Cyklisté by se měli podílet na nákladech na rozšiřování cyklistické infrastruktury – takový je plán legislativní iniciativy ve Švýcarsku. Iniciativy za cyklistickou známku se však objevují i v Německu – například v bavorském Coburgu.
Nejen proto, že jízda autem je kvůli stále vyšším daním, cenám pohonných hmot a poplatkům za parkování stále dražší, je jízda na kole stále populárnější. Jízda na kole je nejen šetrnější k životnímu prostředí, ale od rozmachu elektrokol je také stále pohodlnější. Cyklisté jezdili v Německu na silnicích vždy zdarma.
Pokud by to záleželo na dvou městských radních v Coburgu, brzy se to změní. Chtějí také, aby cyklisté brzy platili daň. Město na severu Bavorska nyní zvažuje zavedení cyklistické známky. Vybrané peníze mají sloužit k finanční podpoře rozšiřování městské cyklistické infrastruktury.
Modelový příklad Švýcarsko: pokročilé plánování cyklistické známky
Ve Švýcarsku jsou podobné nápady již pokročilejší: Švýcarská lidová strana (SVP) plánuje zákonodárnou iniciativu na znovuzavedení cyklistické dálniční známky. Nápad získává politickou podporu FDP a strany Die Mitte. Cyklisté by museli platit 20 franků (asi 19 eur) ročně – na oplátku vláda slibuje rozsáhlé rozšíření sítě cyklostezek.
Cyklistická známka by mohla do švýcarského rozpočtu přinést až 100 milionů franků ročně. Myšlenka není nová. Do roku 2011 se ve Švýcarsku používaly cyklistické dálniční známky jako doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem jízdního kola. Konec cyklistické známky nakonec nastal, protože téměř všechny švýcarské domácnosti byly vybaveny soukromým pojištěním odpovědnosti, které zahrnovalo i úrazy na kole. Současným novým pokusem je, aby se cyklisté podíleli na nákladech na rozšiřování cyklistické infrastruktury ve Švýcarsku.
Coburg chce zdanit cyklistiku
Podobná situace je i v Coburgu. Deník Neue Presse informuje o návrhu FDP, podle kterého by si koncepce cyklostezek vyžádala „značné finanční prostředky“.
FDP proto navrhuje snížit finanční zátěž zavedením cyklistické dálniční známky pro oblast města. Vysoké náklady by měly být přeneseny na cyklisty. „Zpočátku počítáme s roční částkou kolem deseti eur,“ uvádí se v návrhu. Radní FDP to považují za „přiměřené sdílení nákladů, zejména pro cyklisty, kteří nezřídka platí za svá elektrokola až 8 000 eur“.
Tři městští radní navrhují, aby se cyklisté „podíleli na nákladech na infrastrukturu“ vzhledem k obecně potěšujícímu trendu využívání jízdních kol. Na oplátku by pro městskou správu bylo pobídkou k rychlému zlepšení cyklistické infrastruktury, pokud by se občané na těchto opatřeních prostřednictvím této cyklistické daně také finančně podíleli.
Německý cyklistický klub proti cyklistické dani: více byrokracie, méně užitku
Myšlenka cyklistické daně ve formě známky se setkala také s kritikou: Německý klub cyklistů (ADFC) myšlenku cyklistické známky odmítá. Vytvářela by více byrokracie než užitku, řekla Ann-Kathrin Schneiderová, národní ředitelka ADFC, časopisu Spiegel: „Takový systém plateb v malém měřítku zbytečně komplikuje cyklistiku.“
Další argument: čistě cyklisté a chodci by již automaticky platili za rozšiřování infrastruktury i pro automobily, protože náklady na výstavbu a údržbu silnic jsou vyšší než příjmy z daní z vozidel. Rozšiřování infrastruktury pro automobily tedy není hrazeno pouze z daní z vozidel, ale z daňových příjmů jako celku. V souladu s tím i čistě cyklisté a chodci již platí za řidiče automobilů. Dodatečná daň z jízdních kol by domácnosti s nízkými příjmy připravila o levnou a ekologickou alternativu mobility, říká Schneiderová z ADFC.
Podle plánů dvou městských radních z FDP v Coburgu by měli být od daně osvobozeni sociálně slabí a také děti a mládež, aby bylo zavedení cyklistické známky spravedlivé. O dobrovolném poplatku by se podle coburských radních mohlo uvažovat také proto, aby se nastartovalo rozšíření plánovaných nákladných projektů, na které jinak obci v současnosti chybí peníze.
Na právní posouzení, zda může obec sama zavést cyklistickou daň, se však ještě čeká.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
