Sváteční shrnutí od autora „Vánoční koledy“, které možná neznáte.
Prosinec je jedním z nejhořkosladších měsíců celého roku, protože když navštěvujeme některé z našich oblíbených lidí, míst a vzpomínek, bolí nás také vzpomínky na ztracené přátele, rodinu a sny. Přesto prosinec, a zejména Vánoce, přináší jedinečné poselství, které bychom mohli všichni přijmout.
Charles Dickens se ve své povídce „Čím jsou Vánoce, když stárneme“ zamýšlí nad tím, jak hořkosladkým obdobím se mohou stát Vánoce, když stárneme. I přesto nás vybízí, abychom o Vánocích přivítali všechny a všechno.
Jako starší muž se Dickens ohlíží za svou minulostí a vzpomíná na veselý obrázek všech, kteří se shromáždili u stromečku. Jako dítě se na všechno a na všechny díval v duchu Vánoc. Všichni byli pospolu, byli laskaví a vše bylo kouzelné.
Postupem času si začal Dickens kolem stromečku vytvářet naděje a touhy, z nichž se mnohé nikdy nenaplnily. Nyní sedí u tohoto stromku a přemýšlí o nesplněných snech. Cítí bolest z nedosažené slávy, ze ztráty přátel a rodiny. Vybaví se mu každá jeho ztráta.
Všichni jsou vítáni
S tak smutnými vzpomínkami Dickens uznává, že by mohla převládnout deprese. Přesto se zbavuje tohoto smutného ducha a nahrazuje ho lepším. Během tohoto výjimečného období vítá hořkosladký pocit, který má on i ostatní, a volá: „Blíž a blíž našemu srdci budiž duch Vánoc, který je duchem činné užitečnosti, vytrvalosti, radostného plnění povinností, laskavosti a shovívavosti!“
Dickens o Vánocích nezavírá dveře svého domova a srdce nikomu, dokonce ani Smrti. U svého krbu vítá duše těch, kteří odešli. Uvidí mladého „zdeformovaného chlapce“, který zemřel, ale nyní se prochází u Dickensova krbu. Bere na vědomí všechny děti, matky, otce a přátele, zdánlivě zapomenuté, kteří již odpočívají v pokoji.
Možná si říkáme, že ani smrt není tak zlá jako hřích. Dickens by jistě nepřijal do svého domova a srdce všechny špatné skutky a zlé lidi světa. Ale přijal, protože ošklivé je stejně tak součástí lidstva jako to krásné. S láskyplným srdcem Dickens říká: „V čase nesmrtelné naděje a v den narozenin nesmrtelné milosti nezavřeme dveře Ničemu!“ V tomto ročním období jeho srdce překypuje odpuštěním svým bližním.
Dickens navíc tuto vánoční atmosféru neomezuje pouze na vánoční čas. Ne! Nechá ji prostoupit svou minulostí, přítomností i budoucností. Nosí si tohoto ducha s sebou po celý rok a učí se všem jeho lekcím.
Tímto příběhem nás Dickens vybízí, abychom ve svých srdcích a domovech pěstovali ducha Vánoc ve vánočním období, ale i po celý rok. Přeje nám, abychom toto hořkosladké období přijali s vytrvalostí, odvahou a láskou. Neboť hořkosladké nás činí lidmi.
Když naplníme svá srdce a domovy vánočním duchem, budeme zpívat tak, jak říká Henry Wadsworth Longfellow ve „Vánočních zvoncích“:
Bůh není mrtvý, ani nespí!
Zlo neobstojí, dobro zvítězí,
S mírem na zemi, dobrou vůli lidem!
Přijetím Boha do svého života přijímáme i lidstvo, vidíme jeho krásy a odpouštíme mu jeho chyby. S blížícími se Vánocemi se připravme na to, aby v našich srdcích a domovech zavládl pokoj. V láskyplném a odpouštějícím duchu se nikomu neuzavírejme, abychom získali onen nebeský pokoj, který nikdy nezemře.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
