Češi mají kvůli špatnému stravování nižší příjem důležitých minerálních látek, než doporučují odborníci, a narůstá u nich obvod pasu jako indikátor abdominální obezity, uvádí Státní zdravotní ústav (SZÚ) ve své nedávné zprávě.
Souhrnná zpráva za rok 2022 s názvem „Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí“ vyhodnocuje data o vystavení českého obyvatelstva toxickým látkám v životním prostředí i o zdravotním stavu z hlediska zdravotních rizik. SZÚ tento monitoring provádí již od roku 1994.
V sekci o dietární expozici se uvádí, že „přívod řady důležitých minerálních látek potravou je v české populaci nižší, než je doporučováno“ mezinárodními orgány. Ústav zkoumal hodnoty těchto minerálních látek: vápník, hořčík, fosfor, železo, zinek, sodík, draslík, selen, jod, měď, chrom, mangan a molybden.
Podle zjištění přijímá česká populace potravou nižší míru vápníku, železa a hořčíku, zatímco sodíku máme přespříliš, což platí zejména u osob mužského pohlaví. V porovnání s mezinárodními doporučeními byl odhadovaný příjem vápníku nízký ve všech věkových skupinách. Nejnižší hodnoty byly u osob starších 60 let (nízký příjem mělo 90 % žen a 80 % mužů).
U hořčíku je viditelný nedostatečný příjem v celé populaci, s výjimkou dětí ve věku 4–6 let. Nejnižší hodnoty pak byly zaznamenány u dospívajících dívek ve věku 15–17 let a starších žen. Příjem železa je nižší u poloviny žen ve fertilním věku a také u poloviny dětí ve věku 7–10 let. Draslíku mají nedostatek osoby starší 14 let.
Naopak nadměrný máme přísun sodíku, a to především u mužů (přes 90 % mužů ve věku 15–59 let mělo vyšší než doporučený příjem).
U dospělých osob ve věku 18–59 let se na příjmu vybraných minerálních látek, s výjimkou vápníku a draslíku, nejvíce podílelo maso a pečivo. U vápníku bylo hlavním zdrojem mléko a mléčné výrobky, u draslíku ovoce a zelenina.
SZÚ zároveň upozorňuje, že kdyby se lidé stravovali tak, jak jim odborníci doporučují, výkyvy v přísunu minerálů by byly daleko menší. „Pokud by spotřeba jednotlivých skupin potravin odpovídala doporučením výživové pyramidy, došlo by u většiny populačních skupin k podstatnému zlepšení situace,“ konstatuje zpráva.
Obvod pasu roste
Analýza dat SZÚ ukázala, že od konce 90. let minulého století došlo u dospělých Čechů k nárůstu průměrných hodnot obvodu pasu v rámci jednotlivých kategorií BMI (norma, nadváha, obezita).
Obvod pasu je přitom ukazatelem abdominální obezity, který se netýká pouze obézních lidí, ale i lidí s nadváhou a lidí s ideální hmotností. Břišní obezita představuje výrazné riziko vzniku kardiometabolických onemocnění i pro osoby s normální váhou a osoby s nadváhou.
„Nadváha a obezita představují jedno z nejvýznamnějších zdravotních rizik současného způsobu života. Jsou příčinou řady zdravotních problémů, jako například hypertenze, vysoké hladiny cholesterolu, diabetu, kardiovaskulárních onemocnění, onemocnění ledvin, nealkoholického ztučnění jater, chronických respiračních onemocnění, včetně spánkové apnoe, či 13 typů nádorových onemocnění,“ uvádí zpráva.
Dodává zároveň, že obezita a nadváha přináší také rizika mechanická v podobě „zatížení kloubů, páteře, problémy s chůzí a následně snížení soběstačnosti ve vyšším věku. Osoby žijící s obezitou jsou také vystaveny zvýšenému riziku závažných následků onemocnění covidem-19“.
Experti ze SZÚ použili při určování nadváhy a obezity dva ukazatele, a to BMI a obvod pasu. Kombinace obou ukazatelů je považována za výrazně robustnější prediktor budoucích zdravotních rizik než použití jen jednoho či druhého ukazatele.
Tuková tkáň v oblasti břicha představuje výraznější zdravotní riziko než tuk uložený v jiných částech těla (např. podkožní tuk), a to zvláště v případě viscerálního tuku, který se ukládá v dutině břišní a obklopuje orgány. Protože ukazatel BMI nedokáže rozlišit viscerální tuk od podkožního, pro určení abdominální obezity se používá měření obvodu pasu.
„Mezi lety 1998 a 2019 byl pozorován nárůst podílu osob s nadváhou a obezitou, a nárůst podílu osob ve vysokém kardiovaskulárním riziku stanoveném na základě obvodu pasu. Došlo k nárůstu průměrných hodnot obvodu pasu v rámci kategorií BMI. Z hlediska vývoje lze, s výjimkou mužů s normální váhou, pozorovat mezi lety 1998 a 2019 nárůst podílu osob s rizikovým obvodem pasu ve všech kategoriích,“ píše se ve zprávě.
Zjištěné údaje ovšem nemusí být plně vypovídající a mohou být limitovány velikostí vzorku populace, přiznává úřad. Zatímco prvních studií po roce 2000 se účastnilo několik tisíc osob, při měření v letech 2014 a 2019 šlo jen o necelé tři stovky respondentů.
