Pěstování intenzivních osobních svazků
Sparťané: Žádné jiné označení nepředstavuje více chmurného, odhodlaného a disciplinovaného válečníka než toto.
Způsob, jakým Sparta, malý městský stát ve starověkém Řecku, podporovala tyto válečníky, však nezačal válkou, ale strukturou společnosti. Tato společnost ovšem měla na jednu stranu mnoho hlubokých problémů, které měly zřejmě přímý vliv na její konečný úpadek. Proto by se velká část výcviku Sparťanů neměla napodobovat.
Na druhou stranu se od Sparťanů můžeme ale také mnohému naučit, protože ve svých silných stránkách byli nepřekonatelní. Po stovky let, od šestého do čtvrtého století před naším letopočtem, byli Sparťané spjati do nejrozvinutějšího společenského svazku, jaký byl kdy vytvořen.
Podstata tohoto úmyslu byla brilantní a jednoduchá. Byl jednoduchý, protože vycházel z některých základních životních zkušeností: učení, jezení a bojování. Byl geniální v tom, že jeho využití těchto zkušeností se týkalo celého jejich života: Sparťanští muži se učili v jedné skupině, jedli v jiné, bojovali v další a byli vázáni na konkrétní starší muže jako mentory.
Sparta: Starověká totalita?
Někdo by možná řekl, že se spartská společnost podobala moderním totalitním státům. V některých ohledech je to pravda. Zaprvé, hybnou silou jejich společenského uspořádání byl rozsáhlý útlak obyvatel, které si dlouho předtím podrobili: heilótů. Sparťanů bylo až desekrát méně než tohoto podrobeného lidu, který se staral o většinu zemědělství v polis.
Sparťané se tedy stále obávali vzpoury heilotů. Jejich reakcí na tyto obavy bylo zintenzivnění vztahů mezi sebou navzájem. Proto se tedy spartská společnost podobá moderním totalitním státům, tím že byla motivována k ovládání a omezování svobody druhých.
Přece jenom je v tom ale něco víc. Sparťané se nikdy nezaměřovali na odstranění nestátních institucí, jako je rodina, zatímco komunistické sovětské Rusko to udělalo, hned jak se v roce 1917 dostalo k moci. Zatímco Sparťané podřídili některé aspekty rodiny přežití celé polis, měli zdravý selský rozum a netoužili změnit lidskou přirozenost.
A konečně, zatímco spartská společnost byla motivována udržet si svou moc, její organizace byla založena na upevňování některých přirozených lidských vazeb. Na rozdíl od tendence moderních států oslabovat mezilidské vazby a u svých občanů je nahrazovat vazbou na sebe sama jako jedinou stabilní a přímou, byly jednotlivé lidské vazby pro sociální integraci Sparťanů zásadní.
Ve skutečnosti byli Sparťané věrní Spartě – ne kvůli neosobním vládním prohlášením nebo školní propagandě, ale protože velmi dobře znali jednotlivé muže, s nimiž se učili, sloužili jim a jedli s nimi.
Ačkoli někdo může stále namítat, že stát tyto sociální vazby nařídil, nelze tento názor brát příliš vážně. Například žádný moderní stát nemá tak malý počet občanů jako Sparta v celé své historii. Co se týče dospělých mužů, počet obyvatel nikdy nepřesáhl 10 000. Ve své podstatě se Sparta podobala spíše malému městu – místu, kde každý každého znal.
A právě z tohoto hlediska nám může studium Sparťanů přinést největší užitek. Můžeme si vytvořit hlubší loajálnost v našich komunitách, církvích a dalších dobrovolných sdruženích tím, že budeme podporovat hluboká přátelství v menších skupinách.
Učit se společně
Všichni známe ten zvláštní pocit sounáležitosti s vrstevníky. Tito lidé znají mnohé z našich vlastních příležitostí i obtíží, ať už se jedná o vzrušení z prvního řidičského průkazu nebo o poznání, které přinášejí bolavá kolena. Sparťané pouze převzali toto spolucítění a záměrně ho umocnili.
Již ve věku sedmi let opouštěl sparťanský chlapec domov svých rodičů a žil s chlapci svého věku. Tito chlapci byli jeho stálými společníky po dalších zhruba 22 let. Společně se vzdělávali, učili se spolu bojovat a společně žili. O strádání a tvrdé disciplíně, které museli snášet, by se dal vyprávět jeden příběh za druhým. Ale klíčovým faktorem je, že to snášeli společně.
Ve věku okolo 12 let byl spartskému chlapci přidělen jakýsi mentor, starší spartský muž. Zatímco badatelé diskutují o tom, zda tento vztah zahrnoval i sexuální prvek, o dvou aspektech tohoto spojení se nediskutuje a byly zjevně zásadní: skutečné mentorování v oblasti života a morálky, a seznámení se s moudrostí starších.
Jíst společně
Dalším způsobem, jakým se Sparťané sdružovali, byl syssition neboli společná jídelna. Zde se, na rozdíl od věkově rozdělených tříd, scházeli k jídlu muži ve věku od 20 do 70 let. Při společném jídle se mohli společně smát, hádat a vyprávět si historky. A i když tomu tak v praxi vždy nebylo, ideálem bylo, aby Sparťan zůstal v jedné určené síni, dokud nezemřel nebo dokud nebyl příliš slabý na to, aby se jí mohl účastnit.
Bojovat společně
Ve věku okolo 20 let byli Sparťané již připraveni na válku. I v tomto případě byl záměr Sparťanů dlouhodobý; do oddílu, do něhož vstoupili, zůstávali až do smrti nebo stáří.
Tak proč byli Sparťané tedy tak dobří bojovníci? Nebojovali za svůj stát, způsob života nebo kvůli neosobní státní propagandě. I když bychom mohli říci, že bojovali za Spartu, Sparta nebyla pouhou abstraktní ideou. Jejich zkušenost se Spartou spočívala v intenzivních, trvalých a konkrétních vztazích s ostatními Sparťany.
Bojovali za svůj stát, protože bojovali za lidi, se kterými vyrůstali, od kterých se učili, se kterými jedli a se kterými bojovali bok po boku. Nebyla to nenávist k nepřátelům, ale láska ke svým bratrům, co motivovalo nejneohroženější bojovníky, jaké kdy svět viděl.
Z původního článku redakce deníku The Epoch Times přeložil Lukáš Kudláček.
