Podle dokumentů, které měl deník The Epoch Times možnost prozkoumat, zavádí trojice mocných globalistických organizací plán, který má děti v mateřských školách učit o sexualitě a „posilovat“ jejich právo říci „ano“ na nabídku sexuálního styku.
Podle kritiků se jedná o „přípravu“ dětí na sex pod praporem lidských práv a vzdělávání, přičemž je podporována pedofilie a jsou podkopávána rodičovská práva. Odborníci sdělili deníku The Epoch Times, že snaha o celosvětové zavedení těchto programů může vést k tomu, že sexuální praktiky se „souhlasícími“ dětmi budou považovány za přijatelné.
Zastánci těchto programů tvrdí, že se snaží zajistit ochranu „práv“ dětí na sexuální potěšení.
Podle dokumentů Mezinárodní federace pro plánované rodičovství (IPPF), Světová zdravotnická organizace (WHO) a Organizace spojených národů (OSN) prosazují vystavení dětí sexualitě na dvou frontách.
Na jedné straně podporují komplexní sexuální výchovu, která klade důraz na výuku souhlasu k sexu. Na druhé straně tyto skupiny usilují o přetvoření obrazu dětí a mladých lidí jako „sexuálních bytostí“ se sexuálními právy, která by měla být založena na zralosti, nikoli na věku.
Verze sexuální výchovy pro děti, kterou tyto skupiny prosazují, zahrnuje to, co by většina rodičů považovala za sexuální výchovu. Součástí výuky je vysvětlení reprodukční biologie a diskuse o tom, jak lze abstinencí předcházet těhotenství a pohlavně přenosným chorobám.
Učební osnovy však také zavádí myšlenku, že nezletilí mají „právo“ rozhodovat o svém vlastním těle a prožívat „touhu, potěšení a štěstí“ bez vědomí rodičů, přičemž se zkoumá homosexualita a hraní rolí.
Zastánci, jako je WHO, tvrdí, že důkazy ukazují, že mladí lidé s větší pravděpodobností zahájí sexuální aktivity později a budou praktikovat bezpečnější sex, když budou lépe informováni o sexualitě, sexuálních vztazích a svých právech prostřednictvím programů, jako je sexuální výchova v dětství.
Americká pediatrická akademie chválí sexuální výchovu v dětství za to, že dětem a mládeži umožňuje přístup k vývojově uzpůsobenému vzdělávání, které zvyšuje míru používání antikoncepce a kondomů. Výbor Americké akademie porodníků a gynekologů pro zdravotní péči o dospívající uvádí studie, které dokazují, že sexuální výchova v dětství snižuje míru sexuální aktivity, nechráněného sexu, pohlavně přenosných chorob a těhotenství mladistvých.
Koordinované mezinárodní úsilí
Meg Kilgannonová a další odborníci jsou přesvědčeni, že dětská sexuální výchova je škodlivá. Domnívá se, že program globalistických skupin by mohl v konečném důsledku poškodit děti tím, že normalizuje pedofilii. Kilgannonová, která má na starosti vzdělávací studie v Radě pro výzkum rodiny, se domnívá, že konečným cílem těchto skupin je snížit věkovou hranici pro souhlas se sexem tak, aby byl pro děti legální.
„Existují dospělí, kteří chtějí mít sex s dětmi, a pracují v mezinárodních skupinách pro sexuální práva s cílem dosáhnout toho,“ řekla Kilgannonová deníku The Epoch Times.
Stefano Gennarini je právník a viceprezident pro právní studie v Centru pro rodinu a lidská práva v New Yorku. Říká, že síť úřadů a neziskových organizací OSN poskytuje dětem informace o provozování nejrůznějších sexuálních aktivit, transgenderismu a potratech. Toto koordinované mezinárodní úsilí je „velmi dobře financováno“, řekl Gennarini deníku The Epoch Times. „Není to žádná konspirační teorie.“
The Epoch Times se obrátil na OSN a na organizaci Planned Parenthood ve Spojených státech i na mezinárodní úrovni s žádostí o komentář, ale nedostali jsme odpověď.
Sexuální revoluce pro děti
Sexuální výchova dnes začíná u stále mladších dětí. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) nechala vypracovat dokument o výuce sexuální výchovy dětí od mateřské školy nazvaný „Mezinárodní technické pokyny k sexuální výchově“.
Podle internetových stránek UNESCO spolupracoval úřad na přípravě příručky s WHO a s úřady OSN, např. Ženy OSN nebo Dětský fond OSN (UNICEF). V úvodu dokumentu se uvádí, že cílem programu je „vybavit děti a mladé lidi“ znalostmi a umožnit jim „rozvíjet uctivé sociální a sexuální vztahy“.
Příručka spadá pod globální Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030. Členové OSN, včetně Spojených států pod vedením prezidenta Baracka Obamy, přijali v roce 2015 sedmnáct cílů této agendy, které se týkají ukončení chudoby, ochrany planety a zlepšení života na celém světě.
V rámci této agendy chce OSN zavést celosvětově povinnou sexuální výchovu. Vyzvala vlády, aby tuto politiku prosazovaly prostřednictvím již přijatých mezinárodních závazků. „Je třeba pokračovat v úsilí o zajištění toho, aby CSE [sexuální výchova dětí] byla povinná na základě zákona a/nebo směrnic,“ uvádí se ve zprávě agentury OSN nazvané „Cesta k všeobecné sexuální výchově“.
Na pomoc při plnění tohoto úkolu vydala IPPF sadu pravidel, která popisuje standardy sexuální výchovy pro děti mladší 10 let. V tomto „souboru nástrojů“ se učí, že některým dětem „není příjemné, aby byly identifikovány jako muž nebo žena na základě svých pohlavních orgánů.“ Příručka předepisuje učit mládež v této věkové skupině, že „sexuální aktivita by měla být vždy na základě souhlasu“ a jednotlivci „bez jakéhokoli nátlaku souhlasí s navázáním intimního vztahu“.
Právo dětí na „potěšení“
Mezitím IPPF spolu s dalšími globálními nevládními organizacemi spolupracovala s WHO a OSN, aby „sexuální práva dětí“ formulovala jako „lidská práva“. Organizace vyvinula projekt „Vykřikni! Průvodce mladých lidí sexuálními právy: prohlášení IPPF“, které částečně vychází z Úmluvy OSN o právech dítěte.
Koncept „rozvíjející se schopnosti“ mladých lidí vychází z této úmluvy. Vyzývá vedoucí představitele a společnosti, aby si vážili rozvíjející se zralosti mladých lidí činit samostatná rozhodnutí.
V deklaraci o sexuálních právech se uvádí, že děti a mládež mají právo na příjemný sex. Osoby mladší 18 let by podle dokumentu „měly požívat“ celou škálu lidských práv, včetně „sexuálních práv“. „Mladí lidé jsou sexuální bytosti,“ uvádí se na úvodní straně dokumentu. „Mají sexuální potřeby, touhy, fantazie a sny.“
„Je důležité, aby všichni mladí lidé na celém světě mohli zkoumat, prožívat a vyjadřovat svou sexualitu zdravým, pozitivním, příjemným a bezpečným způsobem,“ pokračuje příručka. Tvrdí, že děti mohou o sexu rozhodovat na základě své zralosti, bez „zasahování“ rodičů.
Dokument rovněž praví, že zákony by neměly diskriminovat „sexuální práva“ dětí na základě věku.
„Vzhledem k tomu, že každý mladý člověk se vyvíjí svým vlastním tempem, neexistuje univerzální věk, ve kterém určitá sexuální práva a ochrana nabývají nebo ztrácejí na významu,“ uvádí se v dokumentu.
Dokument vypracovala nezisková skupina Mezinárodní komise právníků (ICJ) a podpořili jej právníci z celého světa. Uvádí se v něm, že „jednání, na němž se podílejí osoby mladší než doma stanovený minimální věk souhlasu se sexem, může být konsensuální fakticky, ne-li právně“.
Prohlášení Mezinárodní komise právníků (ICJ) odsuzuje „sexuální zneužívání dětí“, ale zároveň tvrdí, že sex s osobami mladšími 18 let nemusí představovat zneužití, pokud se „schopnosti“ této osoby dostatečně „vyvinuly“. V těchto případech by se podle ICJ mělo trestní právo uplatňovat mírněji, protože si to vyžaduje mezinárodní právo v oblasti lidských práv.
„Nebezpečný“ koncept
Kilgannonová působila na americkém ministerstvu školství v době vlády prezidenta Donalda Trumpa. Myšlenku oddělování práv dětí od rodičů označuje za „nebezpečný“ koncept, který se odehrává na mezinárodní i národní scéně.
„Je postavena na předpokladu, že rodiče nemají na mysli nejlepší zájem svých dětí, a nic není vzdálenějšího pravdě,“ namítá Kilgannonová.
Mezinárodní uskupení podle ní spolupracují na snížení akceptované věkové hranice pro souhlas dětí se sexem. Americké celonárodní organizace, jako jsou Planned Parenthood, Trevor Project a Gay Lesbian & Straight Education Network, vyvíjejí vlastní „falešné národní standardy sexuální výchovy a všechny vypadají, jako by vzešly z vládního úřadu,“ míní.
Ve skutečnosti jsou to ale jen zájmové skupiny propagující svou značku sexuální výchovy. A jejich snahy jsou v souladu s celosvětovou snahou učit děti o sexu, říká Kilgannonová a dodává: „Jsou to lidé, kteří jsou odhodláni protlačovat tuhle pochybnou vědu Alfreda Kinseyho a sexuálních vědců.“
Kinsey byl americký sexuolog a zoolog, který v roce 1947 založil Institut pro výzkum sexu na univerzitě v Indianě. Učil, že děti jsou od narození sexuálními bytostmi schopnými sexuální reakce. Do oficiální rétoriky jeho výzkumu přispěli i pedofilové. Ti Kinseyho ujistili, že děti mohou mít při sexu příjemné zážitky.
Rebecca Friedrichsová, zakladatelka organizace For Kids & Country, se domnívá, že myšlenku dětské sexuality, která se dnes vyučuje a schvaluje jako lidské právo, lze vysledovat až ke Kinseymu. Friedrichsová je bývalá učitelka z Kalifornie, která se rozhodla opustit školství a pustit se do boje proti tomu, co popisuje jako „vzdělávací mafii“ učitelských odborů ve Spojených státech.
Sexuální výchova po americku
Učitelské odbory, jako je Národní vzdělávací asociace, propagují sexuální výchovu jako řešení problému těhotenství nezletilých a pohlavních chorob. Argumentují tím, že rodiče své děti doma o sexu neučí, a proto je musí nahradit školy, řekla Friedrichsová.
Podle ní však sexuální výchova v dětství ve skutečnosti nabourává morálku a sexuální hranice a vhání klín mezi rodiče a jejich děti. Když učitelé začnou s žáky mluvit o jejich vlastní sexuální orientaci a vystaví je diskusím o sexualitě, mělo by to rodiče znepokojit, říká aktivistka.
„Říká se tomu grooming (systematická příprava na sex, pozn. red.),“ líčí Friedrichsová. Stejně jako marxistické radikální genderové a rasové teorie a sociálně-emoční učení je podle ní cílem sexuální výchovy dětí rozdělit a ovládnout. „Odbory chtějí, aby každé dítě bylo indoktrinováno ve státní škole,“ říká a dodává, že tento jev se děje již od 60. let 20. století.
V Texasu se rodiče v roce 2022 vzbouřili proti učebním osnovám sexuální výchovy pro děti, které byly nabízeny prostřednictvím grantového programu amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb. Záměrem programu bylo snížit počet těhotenství mladistvých a pohlavně přenosných chorob. Kritici jej označili za pokus o sexualizaci dětí.
Rodiče z pobočky organizace Občané bránící svobodu v okrese Nueces dokonce zablokovali program s názvem „Hrdá volba!“ v některých školách v Corpus Christi. Pro rodiče však šlo o hořkosladké vítězství.
Stále se obávali, že program bude v tichosti zaveden i na jiných školách. Federální grantový program rozdělil miliony neziskovým organizacím, které byly ochotné pracovat na tom, aby školním okrskům po celé zemi prodaly myšlenku zařazení sexuální výchovy dětí do výuky.
Podle Friedrichsové hrají v sexuální výchově významnou roli i neziskové organizace, jako je například Plánované rodičovství. Tato organizace nabízí vzdělávací standardy pro děti od školky do páté třídy, které říkají, že děti mají právo, aby se jich nikdo nedotýkal. A učí, že děti by měly být připraveny říci ne, když je jim to nepříjemné. V 6. třídě se však podle dokumentů organizace místo toho, aby se děti učily říkat ne, používá termín „souhlas“.
Propagace souhlasu by mohla vést k normalizaci pedofilie tím, že by podporovala myšlenku, že je přijatelné mít sex s dětmi, které s tím souhlasí, domnívá se Friedrichsová. „Celý smysl CSE [sexuální výchovy dětí] spočívá v tom, že děti dávají souhlas a mají právo na sex,“ řekla Friedrichsová.
Práva rodičů spočívají v ochraně dětí před újmou, dodala. Myšlenka umožnit dětem, aby samy činily zásadní životní rozhodnutí o sexu, by tedy tuto rodičovskou ochranu zmařila.
Záměr, který stojí za výukou souhlasu, uvádí Guttmacherův institut, liberální think tank a výzkumná pobočka Plánovaného rodičovství. „Když školy učí žáky, jak říci ne sexu, uznávají tím také schopnost mladých lidí říci ano,“ uvádí se na jejich webových stránkách.
Mezinárodní sprosté slovo
April Gallartová je bývalá kalifornská učitelka, která působí jako dobrovolnice a zástupkyně organizace United Families International při OSN. Do OSN začala jezdit v roce 2013, aby lobbovala za rodinné hodnoty tím, že diskutuje s delegáty, vysvětluje.
V OSN objevila, že existuje odpor vůči rodičovským právům a rodinným hodnotám. Vzpomněla si na jeden případ, kdy OSN „zuby nehty bojovala“ za to, aby z dokumentu vypadla slova „matka a otec“. Rodiče, kteří chrání své děti před sexualitou, jsou podle ní považováni za překážku, která brání tomu, aby se děti mohly samostatně rozhodovat.
Vše se týká jednotlivce. A to odděluje jednotlivce od podpory jejich rodin, říká Gallartová a dodává, že v OSN „je rodina sprostým slovem“. Zákonodárci chtějí, aby matky byly v práci daleko od svých dětí, míní. Když se děti doma starají o stárnoucí rodiče, považují to politici za neplacenou pracovní sílu. „Snaží se rozbít všechny tyto role, kterých si vážíme, které jsme měli po tisíciletí, a snaží se dát veškerou rozhodovací moc dětem,“ řekla.
Gallartová se ptala, proč by dospělí měli chtít mluvit s dětmi o sexualitě. „Jediný důvod, proč to dělat, je rozbořit jim hranice. „Pokud tohle není pedofilie, jaký jiný důvod tam je?,“ ptá se aktivistka. Vysvětluje, že řada z delegátů OSN, s nimiž jedná, těch z méně rozvinutých zemí nebo těch, kteří mají silné náboženské vazby, sdílí typické rodinné hodnoty konzervativních Američanů.
Viděla však, že západní země, jako jsou Spojené státy, Kanada a Nizozemsko, vyvíjejí obrovský tlak na rozvojové země v Africe i jinde, aby se přizpůsobily jejich představám o tématech, jako je sexuální výchova. Byla prezentována jako předpoklad pro získání finančních prostředků na jiné projekty.
Neúspěch sexuální výchovy
Gennarini, který se zabývá výzkumem a píše o mezinárodním právu, uvedl, že sexuální výchova neochránila mládež před následky intimního života, jako jsou pohlavně přenosné choroby. Podle Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) se počet těchto onemocnění ve Spojených státech prudce zvýšil a každý rok se jimi nakazí miliony osob ve věku od 15 do 24 let.
Vzdělávací odnoží organizace Planned Parenthood je SIECUS, jejíž motto zní „Sexuální výchova pro sociální změnu“. Dokumenty této skupiny týkající se sexuální výchovy ukazují, že nejbezpečnějším způsobem, jak se vyhnout těhotenství a pohlavně přenosným chorobám, je sex nemít. Skupina však také učí o souhlasu, potratech, masturbaci, sexuální fantazii a reakci.
SIECUS vypracoval Národní standardy sexuální výchovy za přispění učitelského svazu Národní vzdělávací asociace a dalších skupin. Gennarini říká, že tyto „jedovaté“ standardy jsou školami přijímány bez vědomí rodičů, kteří byli donedávna od škol do značné míry odtrženi.
Potřeba rodinné politiky na mezinárodní úrovni
Ačkoli se zdá, že mnozí považují dohody s OSN a jejími satelitními organizacemi za nezávazné, mezinárodní nevládní skupiny získaly obrovskou moc, varuje Gennarini. „Je třeba zvýšit informovanost. Problém je v tom, že mezinárodní systém se vymkl kontrole.“
Konzervativní skupiny, jako je ta jeho, se v OSN ocitají prakticky osamocené, protože konzervativní neziskové organizace ve Spojených státech se zaměřují na zákonodárce na Kapitolu. Gennariniho advokátní skupina je prakticky jediná, kdo se v OSN snaží lobbovat za rodiny a rodiče, říká.
Konzervativci by podle něj neměli prosazovat odchod z OSN, naopak by se tam měli více zviditelnit a prosazovat rodinné hodnoty, které vyznává většina občanů světa. „Všechny tyto [proti rodinné] politiky – nikdy nebyly předloženy voličům,“ řekl Gennarini.
Poukázal na nedávnou kontroverzi kolem pandemické smlouvy, kterou připravuje WHO. Mnozí konzervativci se obávají, že smlouva odebere Spojeným státům kontrolu nad situací a bude jim i ostatním zemím diktovat, jak budou v budoucnu reagovat na epidemie. „Když se podíváme na pandemie, tak už de facto máme světovou vládu,“ říká.
Celosvětové organizace podle něj mají větší moc, než si lidé uvědomují. Je to proto, že suverénní vlády podepisují s OSN smlouvy nebo dohody, které jsou právně závazné, podobně jako dohoda o životním prostředí známá jako Pařížská dohoda o změně klimatu.
Výsledkem je rozsáhlý soubor mezinárodního práva, který vznikl kolem těchto dohod – politik, které voliči v demokratických zemích nikdy neschválili, poukazuje Gennarini. „Je to obcházení ústavy. Všude na světě to podkopává demokracii.“
Překlad původní zprávy americké redakce: Kateřina Kudláčková.