„Jestliže se na někoho nezapomnělo 1 000 let, musí to být mimořádná osobnost. Takovou sv. Václav rozhodně byl. On a dynastie jeho Přemyslovského rodu nasměrovali naši zemi na Západ. To je naše identita, kterou se občas snaží někdo zpochybnit,“ publikoval na svém X účtu k letošnímu svátku svatého Václava Daniel Hermann. „Držme se sv. Václava, vede nás správně,“ dodal.
Historikové dodnes nemají jasno tom, zda knížete Václava opravdu zavraždil jeho vlastní bratr Boleslav. Některé verze se přiklánějí tomu, že se bratři spolu na cestě ke kostelu dostali do rozepře a že družina Boleslavova, ve snaze ochránit svého pána, během potyčky Václava zabila.
Václav se narodil svému otci Vratislavovi I. a matce Drahomíře, ovšem velký vliv na něho měla jeho babička Ludmila, později svatořečená, která jej učila křesťanským zásadám, ctnostem, základům moudrosti i rozvaze. Díky ní dospěl v panovníka, který ochránil svůj národ před nepřátelským podmaněním.
Svatý Václave, zůstaň s námi
„Mezi jeho významné ctnosti patřila silná vůle, hluboká zbožnost a mírumilovnost. Svým příkladem vedl lid z vlivů pohanství ke křesťanskému životu,“ uvádí catholica.cz a dodává, že po jeho smrti se „úcta k sv. Václavovi rychle rozšířila po celé vlasti i za hranice“.
Později se ke svatému Václavovi lidé obraceli zejména v dobách útlaku, Protektorátu i komunistické totality. Nelze zapomenout na knížete, ani na skladbu Petra Skoumala, ve které je vyjádřena víra a naděje, i odkazy na dobu totality:
„Svatý Václave, neodjížděj a zůstaň s námi
– vévodo naší víry, naší samoty.
Svatý Václave, neodjížděj a zůstaň s námi…“
V písni následuje i vtipná „útěšná poznámka“:
„- vždyť vodní dělo pálí jen párkrát do roka…“
Zatímco ostatky svatého Václava odpočívají v kapli chrámu svatého Víta, od roku 1912 shlíží jeho jezdecká socha na hlavní pražské náměstí. Dílo Josefa Václava Myslbeka se stalo největším symbolem české státnosti.
K letošnímu svátku se vyjádřil také současný premiér české vlády Petr Fiala:
„Dnes slavíme Den české státnosti. Připomínáme si naši národní identitu, své kořeny a hrdost na naši zem. Je to dobrá příležitost, abychom si uvědomili, že bychom měli být sebevědomou zemí sebevědomých občanů. Pokud si totiž budeme věřit, můžeme patřit mezi nejúspěšnější země Evropy. O tom jsem přesvědčen.“
