Měsíc říjen se ujímá vlády po září, je u nás druhým podzimním měsícem – a má své zvyky a obyčeje. Většinou již fouká ze strnišť, lidé si pilně připravují dříví na topení v zimě, děti běhají po sklizeném poli a pouštějí draky, pokud mají příznivý vítr.
„Nebem letí draci,
vrány do nich klovou.
Podzim se k nám vrací
s vůní bramborovou. (Jindřich Balík, časopis Sluníčko)
Úroda je již pod střechou, jablka očesaná nebo posbíraná, vinná réva sklizená a probíhají sklizňové slavnosti – posvícení, vinobraní, poslední leč nebo jiné hody.
A co hody přímo na poli?
Když jsou brambory vybrané, shromáždí se na poli suchá bramborová nať nebo hrsti zbylé slámy ze strniště a to se zapálí. Snad všichni dobře známe vůni těchto spalovaných produktů podzimu z filmu Dým bramborové natě od F. Vláčila. Po shoření natě zůstal řeřavý popel. Do něj se vsázely brambory a zahrnuly, aby se v jeho žáru upekly. Mezitím děti mohly skákat přes ohýnek nebo se držet za ruce a tančit okolo. Upečené brambory se vybraly z popela, vylouply se z černé kůrky, posypaly solí a – to byla ta největší dobrota.
Na co se v říjnu můžeme těšit?
Za starších časů si děti vyráběly a malovaly draky, se kterými pak běhaly po návrší a bavilo je, jak drak létal a dělal různé kličky ve větru.
Vedle pouštění draků je také čekala práce – když rodiče naštípali dříví, děti sbíraly polínka a poklízely je do zásob nebo je skládaly do otepí, které se pak nosily ke kamnům. Všichni se mohli těšit na praskající polena v kamnech a jak si k nim přisednou a budou se hřát.
Babičky a případně vnučky chodily sbírat šípky, ze kterých se pak v zimě vaříval čaj. Šípky a kysané zelí bývaly zdrojem vitamínu C během zimního období. A nezapomeňme na jablíčka poskládaná ve sklepě, do školy si děti nosily aspoň jedno každý den ke svačině.
Děti s rodiči také chodily klátit kaštany. Tou dobou už jejich pichlavé obaly popukaly a z nich padaly krásně vybarvené kaštánky. Z kaštanů a sirek se pak po večerech tvořila zvířátka nebo panáčci. Těmi se pak vyzdobil příbytek. Ostatní kaštany se předávaly myslivcům k zimnímu přikrmování zvěře.
Dospělí se mohli těšit na vinobraní, protože jak se říkávalo: „Září víno vaří, ale říjen mačká hrozen“.
Na říjen také připadají některé církevní svátky, nejprve je na řadě svatý František z Assisi. Na jeho počest se dnes slaví 4. října jeho svátek jako Den zvířat, protože František miloval zvířata ochraňoval je před zlým zacházením. Nazýval je bratry a sestrami a věřil, že ptáčci oslavují Stvořitele zpěvem. Je právem pokládán za patrona zvířat i ochránců přírody, což potvrdil papež Jan Pavel II.
Se svátkem sv. Havla je spojováno posvícení. Dobu určilo nařízení císaře Josefa II., který se snažil omezit rozbujelost zábav, a tak roku 1786 stanovil jednotné datum oslav na neděli po svatém Havlu.
„To je zlaté posvícení,
to je zlatá neděle.
Máme maso a zas maso,
k tomu kousek pečeně.“
Zpívalo se a písnička lidem zněla v uších ještě poté, co se vrátili ke každodenní pracovní činnosti. Lidé si považovali podzimních hodů, protože tehdy nebyly supermarkety a neměli maso každý den.
V dnešní době mobilů a počítačů – na co se můžeme těšit v říjnu?
V návaznosti na staré zvyky můžeme jít s dětmi pouštět draky anebo klátit kaštany, které se pak odevzdávají ve škole nebo myslivcům. Můžeme malovat na kamínky, sesbírat spadané listy stromů a nakreslit jejich barevnost na papír. Místo přes ohýnek si můžeme zaskákat na švihadle. Houby někdy ještě rostou, můžeme se projít po lese. A večer máme možnost nechat polínka rozhořet v domácím krbu. A k němu přisednout s čajem a knížkou v ruce.
