Spolek OBRAZ pokračuje v kampani pro zlepšení welferu zvířat, zejména hospodářských, které putují od nás z ČR na několikery evropská jatka. Obránci publikují otřesná videa, která se během transportů podařilo natočit, a apelují na politické činitele i veřejnost, aby tyto způsoby vyřešili, a aby byla jateční i jiná zvířata transportována humánním způsobem, odpovídajícím dnešním pravidlům a rovněž podle zákona na ochranu zvířat č. 246/1992 Sb. a jeho novely ze dne 4. 12. 2020.
Spolek OBRAZ proto pořádá kampaň za „lepší zákony pro zvířata“.
Podle slov ochránce přírody M. Bartoše vyplynulo, že například na jejich organizaci Český svaz ochránců přírody (ČSOP) chodí nabídky na školení pro přepravce zvířat. Ale tato organizace dobrovolných ochránců přírody tyto kurzy adekvátně nepotřebuje.
„Doufal jsem, že zvířata přepravují školené osoby. Jak je vidět, tak to není pravda,“ podotkl k aktivitám OBRAZu Miloslav Bartoš, předseda jihlavského ČSOP.
Epoch Times se obrátil na vzdělávací agenturu a na Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i. v Uhříněvsi s dotazem, pro koho jsou správně tyto kurzy určeny a zda to má vliv na přepravce.
„Pořádat kurzy pro dopravce přepravující zvířata může pouze vzdělávací agentura, která má akreditaci od Ministerstva zemědělství ČR, což je v tomto případě mimo jiné i Zoorekvalifikace (Ing. Lenka Šíšová),“ odpověděl Ing. Vladimír Němeček, vedoucí živočišné výroby a osoba zodpovědná za welfare zvířat, a dodal že VUŽV v.v.i. Zoorekvalifikaci pro konání kurzu pouze pronajímá prostory.
„To, kdo musí kurz mít, velmi přesně upravuje Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností (NR). Toto nařízení poměrně jasně stanoví, za jakých podmínek – technických či legislativních – lze zvířata přepravovat,“ pokračuje Ing. Němeček.
Podle něho nařízení stejně tak určuje, „kdo musí takovým kurzem projít, a v článku 17 stanoví podmínky kurzu a vydání osvědčení pro přepravce. Nařízení se podle článku 1 NR 1/2005 vztahuje na přepravu živých obratlovců prováděnou v rámci Společenství, včetně zásilek, které vstupují na celní území Společenství nebo je opouštějí“.
Ovšem primárně je kurz určen pro všechny přepravce živých obratlovců za účelem jakékoliv hospodářské činnosti. Určité výjimky mají soukromí zemědělci přepravující zvířata na vzdálenost do 50 km nebo za účelem sezónních přesunů, doplňuje Ing. Němeček.
Dále pak je kurz určen přepravcům obecně při přepravě zvířat do 65 km. Z tohoto důvodu jsou nabídkou kurzů oslovovány organizace, u kterých přichází v úvahu přeprava zvířat, mimo jiné i záchranné stanice pro handicapovaná zvířata a neziskové organizace, které vyvíjejí hospodářskou činnost.
Účelem kurzu Zoorekvalifikace je informovat samotné přepravce o správném způsobu přepravy a o požadavcích přímo účinného předpisu, kterým je Nařízení Rady č. 1/2005. Dozorujícím orgánem nad uplatňováním předpisů je v tomto případě Státní veterinární správa ČR, která v případě, že zjistí pochybení, postupuje proti přepravci dle platných právních předpisů, zejména podle NR 1/2005 a zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání.
Pokud toto nařízení poruší řidič nebo průvodce, který je držitelem osvědčení o způsobilosti vydaného podle čl. 17 odst. 2, (úspěšný absolvent kurzu) může mu příslušný orgán pozastavit platnost osvědčení o způsobilosti, případně je odejmout. Státní veterinární správa je také ve sporných případech arbitrem toho, kdo kurz musí mít a kdo ne.
„Mrzí nás fakt, že se v některých případech předpisy nedodržují, ale pořadatel kurzu nemá výkonnou moc toto kontrolovat, je pouze nositelem informací, jak by měla přeprava podle pravidel welfare vypadat. Podobně jako například učitel v autoškole se snaží svého žáka naučit dobře řídit, ale na dodržování dopravních předpisů dohlíží Policie ČR. A zrovna tak se mezi absolventy autoškoly najdou řidiči, kteří předpisy porušují,“ dodává Ing. Němeček a ke zprávám od spolku OBRAZ sděluje:
„Je smutné, že k (vámi) uváděným excesům na hranicích Bulharska a Turecka docházelo. Nicméně řešit tuto situaci je v kompetenci příslušného dozorového orgánu v Bulharsku a kontrolních orgánů EU.“
Jako vedoucí živočišné výroby předpokládá, že aktivisté oznámili konkrétní závady, které sdělili kompetentním kontrolním orgánům, aby mohly být uplatněny nástroje k vymáhání plnění povinností při přepravě živých zvířat.
Pavel Buršík, tiskový mluvčí spolku OBRAZ, na náš dotaz odpovídá:
„Přepravců jsme se na absolvovaná školení neptali. Problém dálkových transportů živých zvířat do zemí mimo Evropskou unii je totiž hlubší a systémový. Cesta zvířat na korbách náklaďáků například na Blízký východ je dlouhá tisíce kilometrů a trvá několik dní. Už tento samotný fakt znamená pro zvířata nevýslovný stres a utrpení. Další zdržení a prodloužení utrpení znamená stání na hraničních přechodech.
Pravidla pro přepravu v rámci EU jsou rozhodně nedostatečná, ale přeci jen do nějaké míry vymáhána. Mimo Unii, v zemích jako Irák, Sýrie, Palestina nebo Alžírsko, pak už žádná faktická a efektivní kontrola neexistuje, byť na papíře by se měla na přepravu evropských zvířat uplatňovat stejná pravidla, jako kdyby byla převážena na území Unie. Po strastiplné cestě, při níž jsou zvířata navíc mnohdy vystavena vedru nebo mrazu, nedostatku vody a krmiva a nebo se zraní či onemocní, je ještě čeká brutální porážka podříznutím bez umrtvení.
Živá zvířata přitom rozhodně není třeba takto bezcitně převážet mezi kontinenty. Poptávku po živočišných produktech lze v cílových destinacích uspokojit vývozem chlazeného nebo mraženého masa, bez několikadenního utrpení na cestě a bez nekontrolované rituální porážky.“
K řešením problémů vzniklých při přepravě zvířat přispívá mimo jiné právě nabízené vzdělávání přepravců.
Článek z akce OBRAZu v Praze:
