Polák velký, středně velká potápivá kachna, symbolicky předává žezlo ptáka roku menšímu jedinci, rehkovi domácímu. Rehek domácí je náš malý pěvec, lidově též zvaný kominíček nebo čermáček. Nyní se stal ptákem roku 2024.
„Původně vysokohorský druh se během několika staletí stal souputníkem člověka – nejrůznější lidské stavby a zejména městská betonová džungle mu připomínají skalnaté prostředí hor. Kromě postupného šíření rehka domácího na sever Evropy můžeme v posledních letech v Česku sledovat další změny. Zatímco dříve byla naše hnízdní populace přísně tažná, v posledních letech lze v některých městech pozorovat přezimující jedince. To vše patrně souvisí s oteplováním planety,“ uvedla Věra Sychrová.
Na příští rok byl rehek vyhlášen ptákem roku 2024 Českou společností ornitologickou (ČSO).
„Udělením tohoto čestného titulu chtějí ornitologové upozornit na to, že i běžné druhy ptáků mohou napomoci porozumění, jak změna klimatu ovlivňuje rozšíření druhů a chování jednotlivých populací,“ vysvětluje Sychrová.
Titul pták roku ČSO uděluje zpravidla známým druhům, které lze potkat na mnoha místech naší republiky.
„Rehek domácí obývá velkou škálu stanovišť, od městského prostředí až po vysokohorská suťoviště. Zvlášť si oblíbil lidská sídla, ať už rušná centra měst, poklidné vesnické návsi i samostatně stojící usedlosti, hájenky, seníky, kůlny či horské chaty,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.
Šedavé nebo černošedé zbarvení a nápadný rezavý ocas, kterým často potřásá, patří mezi hlavní znaky rehka domácího. Většina samců se náznakem typického černošedého kabátku pyšní až v druhém roce života.
„Od tohoto metaforicky umouněného šatu se odvozuje lidové pojmenování kominíček. Původ českého zoologického jména rehek však není zcela jasný: zatímco někteří ho odvozují ze slova rezek, jiní předpokládají zvukomalebný původ podle skřípavého popěvku a argumentují podobnými lidovými jmény jiných pěvců (řehák, řeháček),“ vysvětluje Petr Procházka z brněnského Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Když uslyšíme čermáčka zpívat, může nám připadat, že slyšíme řehtačku nebo chrastítko.
Rehek je také vedle kosů jedním z výstražných hlídačů, pokud jde zahradou kočka. Jakmile postřehne predátora, spustí alarm podobný krátkému poštěkávání a doprovází je, dokud zvíře neodejde do bezpečné vzdálenosti.
Rehci domácí se do Česka ze zimovišť ve Středomoří vracejí v březnu. „Krátce po příletu lze pozorovat samce, jak zpívají z vyvýšených míst, jako jsou hřebeny střech nebo komíny. Rehci domácí začínají zpívat během dne jako jedni z prvních ptáků, a to ještě před rozedněním. Charakteristickým zpěvem, který má v sobě několik chraplavých či přiškrcených slabik, vymezují své teritorium a zároveň lákají samice. Po spárování samice staví hnízdo v nejrůznějších výklencích, na trámech v podstřeší, ale nepohrdne ani vhodně umístěnou polobudkou s horní polovinou přední strany otevřenou (tzv. rehkovníkem). Snáší čtyři až pět bělavých vajec a vyvádí mláďata dvakrát do roka, výjimečně až třikrát,“ sděluje Filip Petřík, který se rehkům domácím systematicky věnuje.
Na rozdíl od mnoha jiných druhů ptáků, jejichž populace ubývají, rehkovi domácímu se daří dobře. Česká i celoevropská populace dlouhodobě vykazují mírný vzestup početnosti. „Zdá se, že rehek domácí těží ze schopnosti adaptovat se na život v lidských sídlech. Tím, jak se lidé stěhují z venkova a města se rozrůstají, vznikají pro rehky nové hnízdní příležitosti,“ konstatuje Procházka.
