Mount Sinai Medical Center (2015). Have a sense of purpose in life? It may protect your heart. Science Daily.
Ryan, R. M., & Deci, E. L. (2001). On happiness and human potential: A review of research on hedonic and eudaimonic well-being. Annual Review of Psychology, 52(1), 141-166.
Ryan, R. M., & Martela, F. (2016). Eudaimonia as a way of living: Connecting Aristotle with self-determination theory. In Handbook of eudaimonic well-being (pp. 109-122). Springer, Cham.
Sorrel, T. (2022). Thomas Hobbes: English Philosopher. Britannica
Stanford University. (n.d.). Heschel, Abraham Joshua: Biography.
Williams, D. M., Rhodes, R. E., & Conner, M. T. (2018). Psychological hedonism, hedonic motivation, and health behavior. In Affective determinants of health behavior (pp. 204-234).
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil a editoval Ondřej Horecký.
