Po malém ženském obřadu se nohy mojí babičky naprosto změnily. Zkrásněly. Získaly jednotnou barvu a matný lesk.
Tomu předcházelo navlékání punčoch, zručné přicvaknutí k podvazkovému pásu, pak už stačilo jen nazout semišové střevíčky a – z babičky, která se předtím po dvoře pohybovala v zástěře a v pantoflích, se najednou stala dáma, jedoucí do města na nákupy.
Jsou hebké, elastické, příjemně přilnou – nezbytná část dámského prádla tvoří už léta samozřejmou složku odívání. Punčochy. Anebo punčochové kalhoty.
Lidé nesnesou chlad, a proto se potřebují odívat. Od pradávna lidské bytosti řešily, jak ochránit svoje dolní končetiny před chladem. Během historie se tvar tohoto kusu oděvu měnil a zlepšoval, ať už ve tvaru nebo materiálu, ze kterého byl pořízen. Jeho počátky sahají do starého Egypta, ponožky se objevily ve hrobkách významných šlechticů, ať už byly tkané nebo vyplétané.
Víme, že ve starém Egyptě, i v Římě, si lidé chránili nohy natahovací punčochou, nohavicí, ať už koženou nebo hedvábnou. Ve středověku bylo nějaký čas nošení punčoch výsadou pouze šlechty, a to zejména pánů. Představitelé šlechty se rovněž nechávali malovat v obrazech hrdě ukazujíc punčochy na nohou.
Hedvábí patřilo k nejluxusnějšímu látkovému zboží, přicházelo z Číny od motýla bource morušového. Hedvábné punčochy si pro jeho vysokou cenu mohla dovolit jen vysoká vrstva společnosti. Třeba královská rodina.
A jak to řešila ta spodní vrstva společnosti? Ti se odívali se do ručně pletených punčoch, do kožených legín a anebo jiných nohavic z různých látek. Indiáni v prériích také řešili nošení samostatných nohavic, legín, které se přivazovaly k opasku. Kalhoty neznali. Podobně později činily dámy s jednotlivými punčochami, které si připínaly k podvazkovému pásu, než byly zavedeny punčocháče.
Večer při světle svíčky sedávaly maminky dětí s pletacími jehlicemi a donekonečna ručně pletly okrouhlé nohavice, jednak pro chlapce ke krátkým kalhotám, jaké tehdy nosili, jednak punčochy pro děvčátka k sukýnkám.
Zcela první pletací stroj vynalezl reverend William Lee v roce 1598. Tím se výroba okrouhlého pleteného zboží značně zjednodušila.
Pletací stroj pana Lee způsobil, se punčochy více rozšířily a staly se dostupnějšími. Pro dámy to znamenalo konečně odložit několik vrstev spodniček a zjednodušit odívání. Také mohly zpod sukně ladně ukázat kotník oděný v kouzelně průsvitný úplet.
Ale stále ještě musely počkat asi tři století, než nastal rok 1939 a punčochy se staly dostupnými pro široké vrstvy dam v amerických obchodních řetězcích. Kdepak z hedvábí, ty už byly pořízeny z celkem levného a relativně odolného nylonu. První kousky z nylonu představila americká společnost DuPont. Zpočátku se vyznačovaly podlouhlým švem, kterým byly vzadu svisle na noze sešity.
U nás v Čechách se dámy dočkaly punčoch okolo roku 1950, když český vědec Otto Wichterle vynalezl vlákno polyamidu (PAD). Vynašel jej již o pár let dříve, ovšem jeho éru zpozdila válka. Až od 50. let minulého století si naše československé ženy mohly běžně zakoupit punčochy. Navíc některé byly obdařeny samodržícím lemem, takže to přineslo osvobození od nošení podvazkového pásu.
Jako první začala po válce silonky vyrábět Baťova firma, avšak záhy po znárodnění továren se výroba silonu přesunula do Plané nad Lužnicí a po roce 1950 začal punčochy produkovat závod Elite Varnsdorf. Tam probíhala jejich výroba několik desítek let, dokonce se dámské silonové zboží vyváželo i za hranice, zejména do zemí východní Evropy. Československé silonky tam byly velmi oblíbené.
S příchodem 60. let a minisukní se urychlil vývoj punčocháčů, jelikož podvazky se ke kratším sukním už vůbec nehodily.
K poslední inovaci punčochových kalhot přispěla lycra, která jim zajišťuje větší pružnost, lesk a současně odolnost. S lycrou se také otevřel prostor pro bezpočet vzorů a barev.
Punčochové kalhoty dodávají lidem nejen zabezpečení nohou před chladem, ale také pocit důstojnosti.
