Analytický komentář
Ve Francii proběhl neobvyklý parlamentní boj za legislativní dodatek, který bude mít podle některých expertů mnohem větší dopad, než by se mohlo na první pohled zdát. Je otázkou jak a kým bude zákon uplatňován v právní praxi, ale podle kritiků může být už nyní použit pro preventivní zastrašování kritiků schválených léčiv jakými jsou například nové mRNA vakcíny proti onemocnění covid-19.
Jedná se o zákon, který má občanům poskytovat ochranu v „boji proti sektářskému zneužívání“. Tedy pokud by občan byl podveden nebo zneužit nějakou sektou.
Proč se ale kvůli tomu strhla taková mela a široká diskuse po schválení zákona? A jak to, že by zákon mohl umlčet kritické hlasy proti státem prosazovaným léčivům?
Bojovalo se o článek 4 ve zmiňovaném zákonu. Nejdříve jej zamítl Senát i Státní rada. Národní shromáždění, francouzská sněmovna, tento bod do znění zákona prosadila znovu. Jednalo se o velmi neobvyklý a vzácný legislativní manévr, pro který bylo zapotřebí získat podporou „prezidentské strany v Národním shromáždění“. Tedy podporu francouzského prezidenta Emanula Macrona.
Zákon byl nakonec stranami Národního shromáždění schválen poměrem hlasů 182 (pro), 137 (proti).
Kritici článku 4 jej nazývají „článek Pfizer“
Článek 4 nového zákona, kterému kritici přezdívají „článek Pfizer“, podle zprávy francouzského vědecko-politického blogu TKP kriminalizuje „podněcování ke zdržení se péče“. Zákon rovněž kriminalizuje „vyzývání k přerušení nebo zdržení se léčebné nebo preventivní péče“, jakož i „vyzývání k používání postupů, které jsou prezentovány jako terapeutické nebo profylaktické“, jinak řečeno léčebné nebo preventivní.
Kritici zákona uvádějí, že tuto formulaci lze použít na každého, kdo doporučuje odmítnout očkování mRNA vakcínou proti onemocnění covid-19 nebo „jiné léčebné postupy“, které jsou „podle stavu lékařského poznání zjevně vhodné“. Kritici dále míní, že kdokoliv kdo bude navrhovat alternativní léčbu nebo léky, by podle nového zákona rovněž podléhal trestu, který může znamenat až jeden rok vězení nebo pokutu až 15 000 euro.
Francouzský poslanec Jean-François Coulomme (Nová ekologická a sociální lidová unie), podle francouzské tiskové agentury LCP, přijetí zákona ocenil jako způsob, jak ochránit občany před tím, aby se nechali oklamat a rozhodli se kvůli tomu pro volbu, která by mohla poškodit jejich osobní zdraví.
„Upřímnost tohoto boje proti sektářským excesům nesmí spočívat v tom, že se zákonem sankcionují praktiky doplňkové péče nebo používání fytoterapeutických produktů,“ řekl Coulomme.
Arthur Delaporte, poslanec a člen francouzských socialistů, rovněž pochválil přijetí zákona a uvedl, že bude sloužit k „trestání podněcování k upuštění od péče“, a novinářům řekl, že „tímto článkem bráníme vědu“.
Francouzská novinářka, která kvůli obavám z postihu podle tohoto zákona komunikuje pod pseudonymem Annie Arnaudová, sdělila deníku The Epoch Times, že návrh zákona není o veřejném zdraví ani o vědě, ale jeho cílem je potlačit nesouhlasné hlasy.
„Článek 4 je zlotřilý, umožňuje umlčet lékaře a občany, kteří odmítnou genovou terapii,“ uvedla Arnaudová, která píše pro Freedom Train International (FTI), projekt bránící svobodu projevu a přístupu k informacím. „Už nebudeme mít právo kritizovat medicínský produkt, pokud ho bude prosazovat vláda. Tento zákon má chránit vládní šarlatány, kteří lhali o vakcínách proti covidu a prosazovali očkování.“
„Je to pirátství na vysoké úrovni, protože nyní se vláda domnívá, že je chráněna před jakýmkoli útokem,“ dodává novinářka z FTI.
Článek 4 (návrh zákona n°2157) – Nejedná se o právní překlad, pouze o překlad textu redakcí, platné je originální znění ve francouzštině
Za článek 223-1-1 trestního zákoníku se vkládá nový článek 223-1-2, který zní
Článek 223-1-2 – Nabádání k upuštění od léčebného nebo preventivního léčení nebo zdržení se takového léčení se trestá odnětím svobody na jeden rok a pokutou 15 000 eur, pokud je takové upuštění nebo zdržení se léčení prezentováno jako prospěšné pro zdraví dotyčných osob, ačkoli vzhledem ke stavu lékařského poznání je zřejmé, že by mohlo mít vážné následky pro jejich fyzické nebo duševní zdraví vzhledem k patologii, kterou trpí.
Stejné tresty se vztahují na nabádání k praktikám, které jsou prezentovány jako léčebné nebo preventivní pro cílové osoby, pokud je s ohledem na stav lékařských znalostí zřejmé, že tyto praktiky je vystavují bezprostřednímu riziku smrti nebo zranění, které může vést k trvalému zmrzačení nebo postižení.
Pokud po provokaci uvedené v prvních dvou odstavcích následovalo jednání, zvyšují se tresty na tři roky odnětí svobody a pokutu ve výši 45 000 eur.
Jsou-li tyto trestné činy spáchány prostřednictvím písemného nebo audiovizuálního tisku, použijí se pro určení odpovědného subjektu zvláštní ustanovení zákonů upravujících tyto záležitosti. (originál)
Někteří francouzští zákonodárci nejprve inkriminované části zákona vyškrtli poté, co opoziční strana vyjádřila rozhořčení nad dopadem na svobodu slova. Poté byl však znovu aktivován a 14. února 2024 prošel hlasováním ve francouzském Národním shromáždění.
Annie Arnaudová dodává, že ještě před přijetím zákona ve Francii někteří lékaři a zdravotníci zastávali kritický postoj k mRNA vakcínám proti onemocnění covid-19, nebo navrhovali jinou alternativní léčbu, i když už v té době byli pod zvýšeným tlakem úřadů prosazujících vakcinaci.
„Jedná se o vysoce libertinský článek, který nebude tolerovat jakoukoli kritiku léčebných postupů, které budou doporučovány státem nebo stanoveny jako povinné,“ uvedla paní Arnaudová. „Každému, kdo se odváží tyto terapie otevřeně kritizovat, budou hrozit pokuty a vězení. Již nyní jsou terčem útoků renomovaní lékaři, které tento článek umlčí.“
Kontroverze okolo mRNA vakcín
V posledních dvou letech se vakcíny proti covidu-19 zmítají v kontroverzích. Původní vakcíny si nechalo aplikovat údajně 67 % obyvatel ČR poté, co úředníci slibovali, že očkování účinně zabrání nákaze a zastaví šíření nemoci. Drtivá většina byly vakcíny od společnosti Pfizer. Jakmile však vyšlo najevo, že očkování nefunguje tak, jak bylo slibováno, zájem o následnou posilovací vakcínu dramaticky poklesl (i podle zpráv z jiných zemí).
Vakcínám lze přičíst také signály o nepříznivých zdravotních následcích, které byly údajně způsobeny očkováním.
Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) zaznamenal desítky tisíc podezření na nežádoucí účinky mRNA vakcín.
Podle americké databáze VAERS, vedené Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), byly vakcíny proti covidu-19 označeny za hlavní podezřelé ve více než 1,5 milionu hlášení nežádoucích účinků v době covidové. Tato čísla mohou být podle harvardské studie financované FDA ještě vyšší.
Znepokojení vyvolávají také postupy ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, který nařídil zahájit očkování dětí 12+ „bez důkazu o bezpečnosti vakcín a navzdory nesouhlasu SÚKLu“. Povolil očkování všem lidem starším osmnácti let a pokračoval v mediální kampani na propagaci vakcín „navzdory nesouhlasnému stanovisku SÚKLu“ nebo nabádal občany k očkování proti chřipce i covidu v jednom dni, i když nebyli v té době známé účinky interakce těchto dvou vakcín.
V souvislosti s anti-covidovými vakcínami byly také hlášeny případy krevních sraženin, myokarditidy nebo objevení plazmidové sekvence DNA. Diskutuje se také o nutnosti výzkumu vlivu mRNA vakcín na plodnost žen nebo o tom, že samotná vláda šířila v souvislosti s onemocněním covid-19 řadu dezinformací.
Je možné, že by francouzský zákon zapověděl diskusi o všech těchto tématech pod heslem „obrany vědy“? Kritické hlasy se táží, zda není věda právě o neustálém poznávání, které někdy ukazuje, že předchozí kroky byly chybné? Není vynucování skupinového následování jedné „pravdy“ samo o sobě nevědecké?
Jak bude francouzský zákon fungovat v praxi?
Není zatím jasné, jak by tento zákon měl být uplatňován v praxi. Zda by jej musela použít „oběť“, člověk údajně poškozený někým, kdo mu sdělil, nechoď se očkovat – on by uposlechl a následkem toho by došel újmy. Poté by se obrátil na policii nebo soud, a musel by pravděpodobně dokazovat, že dotyčný skutečně na něho působil, že se kvůli tomu nešel léčit, a z toho mu vyplynula škoda.
Není jasné, zda by přímo některý vládní úřad mohl na základě zákona vypisovat pokuty komukoliv, kdo by řekl veřejně, že určité schválené léčivo není bezpečné. Zda by úřady musely dokazovat, že došlo k určitému skutečnému poškození konkrétního člověka v důsledku prohlášení, článku nebo publikace.
„Pokud nás éra covidu něčemu naučila, pak tomu, že ,vědecký konsenzus’ se může nehorázně mýlit a potřebuje kontrolu, která přichází v podobě textů, z nichž některé jsou svižné a řízné,“ píše známý americký komentátor Jeffrey A. Tucker.
Článek byl sepsán s přispěním reportáží Ludovica Genina z francouzské pobočky Epoch Times.
