Analýza zpráv
Američtí zákonodárci jednomyslně odhlasovali zrušení statusu „rozvojové země“ pro Čínskou lidovou republiku. Odborníci na Čínu se domnívají, že přijetí tohoto zákona ztíží Komunistické straně Číny (KS Číny) pokračování jejích podvodných obchodních praktik v mezinárodním společenství.
Sněmovna reprezentantů USA schválila 27. března návrh zákona o zrušení statusu Číny jako rozvojové země poměrem hlasů 415-0. Návrh zákona požaduje, aby ministerstvo zahraničí USA ovlivňovalo mezinárodní organizace tak, aby Čínu zařadily mezi země s vysokými příjmy, země s vyššími středními příjmy nebo rozvinuté země, a aby pozastavilo zvláštní zacházení, kterému se Čína jako rozvojová země těší v různých mezinárodních organizacích.
Young Kimová, předsedkyně podvýboru pro indo-pacifické záležitosti Sněmovny reprezentantů, je jednou z předkladatelek návrhu zákona. Politička poukázala na to, že Čína je druhou největší ekonomikou na světě, která se na světové ekonomice podílí 18,6 %, což je druhé místo hned za Spojenými státy. Jestliže jsou Spojené státy považovány za rozvinutou zemi, proč by na tom měla být Čína jinak?
Kritizovala také čínský režim za to, že využívá statusu rozvojové země k „obalamucení systému“ a že připravuje země, které pomoc skutečně potřebují, o přístup ke zdrojům.
Podvodné praktiky Číny
Li Jüan-chua, bývalý profesor na Capital Normal University, uvedl v rozhovoru pro The Epoch Times z 31. března, že přijetí zákona ztíží KS Číny zneužívání statusu „rozvojové země“ k podvádění mezinárodních organizací a získávání půjček nebo peněžní pomoci.
„KS Číny podvádí mezinárodní organizace ve jménu rozvojové země. Používá pochybné metody, aby tyto mezinárodní organizace zkorumpovala a obohatila se na nich,“ prohlásil Li a doplnil, že doufá, že zbytek světa bude Spojené státy následovat.
„USA ve skutečnosti nutí KS Číny hrát podle mezinárodních pravidel. Jako nebezpečný režim je pro něj nemožné, aby se řídil pravidly, ale myslím, že k tomu bude mít stále méně příležitostí,“ uvedl Li.
Doktor Frank Tian Xie, profesor marketingu na Univerzitě Jižní Karolína, řekl 31. března deníku The Epoch Times, že pokud bude Číně zrušen status rozvojové země, skončí mnoho preferenčních politik, půjček a pomoci, z nichž se Čína těšila.
Podle něj má mnoho mezinárodních smluv výjimky pro rozvojové země. Ztráta statusu „rozvojové země“ znamená, že Peking bude muset převzít závazky vyžadované mezinárodními smlouvami jako všechny ostatní země. Profesor Xie Xie také poznamenal, že zatímco členové amerického Kongresu jsou obvykle rozděleni podle stranických linií, v otázce, jak by měla americká vláda postupovat vůči KS Číny, došlo k pozoruhodné shodě.
20 let členství ve WTO
V roce 1979, kdy komunistická Čína a USA formálně navázaly diplomatické vztahy, podepsaly obě země v Pekingu dohodu o obchodních vztazích, která jim od února 1980 vzájemně přiznává status země požívající nejvyšších výhod.
V té době však musel status nejvyšších výhod Číně každoročně obnovovat prezident USA a Kongres mohl prodloužení statusu nejvyšších výhod prezidentem zrušit přijetím společné rezoluce o nesouhlasu.
Bývalý americký prezident Bill Clinton podepisuje zákon o obchodních vztazích mezi USA a Čínou během slavnostního ceremoniálu na půdě Bílého domu ve Washingtonu, 10. října 2000. (Mario Tama/AFP via Getty Images)
O několik let později, navzdory masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, oznámil v květnu 1994 tehdejší americký prezident Bill Clinton zachování statusu nejvyšších výhod pro Čínu a oddělení obchodu od otázek lidských práv. Kromě toho v říjnu 2000, během svého druhého funkčního období, Clinton podepsal zákon, kterým byly Číně uděleny trvalé normální obchodní vztahy, čímž skončilo každoroční přezkoumávání dodržování lidských práv v Číně ze strany amerického Kongresu a byla připravena půda pro vstup Číny do WTO.
Čína oficiálně vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO) 11. prosince 2001. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších geopolitických událostí ve světě od dob studené války. Vstup do WTO posílil ekonomické postavení Číny, která se díky využívání levné pracovní síly rychle stala „továrnou světa“.
Podíl Číny na světové ekonomice se vyšplhal ze 4 % v roce 2001 na 18,5 % v roce 2021. Podle oficiálních údajů předstihla Čína v žebříčku HDP v roce 2006 Velkou Británii, v roce 2007 Německo a v roce 2010 Japonsko, aby se nakonec stala druhou největší ekonomikou světa.
Problém však spočívá v tom, že KS Číny nedodržela sliby, které dala při vstupu do WTO. V roce 2015 vydala americká Nadace pro informační technologie a inovace (ITIF) zprávu (pdf) s názvem False Promises: The Yawning Gap Between China’s WTO Commitments and Practices (Falešné sliby: Zející propast mezi čínskými závazky ve WTO a jejími praktikami).
„V mnoha dalších případech – jako je praxe omezování přístupu na trh nebo podmiňování přístupu převodem technologií či duševního vlastnictví nebo pokračující subvence pro státní podniky a exportní odvětví – Čína jednoduše nedokázala plně splnit své závazky pro vstup do WTO a požadavky členství,“ uvádí se ve zprávě.
Po vstoupení do Světové obchodní organizace slíbila Čína, že postupně skoncuje s omezením přístupu na trh, otevře přístup k zahraničním investicím a umožní založení jediného vlastníka, společného podniku nebo dceřiné společnosti ve stoprocentním vlastnictví zahraničního subjektu. V některých oblastech, kde jsou zahraniční investice povoleny, jsou však zahraniční firmy podle předpisů čínské vlády nuceny převádět technologie na svého čínského partnera. Kromě toho KS Číny krade duševní vlastnictví vyspělých zemí, včetně krádeží obchodních tajemství zahraničních společností, a prodává padělané zboží a pirátský software.
Nejasnosti ve WTO
WTO nemá jasnou definici „rozvinutých“ a „rozvojových“ zemí a umožňuje svým členům, aby si sami určili svůj status na základě svého hospodářského rozvoje. O tom, zda je Čína rozvinutou nebo rozvojovou zemí, se vedou diskuse, protože různé strany mají různé názory, ale většina se shoduje na tom, že se jedná o mezeru v pravidlech WTO.
Nejvýznamnějším rozdílem mezi oběma statusy je, že rozvojovým zemím se v rámci WTO poskytuje zvláštní a rozdílné zacházení, včetně zmírnění omezení obchodních subvencí, flexibility při používání nástrojů hospodářské a obchodní politiky, prodloužení přechodných období a poskytování technické pomoci členským rozvojovým zemím.
Rozvojové země často jednají ve shodě, aby chránily nebo maximalizovaly své zájmy při hlasování v rámci WTO, protože mají vyšší podíl na členství a rozhodovací pravomoci.
V prosinci 2017 tehdejší zástupce za USA Robert Lighthizer vyjádřil potřebu vyjasnit definice „rozvinutých“ a „rozvojových“ zemí v rámci WTO. Namítal, že Spojené státy nemohou pokračovat v situaci, kdy se nové předpisy vztahují pouze na několik zemí, zatímco ostatní mohou pravidla obcházet tím, že se samy označují za rozvojové země.
„Podle našeho názoru je něco špatně, když si pět ze šesti nejbohatších zemí světa v současné době nárokuje status rozvojové země… Pokud podle názoru naprosté většiny členů ztěžuje dodržování současných pravidel WTO dosažení hospodářského růstu, pak je zjevně zapotřebí se nad tím vážně zamyslet,“ pronesl tehdy Lighthizer.
Na této zprávě se podílel Kane Zhang.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
