ČTK

10. 10. 2023

Ruská spisovatelka Guzel Jachinová se domnívá, že v době hlasu zbraní a politických přestřelek mezi Ruskem a Evropou je potřebný dialog. Autorka oceňovaných románů Zulejka otevírá oči, Děti Volhy a Vlak do Samarkandu proto ráda přijímá každé pozvání na setkání se čtenáři. Zachování dialogu považuje za důležitější než před několika lety. Jedna z největších hvězd současné ruské literatury to dnes řekla na setkání s novináři v Knihovně Václava Havla v Praze.

“V době hlasu zbraní a politických přestřelek mezi Ruskem a Evropou je potřebný dialog.”

Jachinová, která veřejně odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu, se setká se čtenáři na stejném místě dnes večer. Po pobytu v České republice zamíří do Německa a Rumunska. „Dialog je potřebný a je po něm poptávka,“ uvedla Jachinová. „Když jsem poprvé v roce 1995 přijela do Evropy, francouzští studenti se mě vážně ptali, zda po Moskvě chodí medvědi. Není možné, abychom o sobě jeden o druhém věděli tak málo. V současné době není z Evropy do Ruska vidět, a naopak. To je živná půda pro obnovu stereotypů,“ dodala.

Spisovatelka žijící střídavě v Moskvě a Almaty (původní název Alma-Ata) hned v únoru loňského roku veřejně odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu. „Je brzy dnes hovořit o smíření, když konflikt ještě neskončil, ale není to brzy pro umění. Obecně má ve válce umění více úkolů než v době míru. Kromě potřeby zpracovávat aktuální traumata se musí zabývat i dotazem, co bude zítra,“ řekla.

Jachinová podotkla, že po invazi 24. února 2022 pro ni bylo velmi obtížné pracovat, protože psaní pro ni na několik měsíců ztratilo smysl. „Až později jsem pochopila, že sledovat stopy totalitarismu je dnes důležitější než v minulosti. Smysl práce se mi tím částečně vrátil. Takže doufám, že dokážu dopsat svůj čtvrtý historický román,“ řekla.

Autorka oceňovaných knih

Autorka tří oceňovaných knih se ve svém zatím posledním románu Vlak do Samarkandu vrací k tématu hladomoru v Povolží ve 20. letech minulého století. Ve svém prvním díle Zulejka otevírá oči vychází z babiččiných zkušeností. Konkrétně se zatčením a exilem v Sovětském svazu 30. až 40. let. V druhé knize Děti Volhy píše o tragických osudech etnických menšin v rané sovětské historii. Všechny tři romány vyvolaly velké polemiky, od chvály až po kritiku za pokus o „přepisování“ historie.

„Vysvětluju si to tím, že lidé emočně nedebatovali jen o mé knize, ale také řešili svůj vlastní vztah k sovětské minulosti. Ve společnosti dozrávala potřeba dialogu a jediné místo, kde se mohl odehrávat, bylo umění. To ale před rokem a půl skončilo,“ konstatovala Jachinová.

Rodačka z Kazaně vnímá, že v její zemi je v současné době postava diktátora Stalina vnímána s většími sympatiemi než v minulosti. „Neospravedlňuju to, ale snažím se vysvětlit, že je za tím přání žít ve velké respektované zemi a touha po sociální spravedlnosti. V mých knihách je můj vztah ke Stalinovi jasný. Je potřeba ho i na legislativní úrovni označit za zločince. V devadesátých letech bylo chybou, že se destalinizace neodehrála na politické úrovni, ale jen v umění,“ prohlásila.

Jachinová na státní univerzitě vystudovala fakultu cizích jazyků, posléze absolvovala na filmové škole v Moskvě scenáristiku, kterou dokončila v roce 2015. Jako spisovatelka debutovala v literárních časopisech Něva a Okťabr. V roce 2017 vyšel v českém překladu její román Zulejka otevírá oči, který se stal předlohou televizního seriálu. Následující román Děti Volhy se stal v květnu 2018 druhou nejprodávanější knihou v Rusku. Získal mezi jinými ruskou státní cenu Velká kniha a dosud byl přeložen do 17 jazyků. Loni v září vyšel román Transport do Samarkandu. Za překlad byl Jakub Šedivý vyznamenán Tvůrčí prémii v rámci Ceny Josefa Jungmanna.

Související témata