Komentář
Oživení Wagnerovy skupiny v Africe představuje významnou výzvu pro zájmy Komunistické strany Číny (KS Číny) v tomto regionu a může ohrozit „přátelství bez hranic“ mezi Čínou a Ruskem. Zjevná ztráta kontroly Kremlu nad soukromými vojenskými silami Wagnerovy skupiny odhalila rozpory v moskevském vedení.
Jádro těchto protichůdných zájmů se soustřeďuje na Afriku, kde by návrat wagnerovců mohl vést k oživení a rozšíření jejich charterových a bezpečnostních operací. Takový vývoj by mohl ohrozit iniciativu Nové hedvábné stezky a představovat riziko pro čínské zájmy a personál v regionu. V důsledku toho by čínský režim možná musel přehodnotit své hodnocení regionálních hrozeb a posílit bezpečnostní opatření, aby ochránil své investice.
Zvukové nahrávky analyzované 20. července BBC potvrdily pravost rozhovoru Jevgenije Prigožina, šéfa společnosti Wagner Group, s jedním africkým médiem. Prigožinovy výroky v rozhovoru naznačují, že aktivity wagnerovců v Africe se nesnížily a budou pokračovat v nezmenšené míře. Prigožin zdůraznil pokračující spolupráci s různými zeměmi při provádění současných i budoucích operací, zejména v boji proti gangům a teroristům na základě smluvních dohod.
Tato prohlášení jsou ozvěnou prohlášení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který ujistil, že Wagner Group a Rusko budou navzdory nedávným událostem ve své přítomnosti v Africe pokračovat.
Poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivan během Aspenského bezpečnostního fóra 21. července prohlásil, že žoldnéři z Wagnerovy skupiny se v současné době neúčastní bojů na Ukrajině. Existují však náznaky, že tato soukromá vojenská síla by mohla shromažďovat síly v Africe.
Tato situace by mohla mít vážné důsledky pro zájmy Číny v regionu. Přímé čínské investice v Africe od roku 2003 neustále rostou a z pouhých 75 milionů dolarů na počátku tohoto období dosáhly v roce 2021 výše 5 miliard dolarů. Vzhledem k tomu, že Čína pokračuje v rozšiřování své angažovanosti v Africe, usiluje o bezpečnostní záruky ze strany Moskvy, aby ochránila své zájmy. Současně rychle rostou i čínské bezpečnostní společnosti působící v Africe, jako jsou Haiwei, Huaxin Zhongan, Kunlun a Xianfeng. Tyto firmy působí především v relativně bezpečných oblastech, jako je Egypt, Keňa a Uganda. Některé z nich se však pouštějí i do složitějších a náročnějších prostředí. Stojí za zmínku, že tyto čínské společnosti nejsou vybaveny smrtícími zbraněmi a na ozbrojenou ochranu se musí spoléhat na místní organizace nebo vlády.
Po vyhoštění Jevgenije Prigožina do Běloruska se očekává, že významná část 25tisícové armády wagnerovců posílí operace v Africe pod novým vedením. Tato vyhlídka představuje pro zájmy čínského režimu v Africe potenciální katastrofu. Přítomnost soukromých vojenských sil by mohla destabilizovat bezpečnostní prostředí a znevýhodnit působení Pekingu v regionu. V případném konfliktu s Wagnerovými silami může Čína čelit značným výzvám a rizikům.
Během Aspenského bezpečnostního fóra západní představitelé naznačili, že ruský prezident Vladimir Putin čelí po ozbrojené vzpouře Prigožina kritice ruské elity. Ředitel CIA William Burns 20. července prohlásil, že povstání vyvolalo hlubší otázky ohledně Putinova úsudku, jeho relativního odstupu od událostí a jeho vnímané nerozhodnosti. Zdůraznil, že Putin je znám svým sklonem k zášti. „Byl bych překvapen, kdyby Prigožin za to unikl další odplatě,“ reagoval Burns.
Těsně před 36hodinovou ozbrojenou vzpourou se Prigožin na svém kanálu na Telegramu zmínil, že až skončí svou práci na Ukrajině, odejde do důchodu a zamíří do Afriky. Nyní se zdá, že to mohl být jeho nejlepší únikový plán, protože Wagnerovy síly poskytují bezpečnostní ochranu různým režimům v Africe, například v Mali a Středoafrické republice, kde se cítí dobře a získávají kontrolu nad cennými přírodními zdroji.
Případ Súdánu ilustruje, jak Wagnerova skupina nabídla v roce 2017 bezpečnost a logistickou podporu bývalému prezidentovi Umaru al-Bašírovi výměnou za koncese na těžbu diamantů. Nyní fungují wagnerovci v Dárfúru jako síly rychlé podpory a skupina se spoléhá na těžební koncese jako na hlavní zdroj příjmů.
Ve Středoafrické republice převzali ruští vojenští poradci a Wagnerovi žoldnéři kontrolu nad významnými nalezišti diamantů a zlata, což jim umožňuje udržovat jejich operace v regionu. Podobné obchodní modely byly použity v Mosambiku a Mali, kde wagnerovci poskytovali podporu místním silám výměnou za práva na těžbu surovin a spolupráci v boji proti extremistickým skupinám.
Na rozdíl od jejich role na Ukrajině, kde s nimi bylo v podstatě zacházeno jako s jednorázovým majetkem, se zdá, že osud Wagnerových žoldnéřů v Africe je zcela odlišný. Vysloužilí vojáci v rámci skupiny mohou využít své profesní zkušenosti. Pod kontrolou nového vedení budou Wagnerovy jednotky pravděpodobně své operace v Africe rozšiřovat. Tuto expanzi usnadňují faktory, jako je politická nestabilita, bohaté přírodní zdroje a ozbrojené konflikty nízké intenzity, které převládají v různých afrických regionech.
Současně bez ohledu na to, jak moc si Putin přeje Prigožina odstranit, je omezen v tom, aby proti němu zakročil, pokud si Prigožin udrží kontrolu nad Wagnerovými silami v Africe. Putin nemůže riskovat konfrontaci s wagnerovci a ohrožení přístupu Ruska k cenným zdrojům a vlivu v Africe a na Blízkém východě, zejména Íránu. Moskva musí udržet vnímání věrnosti Wagnerově skupině a zajistit bezproblémové komunikační kanály. Africký region zůstává pro Moskvu klíčový pro projekci moci a ekonomických zisků z bohatých přírodních zdrojů a je nepravděpodobné, že by se vzdala příležitosti ke geopolitickému vlivu.
Přítomnost těžce vyzbrojených Wagnerových žoldnéřů zmocňujících se zdrojů v Africe není bezprecedentní. Tento kontinent má za sebou historii žoldnéřského angažmá, jehož příkladem je jihoafrická společnost Executive Outcomes, která silou ovlivňovala politické výsledky v Angole a Sieře Leone. V současné době se situace v Africe ještě více zkomplikovala a skupina Wagner je jen jedním z mnoha uchazečů, kteří mají zájem o trh bezpečnostních služeb. Kontinent se stal rájem polovojenských organizací, žoldáků a soukromých vojenských společností, které jsou vybaveny plně ozbrojenými silami.
Je zřejmé, že zájmy Číny v Africe čelí bezpečnostním výzvám. Návrat Prigožina a jeho soukromé armády do Afriky spolu se spletitými vztahy mezi Putinem a Wagnerem tyto problémy ještě zhoršuje. Vzhledem k tomu, že několik ruských soukromých vojenských společností zkoumá možnosti poskytování ozbrojených služeb pro čínská zahraniční aktiva, je třeba řešit řadu problémů. Zajištění Wagnerových ozbrojených služeb pro čínský režim částečně závisí na jejich schopnosti orientovat se ve složitých vztazích mezi Čínou, Ruskem a wagnerovci a mít příležitosti k přímému jednání. Prigožinova vzpoura však možná přerušila jakékoli potenciální možnosti budoucí spolupráce s čínskými společnostmi.
Před deseti lety se čínský bezpečnostní průmysl snažil napodobit model americké soukromé vojenské společnosti Blackwater Worldwide. S rostoucím odcizením v americko-čínských vztazích však model Blackwater ztratil pro čínský soukromý bezpečnostní průmysl význam. Pro čínské neozbrojené bezpečnostní firmy nyní není problémem pouze konkurenceschopnost, ale i přežití. To vyvolává otázku, zda Čína změní svou strategii v afrických bezpečnostních záležitostech a zapojí se do soutěže s nebezpečnými ozbrojenými skupinami. Je možné, že se KS Číny pokusí přeměnit své bezpečnostní společnosti na soukromé armády podobné Wagnerově skupině, což bude v souladu s její snahou hrát aktivnější roli v regionálních bezpečnostních záležitostech, jako je například Si Ťin-pchingova „Globální bezpečnostní iniciativa“. V cestě však stojí jedna politická překážka – otázka, kdo drží zbraně.
Čínská komunistická strana se obává ztráty monopolu na násilí a hrozby, kterou představuje pro její režim. V důsledku toho omezuje čínské soukromé ochranky v získávání zbraní, takže jsou odkázány na místní nebo mezinárodní instituce, které zajišťují ozbrojenou ostrahu. To v podstatě omezuje jejich schopnosti a subjektivně se čínské bezpečnostní firmy také zdráhají zapojit do skutečných vojenských operací s ostrou municí.
Vzhledem k mentalitě a opatrnosti čínského vedení je vznik soukromých ozbrojených sil ve stylu wagnerovců v Číně nepravděpodobný, zvláště vzhledem ke vzpouře Prigožina, která obavy Pekingu ještě více prohloubila.
Není však vyloučeno, že se armáda Číny nepřetransformuje do pseudosoukromých vojenských společností, aby rozšířila své působení v zahraničí. Nicméně takovéto rádoby soukromé vojenské společnosti vlastněné státem nebo kontrolované komunistickou stranou by se setkaly s problémy při pohybu v diplomatickém a politickém prostředí, což by učinilo jejich fungování nepraktickým.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko The Epoch Times.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
