„Nedá se mlčet. Moje psaní je tak trochu křik člověka, jehož život se čím dál více rozchází s tím, co vidí v politice, a co prezentují velká média. Mám čím dál větší pocit, že žiju na úplně jiné planetě,“ říká můj dnešní host, bloger známý jako Vidlák. Kromě psaní blogu zve k sobě domů politiky, aktivisty a další veřejně činné osoby, a debatuje s nimi o aktuálních tématech a možnostech, jak fungovat, tak, aby se lidem v naší zemi žilo dobře, nebo alespoň lépe. „Chtěl bych být jako Benjamin Franklin. On se nikdy nestal americkým prezidentem, ale většina Američanů si myslí, že jím byl, protože v jeho době se u něj sešli tehdejší rebelové, a sepsali Deklaraci nezávislosti a Ústavu. A on přitom nedělal nic jiného, než že je dobře hostil, a s každým vyšel,“ dodává s úsměvem Vidlák. Milí posluchači, jméno, či spíše přezdívka, pod kterou ho veřejnost zná, je, jak už jsem zmínila, Vidlák. Mezi blogery už se stalo pojmem, protože jeho články a postřehy oslovují stále více lidí. Dnes už dokonce známe i jeho skutečné jméno: Daniel Sterzik, bloger, který denně píše jeden z nejčtenějších blogů, Vidlákovy kydy. A mimo jiné je také autorem knihy Vidlákovy kydy o zemědělství.
Martina: Jak se ti po čase žije jako rebelantovi, kterého část národa zbožňuje, a část ho upřímně nesnáší?
Vidlák: To záleží, koho zrovna potkám. Například když potkám někoho, kdo mě upřímně miluje, tak se mi žije moc dobře, a je to moc příjemné. A když potkám někoho, kdo mě upřímně nesnáší, tak už to tak příjemné není. Ale to se asi dalo čekat, že to takhle bude.
Martina: A co to s tebou dělá? Protože toto, co jsi teď popsal, by mohlo člověka zdecimovat, možná i vnitřně roztrhat, protože pokud za den potkáš pět lidí, kteří tě mají rádi, a pět lidí, kteří tě nesnáší, tak to je tak rychlé střídání nálad, že pokud by tě to skutečně zasahovalo a ovlivňovalo, tak to možná není dobré pro tvou psychickou pohodu.
Vidlák: Já mám asi štěstí v tom, že jsem svůj blog začal psát už před poměrně dlouhou dobou, a začal jsem opravdu od strašně malých čísel. Měl jsem málo čtenářů, potkával jsem se s málo lidmi, takže jsem si tou situací prošel v době, kdy to až tolik neznamenalo, kdy jsem se mohl ošlehat a otrkat na malých chybách, malých problémech, malých nadávkách i malé nenávisti. Takže teď, když to je větší, tak mě to zase až tolik nebere. A kromě toho se mi daří potkávat víc s těmi, kteří mě mají rádi, než s těmi, co mě nesnášejí.
Celý rozhovor naleznete zde: https://www.radiouniversum.cz/vidlak-1d-dnesni-demonstrace-uz-nejsou-o-naprave-dilcich-chyb-ale-jsou-protirezimni-vlada-to-vi-a-proto-jedna-tak-arogantne/
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
