Profesionální fotografka spojila svou lásku ke koním s úchvatnou přírodou Islandu, který si vybrala za svůj domov, a vytvořila fascinující sérii fotografií, v níž se příroda se zvířaty krásně propojuje.
Petra Marita Leifsdóttir se narodila a vyrostla ve finských Helsinkách, nyní je jí třicet let a žije a pracuje v hlavním městě Islandu – Reykjavíku.
Od dětství se Petra věnuje kreslení a malování koní. Ve 13 letech dostala svůj první digitální fotoaparát, který ji podle jejích slov, otevřel velký svět. Brzy začala fotografovat své přátele a koně své rodiny, aniž by tušila, že v budoucnu tyto dva zájmy spojí v kariéru.
Petra později studovala fotografii a mediální umění na vysoké škole a poté si ve Finsku založila vlastní fotografickou společnost.
V roce 2019 se přestěhovala na Island, aby se přiblížila přírodě a získala nové zkušenosti.
Petra řekla deníku The Epoch Times: „Jsme požehnáni tím, že jsme obklopeni přírodou, a to i v oblasti hlavního města. Máme nejčistší přírodní vody na světě, čistý vzduch a nedotčenou přírodu… To samé platí o koních. Chci ukázat krásu těchto půvabných a moudrých zvířat.“
„Koně jsou citlivé bytosti s největším a nejlaskavějším srdcem.“
Islandský kůň
V letech 2019 až 2021 pracovala Petra na sérii fotografií: Islandský kůň. Uvedla, že tento projekt, který probíhal převážně v létě 2020, je její poctou islandskému zvláštnímu plemeni koní a byl jedním z „absolutních vrcholů“ její kariéry.
Petra k tomu řekla: „V roce 2017 se v rámci projektu uskutečnilo několik akcí: Focení probíhalo na mnoha známých místech Islandu, jako je vodopád Skógafoss, ledovcová laguna Jökúlsarlón a černá písečná pláž Reynisfjara… mnoho focení proběhlo společně s mými nejlepšími přáteli a našimi nejdražšími koňmi. Díky naprostému nedostatku turistického ruchu toho léta jsme měli tu čest navštívit mnohá z těchto jinak přeplněných míst, aniž by byl někdo poblíž.“
Petra a její přátelé převáželi koně na jednotlivá místa na přívěsech a před uspořádáním série dramatických focení využili svých zkušeností, aby se ujistili, že jsou koně v každém prostředí spokojení. Podle Petry je nezbytné, aby fotograf koní hluboce rozuměl tomuto citlivému zvířeti a jeho chování.
„Vím, jak číst jejich chování a signály, vím, co po nich můžeme chtít, vím, jak je přimět, aby při focení podali co nejlepší výkon,“ řekla Petra, která má s koňmi celoživotní zkušenosti. „Vím také, jestli potřebují přestávku na pastvu mezi záběry nebo jestli začínají být unavení. Focení probíhá vždy podle podmínek koní.“
Přesto Petra dodává: „Jsou součástí zdejší krajiny a patří do přírody, takže se při focení vždy cítili šťastní a uvolnění.“
Z bezpečnostních důvodů měli koně během některých focení speciálně vyrobené ohlávky, které byly z výsledných snímků digitálně odstraněny. Protože práce s velkými zvířaty může být sama o sobě výzvou, Petra se držela jednoduchého vybavení, a tak fotila několika fotoaparáty najednou, aby odpadly potíže s výměnou objektivů nebo přibližováním a oddalováním.
Snímek snů
Jedna z Petřiných nejoblíbenějších fotografií z této série byla pořízena za jasné letní noci u vodopádu Skógafoss v roce 2020.
„Obvykle se zde nachází stovky lidí, ale tentokrát jsme byli úplně sami. Byla jsem tam jen já, dva přátelé a dva koně. Měla jsem s sebou svého vlastního koně Hélu, díky které bylo toto focení ještě výjimečnější.“
S majestátním vodopádem v pozadí nechala Petra v řece pobíhat koně.
Petra vypráví: „Řekla jsem si, že nejlepší úhel záběru získám, když se s fotoaparátem postavím doprostřed řeky, a tak jsem si zula boty a vstoupila do ledové vody vysoké po kolena. Voda tekla přímo z ledovců, dolů z hor, takže vás mohu ujistit, že to byla ta nejstudenější voda, do které jsem kdy vstoupila, ale podařilo se mi zachytit vysněný záběr… rozhodně to stálo za to, aby mi mrzly prsty na nohou!“
Další z Petřiných oblíbených snímků byl pořízen za „kouzelného světla západu slunce“ ve dvě hodiny ráno na poli vedle jejího domu. Hodinu seděla ve vysoké trávě a pozorovala dvoutýdenní hříbata, která se navzájem spřátelila.
„Tato dvě hříbata na obrázku spolu poprvé navázala kontakt, který začal jemným pozdravem, ale který po několika minutách vyústil ve skutečnou hru,“ řekla Petra.
Další snímek, pořízený v jeskyni Hálsanefshellir na černé písečné pláži Reynisfjara, zobrazuje jedinečné a majestátní čedičové skalní sloupy v jeskyni a je to jeden z nejoblíbenějších snímků Petry.
Překvapivý prvek
Fotografka tvrdí, že jednou z nejkouzelnějších ingrediencí její série fotografií je dar od samotné matky přírody: přirozené světlo.
V létě je na Islandu nepřetržitě denní světlo, protože slunce nikdy úplně nezapadá, a focení v teplém světle může probíhat i uprostřed noci. Zatímco během nejtemnějších zimních dnů má Island pouze tři hodiny „denního světla“, měkkého světla při západu slunce, kdy slunce zůstává blízko obzoru.
„Nepoužívám umělé zdroje světla nebo dokonce reflektory, ale pracuji s aktuálním okolním světlem,“ říká Petra. „Podle mého názoru má Island přirozené světlo jako žádné jiné místo… vždy je tu prvek překvapení a člověk musí být opravdu kreativní… žádné dvě focení nebudou stejná.“
Na závěr se Petra podělila o další informace o historii koní na Islandu a jejich měnící se roli v životě lidí: „Koně nejsou na Islandu původní, první koně na Island přivezli Vikingové. Vzhledem k izolované poloze Islandu a drsnému klimatu se tito malí koně stali mimořádně silnými a odolnými.“
V průběhu historie hráli tito koně v každodenním životě obyvatel Islandu obrovskou roli.
„Koně se používali jako dopravní prostředek a k nejrůznějším zemědělským pracím. Pro mnoho lidí byli nepostradatelní,“ řekla Petra. „V dnešní době je většina koní určena k rekreačnímu ježdění, ale i dnes jsou velkou součástí islandské kultury a mají velké místo v našich srdcích.“
Dokonce i když se vydáte na cestu napříč zemí, je těžké vyhnout se stovkám, ne-li tisícům koní na rozsáhlých pláních.
„Jsou neodmyslitelnou součástí krajiny,“ řekla. „Tito malí koně sem patří a daří se jim tu.“
Petra tak cítí povinnost podělit se o jejich krásu.
Opravdové požehnání
„Kůň narozený na Islandu stráví několik prvních let života venku ve velkém stádu, kde si hraje, jí a spí,“ praví Petra. Na Islandu však žádní divocí koně nejsou; všichni koně mají své majitele, kteří jim zajišťují přístup k potravě a vodě a udržují jejich zdravotní stav.
„Jinak vyrůstají velmi přirozeným způsobem, vzájemně se ovlivňují a učí se jeden od druhého,“ řekla Petra. „S výcvikem nezačínají dříve, než jim jsou zhruba čtyři roky.“
Islandští koně jsou přirozeně zvědaví, přátelští a společenští a rádi spolupracují s lidmi. Milují pozitivní odměnu v podobě mazlení a drbání a „neustále kontrolují kapsy, jestli v nich není nějaký pamlsek“.
Kromě fotografování koní nabízí Petra také svatební focení, focení žádostí o ruku, rodinná focení a setkání s islandskými koňmi, kde se lidé mohou setkat s koňmi, pozdravit je a nechat se vyfotografovat. Svou práci sdílí na svých webových stránkách a v budoucnu plánuje pořádat fotografické zájezdy a akce na Islandu i online.
„Je opravdovým požehnáním, že mohu žít a pracovat v této nádherné zemi s panenskou přírodou a magickou atmosférou,“ praví Petra.
Zde je několik dalších neuvěřitelných snímků majestátních koní v úchvatné krajině:
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce The Epoch Times
