Od Lucie do Vánoc každá noc má svoji moc.
Den Lucie, 13. prosinec, byl až do roku 1582 (kdy byl zaveden gregoriánský kalendář) považován za nejkratší den v roce.
Když se v předvánočním čase blížil svátek svaté Lucie, začal naše předky ovládat strach. Tento tajemný a magický den byl považován za nejhorší ze všech dnů spojených s čarodějnicemi.
Říkalo se, že tehdy ožívají zlí démoni a čarodějnice, kteří mají tu nejzlověstnější moc. Naši předkové věřili, že tehdy čarodějnice létají na košťatech, chodí do domů a stájí. Měly škodit lidem, dobytku, přivolávat nemoci a krást kravám mléko. Svatá Lucie je měla před těmito bytostmi chránit.
Lidé se proto snažili zmírnit moc těchto negativních bytostí a vyhnat je z vesnic a měst. Přísně dodržovali různé příkazy, zákazy, dělali hodně hluku a spotřebovali při tom spoustu česneku – dospělí i děti ho jedli po celý den, aby se ochránili před zlými nadpřirozenými silami.
Ještě před první světovou válkou obcházeli vesničtí pastýři v den Lucie vesnice a domy. Troubili na pastýřské trubky, zvonili kravskými zvonci a práskali bičem. Doufali, že čarodějnice před hlukem utečou a neodváží se vstoupit do vesnic.
V některých domech hospodyně rozbíjely staré hliněné nádobí, tloukly na bubny a všude zamykaly dveře.
Vánoční úklid nám zůstal dodnes, ale málokdo ví, že za něj vděčíme svaté Lucii.
Dívky nebo ženy v bílých sukních, zabalené do bílé plachty a s tvářemi pomalovanými moukou, tiše obcházely domy a místnosti. V ruce měly husí křídlo, kterým vymetaly kouty, kamna a sporák a česnekem na tom místě dělaly kříž. Lidé používali svěcenou vodu, lískové proutky nebo kouř z posvátných bylin, aby se ochránili před čarodějnicemi a zlými silami. Nad dobytek věšeli hlavičky česneku a někde i cibule.
Staří, nemocní a ženy nesměli chodit na návštěvy, šít, vyšívat ani spřádat len a konopí.
Na den Lucie prý čarodějnice od rána hledaly příležitost, jak vstoupit do cizího dvora nebo domu a něco si vypůjčit. Prostřednictvím vypůjčeného předmětu mohly ovlivnit dění v dotyčné domácnosti. Proto se na Lucii nic z domu nepůjčovalo a každá žena, která se rozhodla přijít ten den na návštěvu, byla automaticky považována za čarodějnici.
Pranostiky
Svatá Lucie noci upije (ale dne nepřidá).
Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
Svatá Lucie – věrná svému slibu
Svatá Lucie se narodila v roce 286 bohatým křesťanským rodičům v sicilských Syrakusách. Po smrti svého otce tajně složila slib, že zasvětí svůj život Bohu a nikdy se nevdá.
Její těžce nemocná matka o tom nevěděla. Aby jí zajistila budoucnost, rozhodla se ji provdat za pohanského mladíka, kterému se líbily její oči.
Lucie ženicha odmítla a podle legendy mu poslala své oči na talíři. Panna Marie ji za to odměnila ještě krásnějšíma očima.
Lucie pak svou matku přesvědčila, aby se za její uzdravení šly modlit k hrobu svaté Agáty. Poté, co byla její matka zázračně uzdravena, jí Lucie prozradila svůj slib i touhu žít mezi chudými.
Matka tedy rozprodala její věno a peníze společně věnovaly těm, kteří je nejvíce potřebovali. Když se to dozvěděl odmítnutý nápadník, Lucii uvěznil. Přesto se Lucie své víry nevzdala. Byla mučena a 13. prosince 304 jí kat probodl hrdlo. Církev začala Lucii uctívat jako světici od 5. století.
V Itálii, odkud svatá Lucie pochází, je od středověku její svátek spojen se světelným procesím. Populární je také ve Švédsku, kde světici zosobňuje dívka v bílých šatech s věncem hořících svíček.
Článek původně vyšel na stránkách slovenské redakce Epoch Times. Překlad byl redakčně upraven.
